Naprostí cizinci

Nářez. Ze začátku to připomíná francouzský Le Prénom a divák může mít pocit, že bude svědkem svižné komediální konverzačky. Cesta do pekel začíná záhy a jak tomu tak bývá, pěkně krok po kroku. Jako žába v hrnci se pomalu postupně desítky minut vaříte, abyste v závěrečných minutách zažili hodně šťavnaté vztahové inferno. A úplný závěr korunuje genialitu scénáře. Zvlášť když přichází v úvahu otázka: Je konec tou pravou realitou a vše předešlé neuskutečnělým "kdyby", nebo je to právě přesně naopak? 9/10 (06.04.2017)

Je až s podivem, že tenhle film není založený na divadelní hře... Parta velmi lidských přátel se pošťuchuje, jsou vám sympatičtí, přičemž je vám jasné, že kvůli hře na pravdu to mezi nimi půjde do loje. Poslední pohodový a překvapivě dojemný okamžik je společné focení na balkóně při zatmění Měsíce. Protože od té chvíle všechno jenom vygraduje a divák zjišťuje, že polovina z přátel má slabosti, které jejich partnerům a přátelům snadno ublíží. Pozor, režisér jejich slabosti příliš neodsuzuje a zároveň nikterak neomlouvá. Právě tenhle přístup, jako by to byli skuteční lidé, se mi na filmu líbil nejvíc. SPOILER Film říká, že nekteré věci je pro klid duše lepší nevědět. Nevěra s kamarádem, těhotenství šéfové, orientace blízkého přítele nebo manželství fungující na špatných základech ale není něco, co jde skrývat donekonečna a dřív nebo později skoro určitě vypluje na povrch. I to je ovšem důvod k zamyšlení. Film ostatně netvrdí, že tahle přátelství a manželství tu budou věčně. (25.02.2022)

Lehkonohá atletka mezi filmy. Svěží, rychlá, zábavná a pro ostatní nebezpečná, protože jestli si na tenhle telecí nápad někdy vzpomene někdo z mých kamarádů, sehraju u stolu infarkt, mobil sežeru a zmizím. Už mám dokonce i řidiče na ambulanci - brácha říkal, že na tohle taky se*e. O neblahém vlivu telefonů na vztahy vím totiž svoje, Paolo mi teď navíc rozšířil vzdělání o varovný ukazovák, abych si dával většího majzla na náušnice. Takže holky, sorry jako, s náuškama končíme, nepotřebuju dostat do držky a vy asi taky ne. Je sice teprve květen, ale přihlášku o komedii roku vyplnili Cizinci jakoby mě znali. (19.05.2017)

Zpočátku trochu zmatek v postavách, pak dojem zahlcenosti dialogy (ten film je příšerně užvaněný), v průběhu občas vyloženě nadšení z některých momentů (výměna telefonů), pak spíše zklamání z opakovaného principu "na někoho něco rupne", a konec už se mi vyloženě nelíbil - asi tak nějak bych v kostce shrnul svoje dojmy z toho filmu. Samotný námět super a film je to rozhodně velmi zábavný a scenáristicky propracovaný, ale stejně jsem se nemohl zbavit pocitu, že těch odhalených tajemství je tam příliš, a že ten film má kvůli tomu zvláštní, lehce monotónní rytmus, daný těmi opakovanými přiznáními. Nemám moc jasno ani v tom, co ten film vlastně sděluje - že každý z nás má nějaké tajemství? Že je lepší je nevědět? (Na to by jeden vážně nepřišel!) Že před sebou naopak žádná tajemství mít nemáme? Nebo dokonce - že máme žít tak, abychom nemuseli před nikým nic tajit? Ve výsledku mi ten film nakonec přišel jako taková moderní italská variace na Kunderovu povídku Falešný autostop, v níž se dvě postavy bezstarostně pustí do hry, jejíž následky si na začátku také neuvědomí, a která jejich vztah na konci také semele. Každopádně v tom filmu zazní spousta zajímavých myšlenek a je tam hodně látky k přemýšlení - o našem soukromí, o tom, co s námi dělají naše smartphony, i o tom, nakolik je naše společnost postavená na přetvářce. A mě osobně hodně bavil, byť mi tam přece jen některé věci dost vadily - proto nakonec nejdu s hodnocením výš. (17.06.2017)

Absolutní masakr, excelentní dialogovka, která mně naprosto rozebrala. Jasně můžu rozvádět myšlenky jestliže ti lidé měli takové tajemství by v realu skutečně šli s mobilama na stůl, ale právě o tom to je "já nemám co skrývat" a stačí jeden večer a vyplave tolik, že to do konce života to nejbližší nepoberou. Nebetyčné pokrytectví bylo perfektně dostřeleno při finálových scénách, to bylo vůbec jedno z nejvýraznějších zakončení v dějinách filmu. (07.02.2018)