Demain tout commence
Two Is a Family
Aj dvaja sú rodina
Two Is a Family
Two Is a Family
Režie:
Hugo GélinKamera:
Nicolas MassartHudba:
Rob SimonsenHrají:
Omar Sy, Clémence Poésy, Antoine Bertrand, Gloria Colston, Anna Cottis, Barrie Martin, Attila G. Kerekes, Ashley Walters, Clémentine Célarié, Alice David (více)Obsahy(1)
Vtipný a nonšalantní Samuel (Omar Sy) si užívá bezstarostný život na francouzské Riviéře. Jednoho dne ho však navštíví víkendový flirt Kristin (Clémence Poésy) a oznámí mu, že dítě, které drží v náručí, je jeho. Předá mu holčičku a uteče. Samuel vyráží s malou Glorií do Londýna, kde Kristin marně hledá. Nakonec mu nezbývá nic jiného než si najít práci a ve velkoměstě se usadit. Samuel se okouzlujícím způsobem pouští do výchovy malé Glorie. Během následujících osmi let se ukáže, že je nejen milující, ale i hodně netradiční táta. S humorem se vypořádává s nástrahami každodenního života osamělého Francouze v Londýně. Rodinná idylka se však záhy změní, když se zničehonic před jejich dveřmi objeví Kristin.... (Bohemia MP)
(více)Recenze (364)
Omar Sy neni len "nedotknutelny" velkohuby opicak. Minule Samba, tuna Samuel (na druhu stranu, sa iba zda ze hraje rovnake postavy) , ktory opat taha cely film sam. Skoro sablonovity pribeh plneny par prekvapivymi a necakanymi momentmi, ktory dojme, rozosmeje, a niekoho aj naserie. Pekne , farebne vyrozpravane, hlavne sa zbytocne nepozastavuje nad nicim nedolezitym. Chutny rodinny croissant. ()
Omar Sy je novodobým evropským hercem, pro kterého se píší filmy takříkajíc na míru - lidské komedie s příchutí dramatu - a ať už ho bylo třeba v Nedoknutelných méně, a v tomhle filmu více, je to sehrané parádně. Francouzština dokáže vdechnout filmům duši a při obsazení zmiňovaného herce to platí dvojnásob.....................moje hodnocení = 8 z 10. ()
Komedie? Ale kdeže! Tohle je zatraceně tvrdé drama, kde se sice divák zhruba v první polovině dočká pár odlehčenějších momentů, jenže pak se následně dozví sakra nekompromisní verdikt, který může vyústit jen dvěma, každopádně v obou případech naprosto nemilosrdnými způsoby, a v podstatě tak od té poloviny se jedná už jen o nepříjemný nátlak, gradující do oné nepříjemné pointy, která má k veselosti dál, než cokoliv jiného. Vše výše zmíněné nicméně není kritikou, proč mě film nezaujal, tím byla spíše nefunkčnost a nepůsobivost prakticky všeho, co se zde odehrávalo. Celý příběh měl tedy sice působit emočně silným a dramaticky působivě vystavěným dojmem, ovšem já to tam prostě necítil, na mě to totiž i přes očekávaný hořký konec působilo chladně a odtažitě, a samozřejmě i přesto, že jako správný „měkkouš“ jsem tu slzičku na konci uronil, nemohu se ubránit pocitu, že přes větší tvůrčí um bych tam měl ronit jako želva. Jako další negativní věc pak mohu zmínit, že mi nejednou přišlo, že to celé dost přešlapovalo na jednom místě a vlastně na té ploše téměř dvou hodin se toho zas až tolik neudálo a nedokázal jsem si jinak ani najít cestu k ústředním postavám, a to i přesto, že hlavně Omar Sy tu opět působí jako obrovský sympaťák, ale i nevýraznost a nezajímavost jeho hrdiny to nakonec bohužel přebila. Každopádně, aby to ale celé ode mě nevyznělo, že jde o nějak vyloženě mizerný film, tak to v žádném případě a určitě chápu diváky, kteří jsou z tohoto snímku opravdu silně zasaženi a nadšeni, v tomto případě jde zkrátka spíš jen o to, že na mě to nemělo ten správný vliv a styl zpracování, abych si tuto podívanou užil natolik, jak si to asi ale nejspíš zaslouží. ()
Takových filmů je potřeba více. Filmů, ze kterých vyzařuje láska k životu. Jediné, co mi vadí, že nebyla vůbec rozvinuta postava Kristin a my tak vlastně nevíme, proč se zachovala, tak jak se zachovala. Z tohoto důvodu působí Kristin jako nezodpovědná a lehce negativní postava. Škoda. Myslím, že to šlo pojmout i jinak. Postavu Glorie zahrála Gloria skutečně skvěle a přirozeně. Jak jsem si pročítal zdejší komentáře, tak někomu přišel konec jako kýčovitý útok na divákovi emoce, ale já to tak nevidím. V Samuelově poselství je velká pravda. Ten, kdo podle ní dokáže žít, může být v životě skutečně šťastný. ()
Ani vlastně nevím proč 4*. Po celou dobu jsem se jen ujišťoval, že mě opravdu štve to přehrávání jednotlivých postav a to poameričtění, které je v dnešní době tak moc populární. A že to všechno bylo tak nějak moc umělý. Ale pak přišel konec a já roztál jak kostka ledu. S tím jsem nepočítal. PS: Gloria Colston? Ta byla úžasná! ()
7/10 ()
Strasne smutny... ()
Tak toto bol brutal. ()
Omar je prostě borec a i kdyby tohle byla sebevětší hovadina, tak on to utáhne. Naštěstí to hovadina není a jediná věc, která mi nebyla po chuti, byla klasická šablonovitost i počet "zvratů". Co musím pochválit, tak je skvělej výběr dalších herců (myslím, že Clémence Poésy bude chvíli dost nenáviděná, ale tu mrchu zahrála fakt dobře) a spousta vtípků, kde se člověk upřímně zasměje (nejlepší asi chvilka o samotě s Lowellem a Samuelem). Konec je klasicky už trochu moc vytlačenej, ale u tohohle žánru to asi jinak nejde. Rozhodně nadprůměr. ()
Takový to příběh ze života, který zahraje na city. ()
Krásný nezávislý snímek o pomíjivosti života. Ze začátku velmi vtipná komedie, ke konci totální doják, kterýmu to projde. Roztomilý film ()
Řemeslně je to solidně odvedená práce, nic extra, ale ani žádnej průser, rejža dokázal udržet moji pozornost až téměř do konce, aniž bych se až tak moc nudil. Prsty v tom má taktéž Omar Sy, kterej film v pohodě táhne uplně sám. Ovšem celej scénař, korunovanej hovním závěrem je jeden velkej manipulativní škvár, kterej má za cíl cedit z diváka slzy, což se evidentně, vzhledem k vysokému hodnocení, ve valné většině povedlo. Fuj. ()
I dva jsou rodina je jen neúspěšné remake mexického filmu z roku 2013 pod názvem Bez návodu který je o 100 procent lepší..V e filmu bez návodu je malé Lorelo která hraje Maggi dokonce asi o tři roky méně.Obě,Lorelo i Glorie, jsou v reálu narozeny stejně v roce 2004.Kdyby nebylo s čím srovnávat tak bych nehodnotila tak přísně ()
Omar Sy, Clémence Poésy a double twist na závěr. Doporučuji. ()
Smiech cez slzy. A tým podobnosť s hitom Nedotknuteľní zďaleka nekončí. Podobne ako Eric Toledano a Olivier Nakache, aj Hugo Gélin profituje z komediálnej polohy herectva Omara Syho a boľavý príbeh rozpráva zbraňami humoru. Ovšem aby sa do histórie zapísal rovnako nezmazateľným atramentom, nesmel by na úrovni naratívu pracovať s klišé schémami a predovšetkým nájsť rovnováhu medzi humorom a rodinnou drámou so sociálnym podtextom. (Kino) ()
Francouzi jsou asi přímo stvořeni pro točení drama/komedií. Dokážou příjemně pohladit po duši, ale zároveň se vám vryjí hluboko do srdce. Na film mě do kina nalákal pouze a jen Omar Sy a čekal jsem, že dostanu kvalitní podívanou, ale i přes to, že některé části v první půlce skřípaly (rychlý sled událostí, bohatý dům), jsem nečekal, že dostanu neuvěřitelnou podívanou na téma rodiny. Ze včerejšího divadla jsem si odnesl, že to co neočekáváme je z hlediska našeho života daleko důležitější než to, co očekáváme. Z dnešního promítání si odnáším neskutečně lidský příběh o muži, který čelil strachu kvůli svému otci a čelil životu kvůli své dceři. Nakonec jsem podlehl výbornému scénáři, Omarovi v hlavní roli a taky kapesníčkům v kinosále a jsem rád za tento jedinečný zážitek. Co se týče filmů o rodině, tak tohle je zřejmě to nejlepší, na co se můžete podívat. Važte si svých rodin. "Neexistuje ideální matka ani ideální otec, ale improvizují a dělají to nejlepší co umí." ()
Neuvěřitelně plytké. Koláž kýčovitých momentů, bez dějové linie. Scénárista by měl teoreticky dost prostoru na vykreslení vedlejších postav, přesto jsou odfláknuté, nereálné a pouze rádoby směšné. Celé to korunuje absurdní a nepravděpodobná zápletka s nemocí a rádoby moudré zakončení. Hnus, kýč-už jenom ten příšerný byt-fujtajbl. Jediná roztomilá scéna, za níž dávám hvězdu, najděte si ji ale sami. ()
Vždycky jsem tvrdila, že francouzské komedie jdou mimo mě. Byly pro mě totiž vždy v podstatě výhradně (až na výjimky s Belmondem, které žeru) spjaty s osobou Louise de Funése, kterého považuju za vynikajícího herce, nicméně filmy s ním mě nikdy nedonutily válet se smíchy po podlaze (asi jsem holt už blbá generace). Hele, přátelé, od chvíle, co jsem viděla první film s Omarem Sy, už to nikdy tvrdit nebudu. Jeho styl mi nesmírně sedí a ještě se mu nepovedlo mě zklamat. A co víc - filmy s ním rozhodně nejsou jen o tom diváka pobavit a rozesmát. Francouzi jsou borci! ()
6,5/10 ()
Jeden z tých kúskov "feel-good" alebo aj "feel-sad", vzhľadom na emočné odtiene, s ktorými film pracuje a na ktoré sa divák naladí. Vzťah otca a dcéry funguje skvele, doslova z neho srší vzájomná chémia a energia a de facto ťahá celý príbeh, jediné čo mi vadilo bolo využitie kvázi prvkov "deus ex machina", aby bol dej funkčný čím sa trochu vytráca uveriteľnosť snímku - je tu hneď niekoľko taký momentov, kde sa divák zamyslí, že takto by sa to predsa v reálnom živote nestalo, .. alebo áno ? Každopádne, tieto prvky k filmom, a obzvlášť "romanticko - dramatickým" nepochybne patria, takže za mňa silné a poctivé 4*. ()