Naprostí cizinci

"Ty si do mamy príliš zaľúbený. Nechápeš že je krava." (21.11.2022)

Nosným pilierom tohto filmu je nápad - stretne sa 7 kamarátov/známych pri jednej spoločnej večeri a zahrajú si hru - dajú všetky mobily na stôl pred seba a každú SMS, hovor alebo e-mail zdieľajú so všetkými účastníkmi večere. Samozrejme bola by to nuda keby za celý večer nič neprišlo, takže scenár nám nadelí množstvo kompromitujúcich informácií a dobrú zábavu a pojem talianske manželstvo dostane nový rozmer. Celkom fajn konverzačka, ktorá sa takmer celá odohráva v jednom byte/pri jednom stole. (04.05.2017)

Film, který přichází se zajímavým nápadem a obsahem, ale místo aby šel v tomto směru aspoň trochu do hloubky, situaci přehání tak, že mu již nevěříte... 65 % (27.06.2017)

Obvykle mě tyhle konverzační dramata moc nebaví, ale tohle byl slušnej nářez. (10.11.2017)

Italská konverzačka stojící na jednoduchém nápadu. Místy sice trochu až moc vyhrocené, naštěstí to silný a chytrý závěr srovnal. (11.12.2017)

Jak jedna oprávněná blbost, dokáže rozdělit nejlepší kamarády. Opravdu velmi dobrý nápad. (24.12.2017)

po stovkách shlédnutých filmech měl tento jednoznačné horší trajler než samotný film.V dobrém smyslu slova.Jinde je to nejlepší v trajleru a pak už jen jalovina.Děj nepotřeboval velké kulisy v kterých se odehrával - stačil stůl ,pár telefonů a záměna dvou z nich a začala jízda.Italové hrají mimikou jako Francouzi ale přidávají k tomu navíc gesta rukou,.takže si svoji řeč vlastně jakoby dirigují.Film má propracovaný obsah - záběr kdy si všichni dělají do jednoho telefonu společné selfie na balkoně při zatmění měsíce a na ten telefon přijde sms kterou všichni vidí....Záběr kdy na jiný balkon vycházejí dva staří lidé kteří spolu zestárli a skupina podstatně mladších svůj život komplikuje vztahy které mají jepičí život : tak to mě fakt dostalo (25.12.2017)

Každý nosíme v sebe svoje druhé ja, a je len na nás či pán Hyde zostane neprebádaným kostlivcom v skrini, alebo dovolíme zvedavému doktorovi Jekyllovi, nájsť mu nutkavú cestu do našich životov prostredníctvom chytrých pomocníkov. Film, ktorého sila spočíva v úhľadnej skromnosti. Na nej postupne spočinie dokonalá žánrová zmes s veľkým posolstvom. Kvôli takýmto dielam bije moje filmové srdce. Netuším aké je to dotknúť sa hviezd, ale Perfetti sconosciuti ma ku koncu k takému pocitu fatálne priblížili. Dokonalé umelecké pohladenie s imperatívom viacerých pozretí. Film roku 2017 (06.02.2018)

Výborná komedie, ke které mám pár ale. To, že je situace vyhrocená a sejde se toho moc, se dá čekat. Jinak by to nebylo tak nabitý a tedy ani zajímavý. Navíc by to nevyznělo tak - což byl myslím záměr -, že každý má něco. Víc mi ale asi vadí závěr a vyznění, že kdyby všechno zůstalo utajený, tak by bylo všechno v pohodě. Jako kdyby to, co někteří dotyční dělaj, bylo v pohodě, pokud se to nedostane ven. Asi jsem naivní idealista ale tohle mi přijde jako hnus. Chápu, že soukromí je důležitý, protože i úplně nevinný věci dokážou pořádně zatopit, pokud se "odhalí" nějak blbě, ale když je člověk debil, tak by měl dostat přes držku/pár facek. A nejlépe právě od přátel. Osobně teda preferuju spíš otevřenost a nedělat kurvárny. Jinak je to ale moc dobrej film. (13.02.2018)

Od té doby, co buržoustům nikde nenalili, se raději scházejí doma. Mohou-li se schovat před opovržením světa do domácích bunkrů, své nízkosti neutečou ani tam. Hříčka ve stylu kdyby pokulhává v samotném základě. Každý jen trochu kritický divák vlastnící smartphone, cellphone či jen drátový phone, email či pouhou poštovní schránku ví, že na výzvu, na níž stojí premisa Naprostých cizinců, by (nikdo soudný) nepřistoupil. Bohužel se potvrdil můj předpoklad, že italština žánru misatropické komedie nesluší. Nese v sobě hřejivost, která obrušuje hrany a omlouvá, jakoby té sebe-shovívavosti nebylo v běžném životě dost. Tvůrci průměrné konverzačky tak zamlžují největší potenciál námětu: výzvu mít rád bližního svého přesto, že je to zaručeně ubožák (jako já). O čtvrtou hvězdu připravil film pitomý, laciný soundtrack, který ho ještě víc přibližuje filmům domácí provenience. Lítost, že jsem to nestihl v kině, je ta tam. (12.05.2018)

Jak udělat ze slibně se rozvíjející konverzačky Vichr z hor na steroidech? Naneste na skupinku sedmi osob ctnosti a neřesti lidstva a nechte je čím dál tím víc nuceně během necelé hodiny probublávat v čím dál méně pravděpodobných kombinacích. (17.11.2018)

„Naprostí cizinci“ je dokonale výstižný název pro tento film. Taky jste někdy s kámoši hráli takovou tu hru na pravdu a většinou se u ní někdo dozvěděl něco, co neměl a následně to toho dotyčného pěkně vytočilo? Jestli ne, tak tady je dokonalá ukázka. Dialogový koncert mezi přáteli, kteří se o sobě dozvídají postupně věci, které by do sebe nikdy neřekli. Celé se to sleduje vážně skvěle. Kdo se rád směje cizímu neštěstí, tak ten se moc dobře pobaví (:D). Nejradši bych řekl nějakou scénku, ale cokoliv by byl spoiler. Celé to má i povedený soundtrack. Akorát nesmíte koukat na realitu, musíte se do toho prostě nějak vžít. Protože tohle by se určitě několika lidem najednou ve stejný čas nestalo a taky by na tuhle hru v životě nikdo nepřistoupil. Je trochu škoda, že se tu neobjeví žádná menší brutalitka (aspoň pár facek mohlo přilétnout), ale asi to chápu. Závěr je sice fajn, ale na jednu stranu bych si ho představoval trochu jiný. (11.09.2019)

Pro mě film roku 2020 (byť je už čtyři roky starý). (18.10.2020)

Samozrejme som bol zvedavý na tento originál, ktorý spustil vlnu remakov. A po týždni, keď som pozeral prevažne škandinávske filmy (ktoré sa vyznačujú najmä autenticitou) som akosi nedával toto exponované talianske herectvo a doslova infantilne vymyslené twisty.  Záverečná "coolova" pointa, že išlo vlastne len o imagináciu mi k celkovému dojmu príliš nepridala. (01.12.2021)

Velmi kvalitní film. Jako jeden z těch nemnohých, kteří nevlastní mobilní telefon, jsem se bavil zvláště dobře. (01.09.2022)

Chytre vystaveny pohled na rozpad vztahu, kteremu bych dokazal odpustit jistou pritazenost za vlasy (muj telefon nezvoni cely tyden, jak postavam v tomto filmu behem vecere), kdyby nesl silnejsi reziserskou stopu. (26.10.2022)

Místy k popukání, místy solidně vypjaté. Konverzačka, která parádně graduje a ani lehce WTF konec mi na nadšení neubral. (27.03.2017)

Velmi povedená dramedie, která po úvodní povinné seznamovačce (kdy jsem se chvilku bál, že se v tom množství lidí nezorientuji) rozjede ve strhující smršť. Mám rád takovéto nenápadné filmové zážitky. (19.04.2017)

Hned od prvních okamžiků se mi vybavil maďarský vítěz festivalu ve Varech "Rodinné štěstí". Zpočátku jsem si říkal, že tyhle dva filmy jsou stejné krevní skupiny a nějak jsem si myslel, že vím, co od Naprostých cizinců očekávat. Zprvu nevinný nápad- skupinka sedmi přátel sedí u večeře při zatmění Měsíce a hrají hru s vytaženými mobily po celou dobu večeře. Jeví se to prvoplánově, postupně však přebírá hra hlavní slovo od klasických všedních dialogů (jako v Rodinném štěstí) a svými zvraty nabírá film jiný rozměr. Uznávám, že od všednosti se ve druhé polovině sklouzlo trochu k nereálnosti, ale kdo někdy v Itálii byl, tak mi dá za pravdu, že tam by to bylo opravdu možné. Film disponuje opravdu silným scénářem a toto hlavní eso v rukávu (protože žádné efekty ani známí herci to být nemůžou) táhne film kupředu a v posledních minutách nenechá diváka ani na minutu vydechnout. Naprostí cizinci jsou šíleně promyšlenou a taky poučnou historkou o tom, jakým zlem jsou pro nás černé skříňky moderní doby. Protože každý má svá tajemství. (22.04.2017)

Film o tom, že každý má nějaké tajemství. Italská konverzační sonda do životů sedmi přátel, kteří se sejdou na společnou večeři (v bytě).. Pravda je, že je to samozřejmě vyhrocené a lehce dějově náhodné, ale o to víc vtipnější nebo zapeklitější. Na druhou stranu - náhody se stávají a zákony schválnosti fungují skvěle, takže proč vlastně ne...(?) Bavil jsem se. (08.08.2017)