Spící dívka

Snímek, který se mi prostě musí líbit pro svou fantazii a zároveň bizarnost a absurdnost toho, co sledujeme. Jsou zde postavy trochu podivných studentů, takoví ti zakřiknutí, které nikdo nemá moc rád, ale právě jejich příběh je zajímavý. Hlavně dívky, kterou sledujeme. Tohle je prostě tak divné, až je to krásné. (10.02.2017)

"Bonsoir, Greta." "Benoit Tremet?" "Oui, c'est moi." I'm sorry, I don't understand French. "And I don't understand English." "What?" "I'm sorry, Greta, but this is my humour." "Okay..." (Bez Farrenova francouzského přízvuku to bohužel nezní nic moc... no, nevadí.) Girl Asleep je vážně ujetý snímek. I když možná ne dost? Ovšem začátek byl hodně povedený. Nápaditý, pěkně pastelový vizuál 70. let v duchu Wese Andersona zaujal, zvláště se mi líbilo zakomponovávání informačních titulků přímo do jednotlivých scén (ve formě nápisu na basketballovém míči, na budově školy, dveřích pokoje...). Postavy mi také vcelku sedly, ať už se jednalo o Gretinu rodinu – otce v šortkách a jeho vtipy u večeře, matku zjevně zoufale toužící po nějakém vzrušení v jinak poměrně nudném životě či sarkastickou sestru (a jejího přítele s fajn kombíkem); školní "mean girls" složené z od sebe zcela nerozeznatelných dvojčat Dawsonových a skvělé Maiah Stewardson nebo o Eliotta, Gretina nového kamaráda s krásnou výslovností jím často užívaného slova "awesome" (poslouchat pro změnu australský akcent byla fakt radost). Snová část dýchne na člověka atmosférou podobnou Alence v říši divů a jedná se o opravdu surrealistický zážitek, ale bavila mne méně než ta první. Je to svět plný podivných situací, prazvláštních tvorů, kteří jako by vystoupily přímo z knih o Mumincích, svět v přiznaných kulisách, pěkně odkazujících na skutečnost, že sledujeme adaptaci divadelní hry – kterou mimochodem napsal představitel otce Matthew Whittet. Tady jsem se také dočkal Tildy Cobham-Hervey, kvůli níž jsem se vlastně na Girl Asleep podíval. Ta hraje Huldru, tajemnou lesní bytost ze skandinávských pověstí a díky svému účesu silně připomíná Sylvii Hoeks v Blade Runnerovi 2049. Na konci snové pasáže dojde na zábavného francouzského zpěváka Benoita Tremeta, pořádně ujetou akci, štěkající trojčata a také na úplně nejlepší scénu v celém snímku, která skutečně dojme. Naneštěstí vlastní konec filmu je opravdu dost nijaký, vyznívá příliš do ztracena a ke všemu jsem ho moc nepochopil, takže na více než 3* to nevidím. (x) "I used to imagine that it was from a faraway realm. (...) A realm where anything could happen. Filled with mystical creatures and stuffed with untold treasures." "Whoa, sounds like the Vatican." (07.10.2020)

Už od začátku počítejte s totální indie ujetou zápletkou. Ta se dokonce na 77ti minutách rozvrhne do solidního námětu, který je nejen originální, ale ještě k tomu baví. Co mi jiného zbývá, než být nadšen z tak originální jednohubky? Takových totiž opravdu moc není. (23.01.2018)

Vizuálně hodně zajímavé, ulítlé, psychedelické a prapodivně skandinávské. Kromě schízy si odnesete vzpomínky na pár zajímavých postav, dost nejasné pocity. Coming of age námět mi tu zpočátku trochu připomínal Volání netvora, ale tady je to víc barevné a na střepy, ovšem zase to netlačí na emoce - takový náhled do nitra uzavřené holčiny podaný jako sirup. Pár nápadů se mi tu šíleně líbilo, ale jinak nejsem fanoušek takové rozostřenosti a dialogů, které se v závěru nespojí do smysluplnějšího a pochopitelného celku, takže tři hvězdičky - s tím že to považuju za zajímavý a hodně originální zážitek. (27.04.2017)

Poněkud zvláštní film o dospívání? U první části jsem se v rámci možností bavil (především díky otci v kraťasech). To ovšem pouze do doby, než přišla narozeninová oslava, skvostný to nápad šílené matky. Dále už je to opravdu dost bizarní, ale zase je tu k vidění jiný zajímavý svět. Ku škodě filmu je ovšem to, že vlastně nemá žádnou pointu, žádné zajímavé finále a něco takového jsem zde čekal. Takto je to opravdu pouze film o dospívající dívce, která se snad nechce zařadit mezi takzvaný normál.... snad. 50% (03.08.2017)