poster

Džúnen

  • Hongkong

    Shi nian

  • Hongkong

    十年

Drama / Povídkový

Hongkong, 2015, 104 min

  • Vavča
    ***

    Tvůrci z HK se rozhodli natočit několik segmentů, jak jejich město a život v něm budu vypadat za 10 let. Samozřejmě, ti kteří sledují tamní situaci a jsou obeznámeni s historií a geopolitikou, ví, že přituhuje. Slíbená autonomie HK není ze strany Číny dodržována, ta na vše tvrdí to samé co od roku 1989 (kdy lidé v agresivních, útočných teniskách na náměstí Nebeského klidu ohrožovali tankové vojsko a bylo třeba zasáhnout proti neozbrojeným civilistům se vší rozhodností), jsou to podvratné živly usilující o převrat a jsou podporovány Západem. Myslím, že Čínu bude třeba brzo vybombardovat, stejně se tomu nevyhneme pro jejich snahy ovládnout námořní trasy v JV Asii, kromě zahraniční politiky a externí bezpečnosti nemá ČÍna absolutně v ničem zasahovat do autonomie v HK. Ale co se děje v realitě? Dosazování kandidátů schválených pouze stranou, cenzura, mizení lidí, knihkupců, na letištích, doma v Číně nebo na dovolené v Thajsku. V příbězích uvidíme, jak jdou soudruzi na odnárodňování od lesa, všichni samozřejmě musí být stejní a oddaní straně. Takže napřed zlikvidujeme jazyk, lokální ekonomiku, politickou, mediální svobodu, a vrcholem všeho bude, když malé děti naženeme do revolučních gard, kde budou šmírovat a práskat své rodiče a ostatní. Samozřejmě do toho budou probíhat tajné perzekuce, likvidace, cenzura na plné pecky. Myslíte, že si vymýšlím? Kromě zakázané literatury, jejíž seznam nemám momentálně k dispozici stačí mrknout na tento seznam http://www.asianstar.cz/manga-anime/20848-zoznam-zakazanej-mangy-a-anime-v-cine docela by mě zajímalo, podle čeho cenzoři pracují, kromě tupých a krvavých sérií, je tam i nebezpečně filosofický titul Ergo Proxy, nutící lidi myslet a to soudruzi nemohou potřebovat že? Kvalita segmentů značně nevyrovnaná, ale plně chápu, proč byl film v HK tak populární, oni tu mizernou realitu denně žijí, nemají vyhlídky na vítězství, mohou klást jen odpor do svého úplného zničení a odnárodnění. Segmenty velmi dobře ukazují, že mezi tupostí a fanatismem středověkého katolicismu a čínským komunismem (byť Čína není sociální stát a je to státní kapitalismus v režii KS Číny) není mnoho rozdílů. Na rozdíl od Tibetu, pro který nemůžeme udělat již nic a vláda kněží nebyla žádný med, tak vyzývám k záchraně Hong Kongu, Macaa, Tchaj-wanu, pro tyto státy můžeme ještě něco udělat, než budou ztraceny. Obávám se, že bez humanitárního bombardování a nějaké té obojživelné akce, se vyhlášení samostatnosti a neutrality těchto zemí neobejde.(10.8.2016)

  • tompaulman
    ***

    Dobrý vhled do vztahů mezi Hong Kongem a Čínou, respektive obav obyvatelů Hong Kongu z čínské politiky vůči jejich domovu. Jako někdo, kdo zná situaci jen povrchně, nemůžu sepsat elaborát jako Vavča, takže jen zdůvodním své hodnocení - první dva snímky mi nepřišly moc záživné, ale zbývající tři jsou naopak silné a místy mě z nich mrazilo.(30.9.2017)

  • dennykr
    *****

    Filmy explicitně reflektující napjatý vztah mezi Hongkongem a Čínou nejsou moc časté. A nelze se tomu divit. To však dělá Ten Years ještě trochu důležitějším filmem. Největší sílu tohoto kontroverzního snímku vidím především ve způsobu, jakým vykresluje budoucnost. Dvacátá léta jednadvacátého století nejsou absurdní dystopickou vizí, která slouží jako analogie k současnému stavu. Naopak, jednotlivé příběhy jsou se současností svázány (celý film je silně spojen s „Deštníkovým hnutím“) a jemně načrtávají, jak by se vše mohlo vyvíjet. O to jsou některé povídky silnější. Nikde nemusí vlát fašistické vlajky a pochodovat pluky vojáků, stačí příběh lokálního taxikáře mluvícího kantonsky. Ten je utlačován represivním aparátem pouze v pozadí (až v závěru přijde nařízení, které limituje jeho práci), ale dominantní je jeho zaměstnání (nerozumí zákazníkům, všichni mluví čínsky) a rodina (syn musí být vychováván v čínštině, aby zapadl). Nebo příběh prodavače, který nemůže prodávat hongkongská vajíčka pod označením „lokální“. Tlumená je i práce stylu, taxikář je jemně izolován prostředím, povídka Self-immolator zase vytváří falešný dokument, kterým do vyprávění zvládá zapojit spousty „mluvících hlav“ reprezentujících odlišné skupiny a zájmy. Zároveň vystaví podvratný příběh, v němž závěrečné odhalení (které opouští dokumentaristické postupy úplně) silně rezonuje. Ten Years není filmem, z něhož je nutné významy složitě interpretovat, ale otevřeným politickým prohlášením. Obavou z hořké budoucnosti.(25.3.2017)