I dva jsou rodina
-
Demain tout commence
-
Two Is a Family
-
Aj dvaja sú rodina
Komedie / Drama
Francie / Velká Británie, 2016, 118 min
Režie:
Hugo GélinScénář:
Hugo Gélin, Mathieu Oullion, Jean-André Yerles, Eugenio Derbez (původní scénář), Guillermo Ríos (původní scénář), Leticia López Margalli (původní scénář)Kamera:
Nicolas MassartHudba:
Rob SimonsenHrají:
Omar Sy, Clémence Poésy, Antoine Bertrand, Gloria Colston, Anna Cottis, Barrie Martin, Attila G. Kerekes, Ashley Walters, Clémentine Célarié, Alice David, Raquel Cassidy, Cécile Cassel, Antoine Gouy, Guillaume Bouchède, Noémie Kocher, Patrice Melennec, Ruben Alves, Elaine Caulfield, Christian Erickson, David Lowe, Jay Benedict, Richard Banks, Ben Homewood, Howard Crossley, Phelim Kelly, Mona Walravens, Ludivine de ChasteneyProducenti:
Philippe Rousselet, Stéphane CélérierStřih:
Grégoire Sivan, Valentin FeronZvuk:
Lucien BalibarScénografie:
Emmanuelle DuplayKostýmy:
Isabelle Mathieu80%
Hodnocení uživatelů
Premiéry
Nevhodný mládeži do 12 let
V kinech
od:
|
23.02.2017 Bohemia MP |
|---|---|
V kinech
od:
|
09.03.2017 Continental film |
V kinech
od:
|
07.12.2016 Mars Distribution |
|
Na DVD
od:
|
30.08.2017 Bohemia MP |
|
Na Blu-ray
od:
|
06.10.2017 Bohemia MP |
DwayneJohnson
Omar Sry a Clémence Poésy? Ale ano, funguje to. Sice hlavně na Omarově půlce hřiště, ale za to může asi scénář a troufnu si tvrdit, že i fakt, že jeho herecká hvězda je přece jen maličko výš. Ale abych nechválil jen tyhle dva, malá Gloria se jim přinejmenším vyrovná. Hlavně svou dětskou bezprostředností, která tyhle dva báječně vyvažuje. I dva jsou rodina je příjemný snímek, který těží již z výše zmíněných faktů a také málokdy sklouzne ke kýči, i když k tomu má někdy slušně našlápnuto. A poslední třetina filmu je hodně povedená a nečekaná zároveň.(25.4.2017)
novoten
Definitivní důkaz toho, že Omar Sy je králem dramedií se sociálním podtextem. Nedotknutelní mohli být náhoda, Samba pak štěstí, ale tentokrát už jde o sázku na jistotu. Na svojí domácí půdě tenhle chodící optimismus zkrátka vedle nesáhne. A i když se zvraty mohou zdát jako očekávané a až příliš na city hrající, vine se celým příběhem menší, ale o to důležitější, oči otevírající myšlenka o užívání si života plnými doušky. A to pak slzy pálí pořádně.(15.2.2017)
RedAK
Budu k vám upřímný. Tohle je přesně ten typ filmu, u kterého bych běžně vybouřil veškerou svoji nakumulovanou agresi a nenávist, protože je o malé černé holčičce a já nesnáším malé věci, černé lidi a holčičky. Nediskriminuji však jenom holčičky, nenávidím děti obecně. Dám vám příklad; dneska ráno si jdu takhle do obchodu a jako naschvál po cestě potkám až děsivě početnou skvadru malých užvaněných zmrdů ze školky. A jeden po druhým, necelej metr nad zemí, těma odporně roztomilýma hláskama: „Doblý den, doblý den, doblý den pane, doblý, doblý den…“ a ještě do mě žduchali malýma zkurevnýma deštníčkama! Být v ten moment velícím důstojníkem SS, nechám ty malý svině vybombardovat napalmem i s celou ulicí. Až tak děti nesnáším. Takže pokud bych si tento film pustil ve standardním duševním rozpoložení úplně sám, můj živý komentář by vypadal asi následovně: „Jo ty malá špíno, seš až taková nicka, že ti i vlastní matka po porodu zdrhla a teď tě vychovává jenom fotr, kterýmu za to taky určitě nestojíš, akorát nechce jít sedět, takže ti občas dá sunar a pustí Teletubbies, aby ses necítila jako úplný hovno, ale nic víc nejseš, teplej strejda ti potají dělá anální fisting nehašeným vápnem a beztak máš rakovinu, nějakou zákeřnou černou rakovinu, kterou chytají jenom negři, a na konci filmu chcípneš!!“ Ovšem tentokrát jsem se na film nedíval sám. Když ležíte v posteli s děvčetem a nic jiného dělat nemůžete, protože jste se zfetovali jako hovado a nestojí vám péro, ale přesto si večerní pláč odpustit nechcete, holt si společně promítnete nějaký filmový doják. Ženy jsou jako hvězdná brána do vašeho nitra, s pečlivostí exekutora objeví vaše léta nepoužívané emoce, které jste pohřbili pod galony krabicového vína a nánosy pervitinu. A tu najednou, kde se vzal, tu se vzal, můj živý komentář vypadal takto: „Ach bože! Copak ta matka nemá v sobě kouska citu?! Vždyť ten nebohý otec je na všechno sám! Paralyzován rodičovskou láskou ji osm let vychovává s absolutní péčí a ona si potom přijde a chce mu ji ukrást? Jak se v někom může nacházet tolik zloby a nezodpovědnosti! Je mi z tohoto světa smutno!“ Takže ano, v objetí toho marně rozpáleného polonahého těla jsem se kdovíproč dojal a opravdu jsem si připadal trapně, když moje sexuálně frustrovaná polovička při závěrečných titulcích vítězoslavně zahlásila: „To je moc dobře, že ta malá kunda zdechla!“(27.4.2017)
boshke
SPOILERS! Strašně pitomej, neskutečně na city hrající vykalkulovanej konstrukt. Proti Omarovi nic nemám, ale hraje tu zase takového vysmátého, pozitivního debílka jako v The Intouchables. Což o to, vtip funguje, za pochvalu stojí hlavně obtoustlá buzna Bernie, která mne bavila. Ale celé je to taková dvouhodinová kolekce deus ex machin, naši dvoučlennou rodinu stíhá jedna krutá rána osudu za druhou - nestačí jeblá matka (#kramervskramer) ani prolhanej fotr, přidáme ještě pointu se semínkem a dozdobíme trochou zhoubné, neléčitelné nemoci -, aby bylo hodně hodně veselo. Ve finále to vůbec pateticky netlačí na pilu a nechce se vám zardousit všech šest (!) scénáristů. Fakt ne... 50%(20.7.2017)
Vančura
Přirovnání k filmu Kramerová versus Kramer je trefné a vyloženě se nabízí (I DVA JSOU RODINA je ve skutečnosti remake mexického filmu Bez návodu); při sledování se mi rovněž vybavil francouzský snímek L'économie du couple, který se také se zabývá rodinným tématem. Nutno říci, že oba zmíněné referenční filmy mě oslovily mnohem víc. Tento film mi skoro nepřišel ani jako komedie - jednak jsem celý film shledal zoufale nevtipný a zasmál jsem se u něj snad jen jednou (a neměl jsem ani pocit, že by se lidi kolem mě nějak prohýbali smíchy - publikum v sále podle mě reagovalo na většinu situací, které zřejmě měly být vtipné, dosti vlažně), a jednak jsem celkově prostě nešel za těmi emocemi, které to ve mně mělo vyvolat (ačkoli si k nim film v mnoha scénách vydatně pomáhá emotivním soundtrackem). Nebavilo mě to, přišlo mi to celé takové nějaké povrchní (a snad i vykalkulované) a neoslovilo mě ani obsazení - herecké výkony jsem vnímal spíše rozpačitě, a celkově jsem z některých motivů v tom filmu neměl dobrý pocit. Věřím, že spoustě lidem se to bude líbit (a budou se u toho dojímat - když už ne smát) - samozřejmě obvzláště těm, kteří si oblíbili herectví Omara Sye, ale mě to bohužel dost minulo.(13.2.2017)