I dva jsou rodina

Vše funguje jak má, krásný film. Bohužel mé hodnocení musí jít o hvězdičku dolů, protože jestli je něco, co nemam rád, tak to jsou na chlup stejný kopírky. Stačí dosadit jiné herce (zde naštěstí kvalitní), vybrat jinou lokalitu a film je na světě. Mexický originál Bez návodu není určitě horší, ale uznávám, že ho asi moc lidí nevidělo a proto nemají takový problém jako já. (07.09.2018)

Opravdu napůl rodinná komedie ze života jednoho hýřivého černocha, která umí rozesmát, ale i dojmout. Otcovská láska hadr. Nicméně abych neplýtval superlativy, je nutno podotknout, že film se nese v moderním duchu pocitové horské dráhy (nahoru a dolů), což ve výsledku film dělá predikovatelným a místy až umělým. (11.12.2017)

SPOILERS! Strašně pitomej, neskutečně na city hrající vykalkulovanej konstrukt. Proti Omarovi nic nemám, ale hraje tu zase takového vysmátého, pozitivního debílka jako v The Intouchables. Což o to, vtip funguje, za pochvalu stojí hlavně obtoustlá buzna Bernie, která mne bavila. Ale celé je to taková dvouhodinová kolekce deus ex machin, naši dvoučlennou rodinu stíhá jedna krutá rána osudu za druhou - nestačí jeblá matka (#kramervskramer) ani prolhanej fotr, přidáme ještě pointu se semínkem a dozdobíme trochou zhoubné, neléčitelné nemoci -, aby bylo hodně hodně veselo. Ve finále to vůbec pateticky netlačí na pilu a nechce se vám zardousit všech šest (!) scénáristů. Fakt ne... 50% (20.07.2017)

Přirovnání k filmu Kramerová versus Kramer je trefné a vyloženě se nabízí (I DVA JSOU RODINA je ve skutečnosti remake mexického filmu Bez návodu); při sledování se mi rovněž vybavil francouzský snímek L'économie du couple, který se také se zabývá rodinným tématem. Nutno říci, že oba zmíněné referenční filmy mě oslovily mnohem víc. Tento film mi skoro nepřišel ani jako komedie - jednak jsem celý film shledal zoufale nevtipný a zasmál jsem se u něj snad jen jednou (a neměl jsem ani pocit, že by se lidi kolem mě nějak prohýbali smíchy - publikum v sále podle mě reagovalo na většinu situací, které zřejmě měly být vtipné, dosti vlažně), a jednak jsem celkově prostě nešel za těmi emocemi, které to ve mně mělo vyvolat (ačkoli si k nim film v mnoha scénách vydatně pomáhá emotivním soundtrackem). Nebavilo mě to, přišlo mi to celé takové nějaké povrchní (a snad i vykalkulované) a neoslovilo mě ani obsazení - herecké výkony jsem vnímal spíše rozpačitě, a celkově jsem z některých motivů v tom filmu neměl dobrý pocit. Věřím, že spoustě lidem se to bude líbit (a budou se u toho dojímat - když už ne smát) - samozřejmě obvzláště těm, kteří si oblíbili herectví Omara Sye, ale mě to bohužel dost minulo. (13.02.2017)

Tento námet je presne vypočítaný na emócie diváka a bolo len otázkou, ako sa s tým tvorcovia vysporiadajú. Lebo mohli skĺznuť do patetického dojáku s potokmi sĺz, ale mohli z toho urobiť aj vkusnú dramédiu. Prikláńam sa k druhej možnosti, a v tom má snímok svoju silu. Omar Sy to vie, dokázal to dávnejšie, opäť ponúkol odľahčený pohĺad na vážne veci a možno pridal aj niečo z hereckého umenia. Film hraje na city, niekedy aj utečie zlým smerom, ale stále je zábavný, umiernený a vkusný. (08.05.2017)