poster

Kaos

  • italský

    Kaos

Drama / Komedie

Itálie, 1984, 188 min

Komentáře uživatelů k filmu (14)

  • Morien
    *****

    Ani po měsíci od shlédnutí pořád nemůžu najít ta správná slova. Snad jde říci, že země se pohnula. A mám potřebu přidat, jak je úchvatné, že bratři používají svým skvělým způsobem zejména mimoslovní výrazové prostředky. Obrovská emocionální nálož. Hlavně obdivuji, jak je všechno neskutečně intenzivní a palčivě opravdové! Měla bych už konečně vypracovat nějakou esej na obranu patosu a postavit jej proti sentimentalitě, kterou naopak nemám ráda. Existují režiséři, kteří jsou schopni unést pouze jeden životní pocit (pokud pomineme ty režiséry, jejichž filmy jsou absolutně o ničem), a o něm vyprávějí pořád dokola a dokola. (A pokud nedochází k rozmělnění, opakování se a devalvaci, tak to není špatně a mám takové věci taky ráda, jenom chci vyjádřit obdiv ke schopnostem těch dalších čarodějů.) Taviáni takových podnětů nabízejí na jedné ploše veliké množství, a jak nekompromisně je vykreslují! Dalo by se říci, že bez soucitu. ♥♥♥(25.6.2013)

  • liborek_
    ****

    Tak jsem se už konečně dostal k bratrům Tavianiovým a musím přiznat, že jsem byl jejich poetikou a vypravěčským uměním mile překvapen. Autoři umně střídají popis tragických vzpomínek staré matky a její soužití s nechtěným synem v jedné povídce, s mysteriózním příběhem novomanžela posedlého měsíčním úplňkem v jiné. Občas se ze zákoutí vynoří humorný okamžik, aby byl v zápětí zahnán některou smutnou událostí. Silným zážitkem je nostalgická výpověď spisovatele Luigiho Pirandella a jeho snový rozhovor s matkou v závěrečné (páté) povídce. Doprovázeni tóny Mozartovy Figarovy svatby můžeme vychutnávat obrázky z drsné a nehostinné Sicilské přírody a se zatajeným dechem sledovat let černého havrana se zvonečkem zavěšeným na krku k dalšímu lidskému příběhu... Zajímavý film!(6.9.2006)

  • Aky
    *****

    Naprosto skvělý ponor do prostě a přímočaře uvažujících sicilských lidí. V podstatě všech lidí. V originálních sicilských kulisách pět snímků nepostrádajících hloubku ani nadhled, vážnost i komiku.(27.5.2018)

  • Crocuta
    *****

    Filmy Tavianiových bývají úzce spjaty s regionem, ve kterém se odehrávají - "Padre padrone" se Sardinií, "Noc sv. Vavřince" a "Floreal" s Toskánskem. "Kaos" je doslova apoteózou Sicílie a to nejen díky Pirandellově předloze. Už od úvodních leteckých záběrů je snímek nabytý specifickou sicilskou atmosférou a vedle "Geparda" je jednou z nejzajímavějších výpovědí o tomto osobitém ostrově.(25.9.2007)

  • kaylin
    ****

    Rozhodně se nejedná o snímek, který bych vyloženě vyhledával, ale na to, že se na první pohled jedná o celkem obyčejné povídky, podařilo se bratrům Tavianiovým podání, které je takové lidské, ale přitom hluboké, a to jak ve chvíli, kdy se jedná o zamyšlení, tak i o momenty, které mají spíše pobavit.(9.4.2017)

  • charge
    ***

    Záběry na sicilskou krajinu i s letícím vogelem sice byly i s hudbou docela hezký, ale jednotlivý příběhy už zas tolik ne a celkovej dojem zmíněný panoramata moc nevylepšily. Povídka TŘETÍ SYN byla zajímavá tak do půlky, kdy matka zjistí důvod proč jí zbylí synové ze zámoří neodpovídaj na její dopisy, ovšem důvod proč nesnáší onoho třetího synátora mě nechal fakt chladnym, 40%. NÁMĚSÍČNÍK byl o něco slabší, nevim no, takovej vlkodlak přenesenej na Sicílii, 30%. AMFORA pojednávající o hrnčíři, kterej sám sebe uvězní ve džbánu, byla asi nejzáživnější z povídek, ale zároveň i takovou slabší Chytrou horákyní po sicilsku, 70%. REQUIEM mě teda nebavil skoro vůbec, protestování vesničanů kvůli prosazení hřbitova, neústupnej majitel pozemků z vyšších kruhů, pochod zpátky do vsi, pak nějakej dědek nad hrobem, nuda 10%. To jsem ale ještě netušil, že závěrečnej epilog ROZHOVOR S MATKOU bude naprostej propadák. Důchodce vracející se po letech z Říma do rodný sicilský vsi vede kdesi na zámku nudný hovory s duchem dávno zesnulý matky, 0%. Takže i když se to v součtu i přes stopáž a předevšim díky povídkovýmu zpracování sledovat dalo, výsledek mě teda nijak zvlášť neuchvátil.(11.2.2017)

  • Stegman
    ****

    Můj dojem z jednotlivých povídek nebyl bůhvíjaký, občas jsem i postrádal pořádnou pointu, ale celkově to ve mně zanechalo silný dojem. Navíc teď na sobě pozoruju, že čím víc času od zhlédnutí filmu uplynulo, tím víc mám chuť si dát někdy v budoucnu repete. :) Jednotlivé povídky: Prolog*****; Jiný syn****; Měsíční nemoc***; Džbán*****; Rekviem***; Rozhovor s matkou***.(8.7.2018)

  • andrii
    *****

    Přelétavá Sicílie. Slunná, romantická. Temná, mystická... Křídla, provoněná mořským vzduchem, rozepjala nad ostrovem meandrovité, bajkovité "curriculum vitae." Úrodný, teritoriální genius loci se protnul s úchvatností, uhrančivě mýtotvornou poetikou metafyzické geneze emocí.(23.5.2018)

  • radektejkal
    *****

    Jestli vůbec může jeden (nebo dva) umělec prokázat poctu jinému umělci, pak to bratří Tavianiové udělali Luigimu Pirandellovi. Jedna filmová povídka lepší než druhá a druhá atd., celkem pět; mně se nejvíc líbila hned ta první... Havran, úplněk, kameny a kameny - dá se o tomto film skutečně říct něco víc.? Asi ne, proto i recenzí je tu proskrovnu. Pozn.: K neuspořádanosti, etropii, samotě, měl LP vždycky blízko; "Io sono figlio del caos" (Jsem synem chaosu), napsal ve fragmentu své biografie. Možná cítil i jeho fyzickou blízkost, do Càvusu (chaosu, odvozeno zřejmě z řečtiny) utekla jeho rodina v roce jeho narození před cholerou. Epilog: "Il dolore fa le cose piu belle - V bolesti jsou věci krásnější."(25.2.2016)

  • karlee
    ****

    Ten epilog s mámou už tam být nemusel.(25.5.2018)

  • huzgi
    *****

    Naprostá filmová dokonalost.(17.4.2019)

  • Dikaiarchos
    *****

    Bratři Tavianiové objali Luigiho Pirandella každý z jedné strany a ve společném souznění nakráčeli před můj dosud fascinovaný zrak. Ke Kaosu se nemůžu nevrátit, stejně jako k Pirandellovu Nebožtíku Pascalovi. Pět hvězd dávám i komentáři Vandrovnice.(4.3.2019)

  • Vandrovnice
    *****

    Pro mne jeden z nejnádhernějších italských filmů a jedna z mých "top 5" vůbec. I já spíše jen těžko hledám slova, jak vůbec tento zážitek popsat... Žánr se zdá být naprosto nezařaditelný... vnucovalo by se pojmenování magicko-symbolického realismu, nebýt toho, že tento název si už uzurpují svou povahou úplně jiná díla jihoamerické literatury a filmu. Nádherná kamera a hudba... Završením a propojením všech čtyř příběhů je Epilog... návrat na dávná, nyní už opuštěná místa, a Pirandellův rozhovor s mrtvou matkou. Téma času a věčnosti, pomíjivosti a trvání, zapomnění a paměti... Okamžik, kdy mrtvá matka, vyprávějící svému synovi znovu svůj příběh - a v onom příběhu živá mladá dívka, jež má celý život dosud před sebou - rozpíná svobodně ruce nad útesem v mladistvém očekávání budoucnosti, která už je, a přece zas není minulostí... Okamžik úsměvu drožkáře Sara, když si Luigi po prvotním selhání přece jen vzpomene na jeho jméno... Okamžik, kdy mladá vdova (ač to zatím ještě neví), ruce rozdrásané od opuncií, běží k branám vyprázdněného města, v tušení zkušenosti, která navždy změní ji i její život... Čas, věčnost, život, smrt, krutost, smích, soucit, barvy, chaos, zpěv, mlčení, život, Kaos...(2.1.2018)

  • gizi
    ****

    Kouzelný film - krásné exteriéry, výborně obsazené, moc pěkná hudba, pěkné příběhy, kouzlo minulosti jen dýchá, jako skutečné. 85%.(23.5.2018)

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace