poster

Až na dno

  • USA

    Submergence

  • Německo

    Grenzenlos

  • Španělsko

    Inmersión

  • Slovensko

    Až na dno

  • Velká Británie

    Submergence

  • Austrálie

    Submergence

  • Kanada

    Submergence

Drama / Romantický / Thriller

USA / Německo / Francie / Španělsko, 2017, 111 min

Režie:

Wim Wenders

Předloha:

J.M. Ledgard (kniha)

Scénář:

Erin Dignam

Kamera:

Benoît Debie

Producenti:

Cameron Lamb

Scénografie:

Thierry Flamand

Kostýmy:

Bina Daigeler
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • castor
    ***

    Podmořská bio-matematička Alicia Vikander a tajný agent James McAvoy. Jí čeká veledůležitá expedice do hlubin oceánu, on se tváří jako inženýr, který ovšem aktuálně plánuje hon na aktivní teroristy. Padnou si do oka a diváka to docela baví. Hmatatelný potenciál vnímáme. On vzápětí padne do somálského zajetí, ona se dál chystá na vysněnou misi a věří, že nezapomněl. Nezapomněl, ale stejně jako ona se chystá na „ponor“ až na dno. Má to určité kouzlo, kameraman se snaží, herci rovněž. Ovšem tak nějak se to v půlce celé zlomí a divák si uvědomí, že tvůrci s onou osudovostí jednoduše neumějí pracovat, spíš žvatlají, celé je to zdlouhavé a prostě neuspokojí.(15.6.2018)

  • Othello
    ***

    Zjištění, že je to podle knihy z toho v mých očích najednou dělá ještě horší film, protože ty drobné detaily, které mi zde přišly takové civilní, milé a utvářely tu podobu uzavřeného okamžiku byly pravděpodobně jen úlomky rozsáhlejších elementů z předlohy. Samotná romance není hloupá a místy dokáže probudit vzpomínky na trýznivost vzdálené lásky a osamění, jenomže stále trpí snobismem (ústřední pár se seznámí a dny spolu tráví v luxusním evropském pětihvězdičkovém hotelu, takže jejich dny jsou rámovány luxusními obědy a odlesky krbového ohně odrážejícího se od jejich dokonalých těl) a nesedí ani kontrastní přestřihávání mezi zcela odlišnými situacemi ve kterých se oba nacházejí po svém odloučení. Pro nějaký zážitek si tady musíte jít opravdu hodně naproti.(25.7.2018)

  • Ephemeris
    *****

    Po dopozeraní si pripadám ako absolventka študijného odboru antropológia-parašutizmus. Už kedysi dávno Petr Novotný vo svojej relácii o varení zvykol hovoriť: "Nebojte sa odvážnych kombinácií!". Kombinácia podmorského výskumu a boja proti terorizmu znie viac než lákavo, podarilo sa ju aj obrazovo a atraktívne maximálne využiť. Odpustím aj 25-ročnú profesorku, či príliš zbrklé a neromantické zoznamovanie ústrednej dvojice. Práve tá neotrepanosť námetu robí z tohto filmu jedinečný zážitok. Objektívne je to tak na štyri hviezdy, piata je protestná vzhľadom na tunajšie podhodnotenie.(17.7.2018)

  • poz3n
    **

    Wenders, McAvoy, Vikander. Takové spojení přece nemůže vytvořit špatný film. Submergence se pokouší pracovat se třemi rovinami příběhu, které se liší i svým žánrovým přístupem. Rovina romantická, tedy úvod v hotelu funguje celkem bezproblémově. Chemie mezi hlavními postavami existuje a síla emočního vzplanutí tak získává poměrně solidní základ pro budoucí děj. Jenže Wenders hrdiny rozděluje a namísto toho, aby s nimi paralelně pracoval v jednom společném žánrovém i stylistickém proudu, nechává každou postavu prožívat vlastní, z hlediska předchozího děje dost nefunkční a bohužel i dost nezajímavý osud. Výsledkem je tak podivný mišmaš, který ve mně vyvolával pocit, jako kdybych sledoval několik jiných filmů, ze kterých se někdo pokusil udělat jeden. Logicky pak celý film jako celek vyznívá do ztracena a vyvstává otázka, proč něco takového vůbec Wenders točil. Myslel si, že to může fungovat nějak jinak? Nebo je výsledný tvar přesně tím, co režisér zamýšlel? Pokud ano, minuli jsme se obloukem. 4/10(17.5.2018)

  • Jellini
    ****

    "Wendrs, v patnáct-třicet prosím" - "Patnáct-padesát" - "Ne, patnáct-třicet" - "Říkal jste - Avengrs?" Úsměvné a trochu symbolické. Už je to tak, že Wenderse prakticky nikdo nezná, a mnohé z fanoušků jeho starých filmů může i překvapit, že ještě točí, a že jsou jeho filmy i v našich kinech. Pravda, jeho pomyslný formální rukopis je už dávno pryč, nahrazen "rukopisem" od jiných filmů jen těžko odlišitelným, a o plakát v kombinaci se zbytečně vygradovaným českým názvem bych asi taky sám od sebe nezavadil. O to příjemnější je, že uvnitř je to více-méně pořád jeden a ten samý "Wendrs". Jeho životní téma prostoru, tedy vzdálenosti a blízkosti (ať už té vnitřní, nebo i té vnější) je pořád zde, tentokrát variované pro dnešní dobu se všemi jejími hlavními rysy (neviděl jsem toho moc, ale nevzpomínám si, že bych už někde viděl tak přirozeně vybudovanou a sledovanou situaci a s ní spojené emoce, kdy díky mobilům sice můžete být s kýmkoliv ve spojení kdykoliv, když ten druhý ale prostě není, nebo nechce být "on-line", tak....). Wenders k němu navíc přistupuje (jako obvykle) s přímostí a jednoduchostí, bez jakýchkoliv rozpaků, oklik nebo kompromisů. Není to asi film, na který budu ještě za tři roky vzpomínat, ale zdejší ufňukané komentáře typu "tvůrčí bezradnost" nebo "Film, o kterém nejde říct nic jiného, než že asi existuje", považuji za pocity rozmazlených diváků, kteří zřejmě nechtěli jít filmu ani trochu naproti.(12.5.2018)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace