Co se nenosí

Největší potíž je v Retině licoměrnosti. Je moderní být eko, a když to může být i zábavné a člověk je jednou módní návrhář, proč to nespojit a nepokusit se uspět u velkých korporací alternativně? Takhle by se Retiny pokusy daly popsat přiléhavěji, už to ale nebude tak dobře vypadat. *** Vedle jejího nákladného pokusu proniknout letecky ke kořenům výroby džín i ona sama žije nákladně a neekologicky, jak se ke konci dokumentu ukáže: v moderním a "cool" bydlení, s elektrickými zubními kartáčky, drahými obklady, ikea-style doplňky v domácnosti, všechno se leskne novotou, neopotřebované, rozhodně ne up-cyklované. *** Celý dokument prozrazuje na návrhářku nedůslednost a polovičatost a ve skutečnosti lhostejnost vůči skutečným problémům, které jí nestojí za to domýšlet. Radši dělá, co ji baví, a důsledky odfiltrovává. Z původní cesty sešla hned, místo natáčení a šíření informací o tom, co se děje, když v třetím světě vyrábějí naše západní oblečky, začala spolupracovat s vedeními tamních firem a nechala se zlákat vnitřně rozporným nápadem, že bude "upcyklovat" pro masovou produkci. Co tím přesně chce zlepšit, když nadprodukci jen podpoří zužitkováním přebytků a posílí ji o další produkt, požehná jí tím a pomůže ji udržet? Podmínky dělníků, kteří to s dalším stejným byznysem jen víc odnesou? A po tomhle prvním kroku se už v dalších jen ztrácí a sebeomlouvá dál. *** Ani její velkorysé počty o tom, kolik čeho zachránili, nesedí. Záměrně například vůbec nepočítá velikášské náklady na tyhle tzv. "záchrany", a nejen to. Jak přesně že to například zachránili 82 milionů litrů vody tím, že za trojnásobně ukrutného trápení stovek šiček v Bangladéši komplikovaně přestříhali a přešili 70.000 už chemicky obarvených (čili ta hrůza vody a chemie byla dávno spotřebována) nadbytečných triček do poměrně děsivých "modelů" z nouze a prodali je belgickému festivalu, kam je museli expresně mezikontinentálně letecky dopravovat? (Do ceny letecké přepravy se ničení planety také nepočítá.) Pokud na tom něco vůbec vydělali, tak šlo o zachráněný zisk do kapes majitelů, a ne o redukci nákladů a šetrnost vůči prostředí a dělníkům! Naopak, ještě na úkor šiček, které prostě dostaly neuvěřitelný nápor práce navíc, aniž by to mohly odmítnout. Že jim vlastně jen enormně ztížila existenci a už tak nesnesitelné pracovní podmínky, si nepřipouští. Dělníky, jejichž mizerná mzda a vykořisťování především můžou za ta kvanta levných kolekcí, které se pak prodávají na Západě, Reta velkoryse přehlíží jako vzduch a domlouvá se snaživě právě s těmi, kteří tenhle systém využívají - s řediteli textilek, kteří si rádi nechají ukázat, jak ještě mohou zaměstnance potrápit, budou-li z toho mít zisk, a s manažery obchodních módních řetězců, jimž se takhle vpodstatě jenom snaží prodat další sexy produkt, tzv. eko, kterým by mohli získat nové zákazníky a celý ten cirkus jen ještě podpořit. Protože ne, nebyli jsme svědky toho, že by ředitelé textilek Retu objímali proto, že jim otevřela oči, ale proto, že se jim vyplatí - na Západě by to možné nebylo, tam by se musely stavět nové výrobní linky, ale tady v Indii prostě jenom přinutí ty nešťastné ženské, aby se věnovaly navíc i těm haldám vyházených zmetků a neprodaných zásob a složitě z existenční nutnosti ručně přestříhávaly a přešívaly, co si ona za drahou výplatu usmyslí. Bylo by to k smíchu, kdyby to nebylo k pláči, jak říká moje maminka. *** A PS: jestli ten stejně levně střižený prvoplánově upcyklovaný hudební doprovod k filmu bude někdo chtít chápat jako interesantní a cool, pak najel na správnou optiku, aby si mohl tímhle filmem nechat vyprávět pohádku o užitečné práci pro zachraňování planety. *~~ (08.03.2016) (méně) (více)