Kaos
Scénář:
Tonino GuerraKamera:
Giuseppe LanciHudba:
Nicola PiovaniHrají:
Margarita Lozano, Claudio Bigagli, Omero Antonutti, Franco Franchi, Ciccio Ingrassia, Matilde Piana, Regina Bianchi, Giuliano Taviani, Laura De Marchi (více)Obsahy(1)
Čtyři tváře Sicílie. Italský film natočený na motivy Novel na celý rok Luigiho Pirandella. Prolog: Vysoko ve skalách chytí pastýři krkavce, sedícího jako samička na vejcích. To je pro ně důvod, aby ptáka začali týrat. Házejí po něm vejce a nakonec mu na krk uvážou zvonec. Krkavec krouží nad krajinou, ze své výše pozoruje „chaos" lidských životů a duší. A tam, kam zamíří svůj let, se po čtyřikráte odehraje příběh... „Jsem synem Chaosu. Ne přeneseně, zcela skutečně. Narodil jsem se ve vsi poblíž hustého lesa, kterému místní lidé říkali Cavusu, což je nářeční zkomolenina řeckého slova „chaos"." Těmito slovy Luigiho Pirandella je uveden snímek Kaos Paola a Vittoria Tavianiových. Čtyři příběhy filmu, jeho prolog a epilog, převzali tvůrci z Pirandellova rozsáhlého cyklu Novely na celý rok (psal je v letech 1901–1919, souhrnně vyšly roku 1922), jenž měl podat co nejcelistvější obraz Sicílie a všech tamních společenských vrstev.
Bratři Tavianiové si vybrali příběhy z venkovského prostředí a usilovali nejen o postižení přirozenosti, krásy, bizarnosti a krutosti tohoto mikrosvěta, ale i hodnot nadčasových: takřka mýtických forem myšlení a prožívání. Vyprávějí o matce, upínající se k synům v zámoří a odmítající toho, kterého má nablízku (Jiný syn), o manželovi, který zatajil před ženou svou chorobu podněcovanou úplňkem měsíce (Měsíční nemoc), o hrnčíři, jenž sám sebe uvězní v obřím džbánu (Džbán), o chudých horalech, dožadujících se vlastního hřbitova (Rekviem)... Vyprávějí o tom všem s klasickým nadhledem (ten je ostatně symbolizován leitmotivem letícího krkavce a pohledem z jeho perspektivy) a s neobvyklou, až udivující stylizací rytmu a obrazového ztvárnění. Sami bratři Tavianiové o Kaosu řekli: „...Pirandello ve vesnických povídkách přistupuje ke svým hrdinům s ostychem, respektem a soucitem k jejich těžké práci, s pochopením pro jejich pověry a předsudky. Nám se však zamlouvá ještě něco jiného: povídky, které jsme vybrali, nevymyslel autor, vyprávěla mu je jeho matka Maristelle... Jestliže Fellini tvoří skutečnost v divadle, my vytváříme divadlo ve skutečnosti. Proto milujeme Sicílii. Tam je epika vždy přirozená." (citace z polského Filmu 18/87, str. 15) (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (18)
Rozhodně se nejedná o snímek, který bych vyloženě vyhledával, ale na to, že se na první pohled jedná o celkem obyčejné povídky, podařilo se bratrům Tavianiovým podání, které je takové lidské, ale přitom hluboké, a to jak ve chvíli, kdy se jedná o zamyšlení, tak i o momenty, které mají spíše pobavit. ()
Můj dojem z jednotlivých povídek nebyl bůhvíjaký, občas jsem i postrádal pořádnou pointu, ale celkově to ve mně zanechalo silný dojem. Navíc teď na sobě pozoruju, že čím víc času od zhlédnutí filmu uplynulo, tím víc mám chuť si dát někdy v budoucnu repete. :) Jednotlivé povídky: Prolog*****; Jiný syn****; Měsíční nemoc***; Džbán*****; Rekviem***; Rozhovor s matkou***. ()
Pro mne jeden z nejnádhernějších italských filmů a jedna z mých "top 5" vůbec. I já spíše jen těžko hledám slova, jak vůbec tento zážitek popsat... Žánr se zdá být naprosto nezařaditelný... vnucovalo by se pojmenování magicko-symbolického realismu, nebýt toho, že tento název si už uzurpují svou povahou úplně jiná díla jihoamerické literatury a filmu. Nádherná kamera a hudba... Završením a propojením všech čtyř příběhů je Epilog... návrat na dávná, nyní už opuštěná místa, a Pirandellův rozhovor s mrtvou matkou. Téma času a věčnosti, pomíjivosti a trvání, zapomnění a paměti... Okamžik, kdy mrtvá matka, vyprávějící svému synovi znovu svůj příběh - a v onom příběhu živá mladá dívka, jež má celý život dosud před sebou - rozpíná svobodně ruce nad útesem v mladistvém očekávání budoucnosti, která už je, a přece zas není minulostí... Okamžik úsměvu drožkáře Sara, když si Luigi po prvotním selhání přece jen vzpomene na jeho jméno... Okamžik, kdy mladá vdova (ač to zatím ještě neví), ruce rozdrásané od opuncií, běží k branám vyprázdněného města, v tušení zkušenosti, která navždy změní ji i její život... Čas, věčnost, život, smrt, krutost, smích, soucit, barvy, chaos, zpěv, mlčení, život, Kaos... ()
Záběry na sicilskou krajinu i s letícím vogelem sice byly i s hudbou docela hezký, ale jednotlivý příběhy už zas tolik ne a celkovej dojem zmíněný panoramata moc nevylepšily. Povídka TŘETÍ SYN byla zajímavá tak do půlky, kdy matka zjistí důvod proč jí zbylí synové ze zámoří neodpovídaj na její dopisy, ovšem důvod proč nesnáší onoho třetího synátora mě nechal fakt chladnym, 40%. NÁMĚSÍČNÍK byl o něco slabší, nevim no, takovej vlkodlak přenesenej na Sicílii, 30%. AMFORA pojednávající o hrnčíři, kterej sám sebe uvězní ve džbánu, byla asi nejzáživnější z povídek, ale zároveň i takovou slabší Chytrou horákyní po sicilsku, 70%. REQUIEM mě teda nebavil skoro vůbec, protestování vesničanů kvůli prosazení hřbitova, neústupnej majitel pozemků z vyšších kruhů, pochod zpátky do vsi, pak nějakej dědek nad hrobem, nuda 10%. To jsem ale ještě netušil, že závěrečnej epilog ROZHOVOR S MATKOU bude naprostej propadák. Důchodce vracející se po letech z Říma do rodný sicilský vsi vede kdesi na zámku nudný hovory s duchem dávno zesnulý matky, 0%. Takže i když se to v součtu i přes stopáž a předevšim díky povídkovýmu zpracování sledovat dalo, výsledek mě teda nijak zvlášť neuchvátil. ()
Filmy Tavianiových bývají úzce spjaty s regionem, ve kterém se odehrávají - "Padre padrone" se Sardinií, "Noc sv. Vavřince" a "Floreal" s Toskánskem. "Kaos" je doslova apoteózou Sicílie a to nejen díky Pirandellově předloze. Už od úvodních leteckých záběrů je snímek nabytý specifickou sicilskou atmosférou a vedle "Geparda" je jednou z nejzajímavějších výpovědí o tomto osobitém ostrově. ()
Galerie (15)
Photo © MK2 Productions
Reklama