Sign of the Cancer
Režie:
Juraj HerzKamera:
Bedřich BaťkaHudba:
Svatopluk HavelkaHrají:
Zdeněk Štěpánek, Zora Božinová, Lubomír Černík, Ilja Prachař, Josef Chvalina, Karla Chadimová, Věra Vlčková, Eduard Kohout, Václav Lohniský (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Jedna vražda a sedm motivů... Jednoho dne je na nemocničním inspekčním pokoji nalezen zavražděný dr. Hahn (J. Langmiler). Přivolaní vyšetřovatelé (V. Lohniský, S. Zindulka) vedou výslechy, ze kterých jim vyjde hned několik podezřelých: Hahnova kolegyně a jeho dlouholetá intimní přítelkyně MUDr. Marie Nováková (Z. Božinová), kterou lékař veřejně podváděl s mladou a pohlednou zdravotní sestrou Jiřinou (V. Vlčková), samotná Jiřina, dále doktor Petera (L. Černík), kterému se nikdy nepodařilo udělat kariéru, starý sklerotický pacient Zima (J. Vlček) a nakonec i nepříliš schopný přednosta kliniky (Z. Štěpánek). Každý z nich měl nějaký motiv Hahna nenávidět. Zatímco policie rozplétá nitky pravdivých i lživých výpovědí, mezi personálem nemocnice se vyjasňují složité profesní i osobní vztahy… Kriminálně psychologický snímek vznikl podle románu Hany Bělohradské "Poslední večeře" a byl prvním dlouhým hraným filmem režiséra Juraje Herze. (Česká televize)
(více)Recenze (69)
Detektivka z prostředí nemocnice. Prostředí, plné smrtelných chorob, je velmi depresivní, ale charaktery jsou nesympatické a děj veškerý žádný, je to celé odpudivé, možná nechtěně, možná chtěně. Rozhodně je ale poznat, že jde o první dlouhometrážní film Juraje Herze! ()
Celovečerní debut Juraje Herze. Z tohoto pohledu jde o dílo zajímavé, do jisté míry experimentální, v němž se dá celkem lehce vystopovat osobitý tvůrčí rukopis páně režisérův, čímž ale také končí výčet pozitiv tohoto snímku. Coby detektivka chybí základní proprieta, tedy postava detektiva či vyšetřovatele, kriminalistické duo Václav Lohniský a Stanislav Zindulka dostane tak málo prostoru, že se s nimi divák vůbec nestihne jakkoliv ztotožnit a nezačne fungovat ani bazální ,,chemie", doktoři si vyšetřují tak nějak svépomocí, což je možná příznačné pro tehdejší dobu, ne tak pro tento filmový žánr. Celý film pak působí podivně mdle, navíc trochu ruší místy přehnaně experimentální výrazové prostředky (subjektivní kamera s nádechem zmatenosti, nesourodá hudba...), naprostým faux pas je pak předabování některých herců, tím celý film (alespoň z mého hlediska) Juraj Herz zazdil... ()
Vidím, že jsem v menšině, ale podle mě je to zdařilý film. Jeho hlavní problém je divákovo očekávání detektivky. Vyšetřování vraždy na lékařské klinice je především impulsem k nedobrovolnému odhalování vzájemných vztahů zdejšího personálu a pacientů, a té zákulisní stránky nemocničního dění, o které by pacient podle zaběhlých zvyklostí neměl vědět. Lékaři a sestry podléhají vzájemné nevraživosti, žárlivosti, neřestem všeho druhu nebo paranoie z domnělého politického vlivu svých konkurentů a film je neukazuje "tolerovatelnou", zromantizovanou optikou jako Nemocnice na kraji města, ale se suchou věcností, která je až nepříjemná. Záměrně nepříjemná. Kamera neucukne ani v momentech, před nimiž byste jako reální svědkové situace odvraceli zrak, buď z rozpaků nebo z ohledu na ostatní přítomné; některé z těchto scén jsou ještě formálně doladěny nasnímáním v hmatatelně blízkých záběrech (třeba při scéně, kde Zora Božinová trpělivě čeká, až starý pacient podlehne narkóze a v polospánku jí říká jakési oplzlosti, jsem měl až horrorově úzkostný pocit). Juraj Herz sice na tento přechodně zakázaný film nevzpomíná zcela v dobrém, protože nejdráždivější scény z něj prý byly vystřiženy, ale nezdá se mi, že by v příběhu něco zásadního chybělo. Nakonec je paradoxně opravdu nejproblematičtější ten detektivní rámec s rutinními scénami výslechů a podobných momentů, které k němu patří, ale místy nudí. Matoucí fakt, že polovinu obsazení předabovali jiní herci, lze přičítat dlouhé čekací době mezi natočením filmu a jeho konečným sestřihem. Například Lubomír Černík postsynchrony namluvit nemohl, protože byl tou dobou v alkoholické léčebně (proto ho předaboval Jiří Sovák), další herci měli v době odkládaných dokončovacích prací nasmlouvaná jiná natáčení. 70% ()
Plno známých herců ale celkově mdlé, utahané a trochu i exmerimentální...Jistě, šlo tepre o Herzovu prvotinu, tak se možná nelze divit, hledal teprve ten svůj správný styl..Pokus o narušení jisté konvence, tedy spojením méně nebo více známé tváře s méně nebo více známým hlasem se mi zdál jako nepříliš dobrý nápad, chvílemi jsem si myslel že tam skutečně hrál třeba Jiří Sovák (ač to byl Lubomír Černík) apod..Nevím jestli tento experiment byl jeho vlastní nápad a nebo jestli s tím už u nás někdo, někdy přišel...Jednu z posledních svých rolí tu vytvořil i Zdeněk Štěpánek, který jako starý profesor byl výborný. ()
Dramatické napětí za nula bodů, rozvleklost tempa za deset. ()
Znamení Raka nemá valný smysl posuzovat jako kriminálku; vražda lékaře v areálu nemocnice nepřivede na scénu tým agilních vyšetřovatelů, kteří vše obrátí vzhůru nohama a budou stát v centru dění. Naopak, dvojice detektivů je upozaděna až do absurdity a představuje tak určitou slabinu na jinak zajímavém filmu. Zločin slouží režisérovi jako východisko pro obnažování charakterů zaměstnanců a pacientů ústavu, kteří podezřívají, hodnotí a soudí ostatní. Herz velmi dobře pracuje s hudebními motivy a kamerou a za pomoci silné herecké sestavy vytváří pochmurnou atmosféru. Ještě zdaleka ne tak bezchybnou a působivou, jakou později předvedl ve Spalovači mrtvo, ale už v jeho prvotině je znát, že směřuje k žánru psychologického dramatu a fascinují ho temná zákoutí lidských povah. Na debut je to překvapivě slušný kousek, který naznačil Herzův potenciál do budoucna. Stojí za zmínku, jak se od té doby změnil vztah lékaře a pacienta. V 60. letech mají ještě lékaři pocit profesní nadřazenosti, kdy pacientům zcela automaticky zatajují závažné informace o zdravotním stavu pro jejich vlastní "dobro". Celkový dojem: 65 %. ()
Veľmi solídna záležitosť z nemocničného prostredia, ktoré len umocňuje celkové dojmy z tohto krimi snímku. Rozuzlenie asi každého neprekvapí, no Ja musím hodnotiť pozitívne. ()
Poctivé kriminální drama, v němž Juraj Herz vykresluje nemocniční prostředí takovým způsobem, že by se tam nechtělo strávit jedinou noc ani chronickému simulantovi. Řada opravdu působivých scén a hereckých výkonů, z nichž vyčnívají Lubomír Černík dabovaný Jiřím Sovákem, na smrt nemocná Iva Janžurová a také Zora Božinová. ()
Kupodivu vcelku dobrý film, kterému pomáhá výrazná kamera (tu měl Herz vždy zajímavou, experimentální a neobvyklou), velmi dobrá hudba a řada hereckých výkonů, jaké dnešní herci předvést nedokáží. Stačí vzpomenout jen drobné role smrtelně nemocné I.Janžurové - doslova herecký koncert! Koncentrace vynikajících herců je obrovská, proč jsou někteří předabováni, bylo již vysvětleno. Nemocniční vztahy nejsou přívětivé, doktoři chlastají a hulí, páří se s pacientkami, pacienti doktorům nevěří a pomlouvají je, stejně je tomu i naopak, a do toho ještě vraždy! Není divu, že tenhle film skončil v trezoru - dobrá reklama pro socialistické zdravotnictví to rozhodně nebyla... Vedle hezkých žen jsou jedním z bonusů i obří prsy M.Myslíkové. Svůj první opravdu velký film natočí Herz o dva roky později... ()
Kvalitní české krimi z nemocničního prostředí, kde se snaží přijít na to, proč jim umírají pacienti i lékaři. ()
Zdeněk Brynych dává svému šikovnému a ctižádostivému asistentovi možnost na první celovečerní film a on se jí zhostil výborně. Znalec jeho filmů, který Herzovy klasické snímky viděl daleko dříve než tento, musí být velmi mile překvapen a potěšen. Osobitý styl je vzácnost a jestliže Juraj Herz točí filmy stejným způsobem dodnes, patří právem k těm skutečně nejlepším, kteří se nepotřebují zaprodávat. Celkově ponurá atmosféra kliniky a detektivní příběh vytvářejí skvělou atmosféru, dodávající filmu rychlý spád a vrcholící výbornou závěrečnou scénou. Režisér si zde tak trochu připravuje svou dvorní herečku pro vele dramatické role, které s Ivou předvedl ve svých tragických románech Petrolejové Lampy a Morgiana. Nezapomíná ani na svůj úplný režisérský začátek a obsazuje i dva herce ze Sběrných Surovostí, kteří dodávají snímku uvolněnější atmosféru. Zora Božinová je výborná, s prazvláštním předabováním herců musím souhlasit, Sovák pouze v audio verzi je velká škoda, ovšem důvody k tomuto kroku mohly být v době natáčení skutečně jakékoli a věřím, že to skutečně jinak nešlo. Na detektiva Lohnického jsem se velmi těšil, ale jeho prostor ve filmu je opravdu minimální. Nicméně celkově je film velmi zdařilý a jasně nastavuje režisérovu laťku, která je od toho, aby se překonávala, což Juraj Herz nepochybně několikrát udělal. ()
Zajimava, svym zpusobem netypicka detektivka. Ano stranou deje se najdou vytky, ale herecke vykony a svebytne ztvarneni bizarniho prostredi urcite stoji vice nez za pozornost. ()
Deprese na druhou. Společenství patologických charakterů. Děsivé prostředí kdysi prominentního sanatoria, obklopeného neustálým strachem. Beznaděj, nenávist, kariérismus, smrt, vražda. Herzův celovečerní debut dává tušit leccos z režisérových pozdějších filmů, v nichž hrají prim lehce obskurní až hororové příběhy a v rámci možností nabízí poměrně kritický záběr lékařského prostředí. Proti proudu plující herecké obsazení, v němž divák narazí na méně známé tváře, do svého středu přivádí i veterány české Thálie Štěpánka s Kohoutem a nikoli náhodou překvapí v několika výrazných miniaturách (skvělá Iva Janžurová, odzbrojující nahota Míly Myslíkové). Zajímavým experimentem, který vznikl vlastně coby z nouze ctnost, se ukázal dabing některých zúčastněných, podvědomě spojovaných s jejich charakteristickým hlasovým projevem. Znamení raka není v konečném zúčtování průměrnou detektivkou, jak by se očekávalo, ale drsným psychohororem, za který by se nemusel stydět ani Alfred Hitchcock. ()
Juraj Herz natočil během své plodné kariéry mnohem lepší filmy, ale je potřeba brát v potaz, že tohle byla jeho celovečerní prvotina. Tento příběh z nemocničního prostředí, který byl napůl detektivka a napůl drama mě místy popravdě nudil, ale našlo se tu i několik opravdu povedených pasáží a hlavně tu většina zúčastněných předvedla slušné herecké výkony a depresivní „nálada“ z toho jen sálala… ()
Jedna mrtvola s nůžkami v hrudi a mohl to být kdokoliv. Jednoduchá zápletka s velmi rozvinutými a zvládnutými charaktery postav. On sice tam nebyla snad žádná postava sympatická, ale i to je možná plus. Jako celovečerní debut myslím vcelku zvládnuté a ilustrační. Herz je z toho cítit, což je důležité a je to zřejmé, i když jsem hodně jeho filmů ještě neviděl. Líbila se mi kamera a hudba. Některé scény a rozhovory byly takřka vymazlené. Jen to rozuzlení bylo nějak moc rychlé a rázné. A kdo by to byl řekl, že Míla Myslíková měla svého času tak nádherná prsa? ()
"To už tak bejvá !! Čím zvučnější titul, tím větší lump.." ;) ()
Tyhle kriminálky z nemocničního prostředí jsou si dost podobné a navíc trpí nedostatkem akce. Přesto Znamení raka mám rád už hodně dlouho víc než ty ostatní. Hodnotím jej jako jednu z posledních filmových rolí Zdeňka Štěpánka, jedinou hlavní roli prakticky neznámé Zory Božinové a famózní malou postavu Ivy Janžurové, která v té době všude a v různých žánrech dokazovala, jak je dobrá. Originální pokus dabovat české herce českými herci byl pro mě ale matoucí už jenom proto, že Lubomír Černík, co ho mluvil Jiří Sovák, vypadal jako Jiří Sovák. Jinak se tu spíš než vražda řeší vztahy, osudy, křivdy, pomluvy atd., nicméně pointa je výtečná. ()
Filmy z nemocničního prostředí mám vždycky rád, ať už se jedná o komedie nebo jako v tomto případě kriminální drama. Překvapivé rozuzlení v odhalení vraha, myslím, že se prvotina pana Juraje Herze zdařila. Jediné, co mě trochu rušilo, bylo předabování spousty herců hlasy jinými herci, ale to byl asi záměr. ()
Podivně depresivní kriminálka, kdy postavy mluví jak ze sna. Pomalý děj je i tak napínavý. Ačkoliv můžete tušit, kdo je vrahem, přijde mi, že vražda je jen dramatické pozadí vztahů a příběhů, které se odehrávají mezi lidmi v instituci nemocnice. ()
Někteří komentující si správně všímají, že postava vyšetřovatele je zcela upozaděna (dodávám, že spoluvyšetřovatel Zindulka tak zdařile, že jsem si ho ani nevšiml), nechápu ovšem, co jim na tom vadí, zvlášť když rovněž správně rozpoznávají, že Znamení raka není jen tak prostě detektivka. Mně úplně stačilo ke štěstí, že vyšetřovatel Lohniský sám vypadá jako úchylný sériový vrah (navíc s motýlkem a navíc nakřivo). Nejde ale o něj: V tomto filmu prakticky není postavy, které by se divák mohl v jakémkoli smyslu citově chytit, s níž nebo proti níž by mohl vše sledovat. Jednu postavu s tímto potenciálem jsem sice na začátku zaznamenal, jenže právě ta byla záhy zavražděna. Tento stav dobře koresponduje s - mírně řečeno - nepříliš vysokou kvalitou charakterů všech nebo téměř všech postav (včetně oběti). Mnohé charaktery jsou přímo odpudivé nebo aspoň otravné, některé vysloveně chorobné a i ty relativně sympatické přinejmenším zastihujeme v odpudivých situacích. Slovem "odpudivé" zde plýtvám záměrně, protože právě ono podle mne vystihuje základní kvalitu Herzovy dlouhometrážní prvotiny. Nevnímám sice její atmosféru tak umocněně jako Marthos ve svém komentáři a spíše se mi zdá výstižnější komentář Oskarův, ale stačí mi pomyslet na to, co tento film musel dělat s divákem roku 1966. Ne pro společenskou a politickou kritiku, která se objevuje docela zřetelně - to tehdy už nebylo nic nového. Na co ale tehdejší československý divák nemohl být připraven, ať už jel na nové nebo staré vlně, je syrovost a naprostá bezohlednost, s níž autor své postavy prezentuje, nota bene jde-li o úctyhodné lékaře, jichž si přece všichni vážíme a v jejichž středu chce pacient i divák mít aspoň jednoho primáře Sovu. Tak tedy, ačkoli se nabízí vnímat aktéry a poměry v nemocnici jako zobrazení společnosti nebo přímo státní moci, nebylo tohoto výkladu třeba k tomu, aby Znamení raka pobuřovalo. Je tu ovšem jeden podstatný detail, ktertý se mi velmi silně jako politické podobenství chce vnímat. (odtud SPOILERY). Jde o "vyřešení detektivky", tedy kým a proč byla oběť zavražděna. Po přehrabání se v útrobách a možných motivech všech kolegů zavražděného náhodou vyjde na jevo, že šlo o směšně nesmyslný skutek poněkud vyšinuté pacientky. Její motiv je ale podstatný: nechtěla slyšet pravdu o své nemoci. Téma "pacient nesmí znát krutou pravdu" je ve filmu velmi zřetelné - lékaři o tom mluví mezi sebou a dokonce v tom školí mediky. Přitom pomněme, že klamaná vraždila nikoli proto, že byla klamána, ale z hrůzy, že se klam rozplyne. (A i tento strach byl pomýlený - ani její oběť, ani nikdo jiný z těch dozorců funkcí lidského organismu by za nic nebyl ochoten ji klamu zbavit - mají pro to dobré důvody, oni vědí nejlépe, co je pro pacienta dobré.) Provokativnější narážku nejen na vládce, ale i na ovládané, si tehdy jen stěží představit, neméně provokativní však je i zobecnění v tom smyslu, že tato vražda byla konec konců jakýmsi fatálním, pekelně spravedlivým, byť paradoxním (a pachatelkou nezamýšleným) trestem, jímž to zavražděný schytal jako jeden za všechny. Příběh pak nekončí vyřešením vraždy, ale výhledem k budoucnosti ústavu a kariér. Nicméně i bez všech společensko-poltických významů o Znamení raka platí, že Herz vstoupil do československého kina vskutku nepřehlédnutelným způsobem, také díky tomu, že "ideová nálada" filmu skvěle koresponduje s jeho vizualitou. Byl to film, který mě bavilo sledovat od samého začátku, když jsem ho ještě považoval za banální. K tomu nejedna kuriozita, jako Sovák dabující opileckým drmolením někoho, kdo vypadá skoro jako Sovák a je střízlivý. A samozřejmě fenomenální Míla Myslíková, která mohla udělat skvělou kariéru v italském pornu, pámbu mě netrestej. () (méně) (více)