poster

Kaos

  • italský

    Kaos

Drama / Komedie

Itálie, 1984, 188 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Morien
    *****

    Ani po měsíci od shlédnutí pořád nemůžu najít ta správná slova. Snad jde říci, že země se pohnula. A mám potřebu přidat, jak je úchvatné, že bratři používají svým skvělým způsobem zejména mimoslovní výrazové prostředky. Obrovská emocionální nálož. Hlavně obdivuji, jak je všechno neskutečně intenzivní a palčivě opravdové! Měla bych už konečně vypracovat nějakou esej na obranu patosu a postavit jej proti sentimentalitě, kterou naopak nemám ráda. Existují režiséři, kteří jsou schopni unést pouze jeden životní pocit (pokud pomineme ty režiséry, jejichž filmy jsou absolutně o ničem), a o něm vyprávějí pořád dokola a dokola. (A pokud nedochází k rozmělnění, opakování se a devalvaci, tak to není špatně a mám takové věci taky ráda, jenom chci vyjádřit obdiv ke schopnostem těch dalších čarodějů.) Taviáni takových podnětů nabízejí na jedné ploše veliké množství, a jak nekompromisně je vykreslují! Dalo by se říci, že bez soucitu. ♥♥♥(25.6.2013)

  • Vandrovnice
    *****

    Pro mne jeden z nejnádhernějších italských filmů a jedna z mých "top 5" vůbec. I já spíše jen těžko hledám slova, jak vůbec tento zážitek popsat... Žánr se zdá být naprosto nezařaditelný... vnucovalo by se pojmenování magicko-symbolického realismu, nebýt toho, že tento název si už uzurpují svou povahou úplně jiná díla jihoamerické literatury a filmu. Nádherná kamera a hudba... Završením a propojením všech čtyř příběhů je Epilog... návrat na dávná, nyní už opuštěná místa, a Pirandellův rozhovor s mrtvou matkou. Téma času a věčnosti, pomíjivosti a trvání, zapomnění a paměti... Okamžik, kdy mrtvá matka, vyprávějící svému synovi znovu svůj příběh - a v onom příběhu živá mladá dívka, jež má celý život dosud před sebou - rozpíná svobodně ruce nad útesem v mladistvém očekávání budoucnosti, která už je, a přece zas není minulostí... Okamžik úsměvu drožkáře Sara, když si Luigi po prvotním selhání přece jen vzpomene na jeho jméno... Okamžik, kdy mladá vdova (ač to zatím ještě neví), ruce rozdrásané od opuncií, běží k branám vyprázdněného města, v tušení zkušenosti, která navždy změní ji i její život... Čas, věčnost, život, smrt, krutost, smích, soucit, barvy, chaos, zpěv, mlčení, život, Kaos...(2.1.2018)

  • Crocuta
    *****

    Filmy Tavianiových bývají úzce spjaty s regionem, ve kterém se odehrávají - "Padre padrone" se Sardinií, "Noc sv. Vavřince" a "Floreal" s Toskánskem. "Kaos" je doslova apoteózou Sicílie a to nejen díky Pirandellově předloze. Už od úvodních leteckých záběrů je snímek nabytý specifickou sicilskou atmosférou a vedle "Geparda" je jednou z nejzajímavějších výpovědí o tomto osobitém ostrově.(25.9.2007)

  • radektejkal
    *****

    Jestli vůbec může jeden (nebo dva) umělec prokázat poctu jinému umělci, pak to bratří Tavianiové udělali Luigimu Pirandellovi. Jedna filmová povídka lepší než druhá a druhá atd., celkem pět; mně se nejvíc líbila hned ta první... Havran, úplněk, kameny a kameny - dá se o tomto film skutečně říct něco víc.? Asi ne, proto i recenzí je tu proskrovnu. Pozn.: K neuspořádanosti, etropii, samotě, měl LP vždycky blízko; "Io sono figlio del caos" (Jsem synem chaosu), napsal ve fragmentu své biografie. Možná cítil i jeho fyzickou blízkost, do Càvusu (chaosu, odvozeno zřejmě z řečtiny) utekla jeho rodina v roce jeho narození před cholerou. Epilog: "Il dolore fa le cose piu belle - V bolesti jsou věci krásnější."(25.2.2016)

  • Stegman
    ****

    Můj dojem z jednotlivých povídek nebyl bůhvíjaký, občas jsem i postrádal pořádnou pointu, ale celkově to ve mně zanechalo silný dojem. Navíc teď na sobě pozoruju, že čím víc času od zhlédnutí filmu uplynulo, tím víc mám chuť si dát někdy v budoucnu repete. :) Jednotlivé povídky: Prolog*****; Jiný syn****; Měsíční nemoc***; Džbán*****; Rekviem***; Rozhovor s matkou***.(8.7.2018)