Slepá Vaysha

Důležitá prolegomena k tématu žít přítomností. Starobyle odanimované zaprvé, i když starobyle jen zdánlivě, jak vykresluje uživatel Kobitch ve svém fortelném komentáři. – Film tě ale vyprovokuje k zadruhé. Jestliže přítomnost není nic jiného než nepřetržitý pohyb celé vesmírné soustavy (jeden nezlomný, nevylomitelný zlomek pohybu za druhým), včetně Vayshi, jejího okolí a nás všech, pak fakticky nelze v tomto pohybu - v přítomnosti nebýt. - Přejdeš-li drobnost, že Vaysha přeci přítomnost zakouší ostatními smysly, a uznáš-li, že její postižení tě má jen přistrčit k tomu, aby sis uvědomil, nakolik naše mysli okupuje minulé a budoucí, teprve pak začneš nahmatávat skutečné jádro tématu. Necháš zrak zrakem a uvidíš, že k přítomnosti se kompatibilně nevztáhneš jinak než přítomnou myslí. Tekutou, neustále čerstvou přítomnost zahlédne jedině čerstvý zrak. - Měli ho takový ti, kteří chtěli Vayshu zbavit prokletí? Máme ho takový my? Nebo se k přítomnosti vztahujeme až sekundárně, až skrz náš vztah k vlastnímu V.I.E. (very important ego), k vlastnímu all inclusive živobytí, skrz náš vztah k po staletí hromaděnému mentálnímu šrotu, v jehož důležitost jsme uvěřili? – Film se v nejzazším tematickém důsledku ptá: Co je v nás vlastně autenticky přítomné? (24.07.2023)

Oscar 1 nominace: Krátký animovaný film (09.01.2022)

Slepá Vaysha je náramná trefa do mého vkusu a pro mně osobně vítěz nejen tohoto ročníku — je to jeden z nejlepších krátkometrážních filmů, které jsem zatím při zkoumání oscarových kandidátů viděl. Při sledování jsem si neustále opakoval, že koukám na naprosto úžasný, originální a atmosferický film, kterých jsem za život viděl naprosté minimum. Autorem filmu je bulharský režisér Theodore Ushev, který do krátkého filmu převedl příběh současného bulharského spisovatele Georgi Gospodinova. Příběh o dívce jménem Vaysha, která jedním okem vidí pouze minulost a druhým okem pouze budoucnost, takže nedokáže žít v přítomnosti. Originální premisa, ze které vychází spousta hravých nápadů a hříček. Například taková svatba — Vaysha vidí žadatele o ruku jako malého kluka a zároveň jako starce nad hrobem, nikoliv však takového, jaký je ve skutečnosti. Jak se má rozhodnout, zda si takového muže vzít? Výtvarný styl je naprosto úchvatný — Ushev mixuj různé styly do jednoho, což je náročné nejen časově, ale i kompozičně. Výsledný obraz je složen z reálných linorytů (tip: mrkněte na úžasné linoryty třebovské rodačky Terezy Vinklerové) doplněných počítačovou grafikou, kde je navíc každá barva animována zvlášť. Snímek je původně ve 3D (odkazovaný YouTube je pouze 2D). Záměrně přitom vypadá nedokonale, trhaně — ve finále ale přesně tak, aby naplnil autorovu vizi (viz anglický rozhovor s ním). Filmu navíc velmi sedne hudba od bulharského muzikanta Kottarashkyho — balkánská psychedelická folková hudba. Takto napsané to zní mnohem hůř než ve skutečnosti, poslechl jsem si ale několik jeho alb a je to dost zdařilá muzika. Vidím v tom filmu spoustu zrcadel nastavených (dnešnímu) světu, od neschopnosti žít teď a tady, kdy zároveň pátráme ve vlastní minulosti a zároveň se strachujeme o budoucnost, aniž bychom si plně uvědomovali, že přítomnost se již brzy stane minulostí. Neschopnost přijmout člověka, jaký je (Vaysha to za svoji „originálnost“ schytala a snažili se z ní dvojí pohled vymýtit). Některé z obrazů byly skoro až hororové a vidět film jako dítě by asi nebylo příjemné. Viď, Mrňousi — ty, kteréhož jsem viděl sám jako malý mrňous někdy odpoledne po škole. A strašíš mě dodnes! [Oscary 2016] (14.06.2021)

Když jsem poprvé uviděl animaci, řekl jsem: „Cože! On to celé dělal metodou linorytu?!“ To je asi třikrát časově náročnější než obyčejná kresba. Každý obrázek vyřezat a vytisknout. A barevný odrývaný linoryt je ještě několikrát náročnější. Tomu se mi nechtělo věřit, že s tím Theodore Ushev strávil tolik času a nezbláznil se. Musel jsem si o filmu vyhledat informace. Tak ne! Animace je dělaná na tabletu ve stylu linorytu. Přesto musel udělat něco kolem dvanácti až třinácti tisíc obrázků. Rozhodl se také neopravovat chyby, aby se k linorytu více přiblížil, protože, když něco vyřežete v linu, už to nemůžete opravit. (20.02.2024)

Hezký příběh, který má co říct. Zase nutně není tolik animáků, které mají nějakou hlubší, skoro až filosofickou myšlenku, ale snímek "Blind Vaysha" takovým je. Dívka, která vidí jedním okem minulost a druhým budoucnost. To samo o sobě je dobrý nápad. Ale pak je zde ještě finále, které jde trochu hlouběji, až je očekávané. (06.03.2017)