Fitzcarraldo

K hercovi menom Klaus Kinski mam naprosto ambivaleentny vztah. Jednak viem ze hoci je mrtvy, vo filmoch mi stale nahana hrozu .... hovori sa ze sam o sebe bol dost desivy. Zas dalsi narocny film na tocenie rovnako ako Aguirre, hnev Bozi. Domorodcom siel Kinski hodne na nervy, to chytry divak rychlo zbada, scena prechodu parniku cez kopec je masaker dodnes. Jednak je tu nieco ako prenikave architektonicke vizionarstvo - ten parnik myslim a kopec a jednak, film bol natoceny v nemcine a predabovany do anglictiny. Po porvy krat som pocul Kinskeho hovorit dost studenou anglictinou akokeby si nechaval tymto jazykom odstup. To prenikave architektonicke vizionarstvo bolo o tom, ze Fitzcarraldo chcel dotrepat do peruanskej dzungle operu : 81 % (06.04.2021)

Nic není nemožné, ou jé... aneb cimrmanovský projekt skutečného Carlose Fitzcarralda nemohl přenést na plátno nikdo menší, než výstřední Werner Herzog, triumfujíc nejen monstrózní akcí samotnou, ale i fascinujícím spojením operních árií s divokou přírodou a především postavou rozsévače pomníků neúspěchu po celé peruánské Amazonii, ve které by leckdo mohl být vystaven posměchu diváka, ne tak pološílený Klaus Kinski. Dílo samotné (ano, označení dílo je zde zcela namístě) mě inspirovalo k podrobnějšímu zkoumání skutečné osoby, jenž podnikla riskantní přesun (jeho parník však vážil desetkrát méně, než ten filmový), a která se, není divu, dožila jen třiceti pěti let. Filmování samotné provázelo napětí, jehož hlavním zdrojem byl Klaus Kinski se svými výbuchy hněvu, dokonce jeden z kmenových náčelníků učinil Herzogovi nabídku, že pro něj Kinského zavraždí, ten odmítl kvůli dokončení natáčení... :-) (30.09.2013)

V posledních dvou týdnech si pročítám články o německých filmech, koukám na různé žebříčky a projíždím si filmografie německých filmových ikon. Během této činnosti jsem velmi částo narážel na film Fitzcarraldo. Při pouštěný traileru jsem si vzpoměl, že kdysi hodně dávno jsem Fitzcarraldo viděl v kině, takže má zvědavost ještě více vygradovala a vyvolala solidní se těšení na projekci. Už v prvních minutách mně bylo jasný, že se koná bingo. Werner Herzog tu předvádí absolutní filmařinu a Klaus Kinski životní výkon, tedy jeden z několika životních výkonů. Nestačil jsem žasnout kam až je člověk schopen zajít pro uskutečnění svého snu. Klíčová scéna sice trvá skoro hodinu, ale fakt stojí za to, během ní je totiž dostatek času přemýšlet nejen o hlavním hrdinovi, ale i přirodě, přirozeným prostředí Amazonie, jak to bylo tenkrát, jak ty místa vypadají asi dnes. Co všechno muselo být třeba, aby se udělal jeden několik desítek trvající záběr na přenášející i plovoucí loď . Film je opředen tolika historkama a událostma, že je téměř povinnost filmovýho fanouška hodit po něm očima a hvězdičkama. A kdyby v životě všechny povinnosti byli jako tato, nebylo by to zlý. (14.08.2017)

Přes velice náročné natáčení v exotických podmínkách, s obrovským komparsem, přes hromadící se potíže a podle všeho i hodně napjaté zákulisí došel režisér Werner Herzog až do samotného konce svého obrovského tvůrčího cíle začátkem 80. let: natočit a stvořit velkolepý film o stejně tak velkém bláznu-dobrodruhovi, který si umanul dopravit pro divoké domorodce uprostřed džungle operu. Herzogovi se ten velkolepý film stvořit podařilo a tak mu ve výsledku vůbec nemám za zlé, že stejně úspěšné završení vdechl i hlavnímu hrdinovi, jehož osud žel ve skutečnosti skončil zcela jinak. Možná víc než délky jsem se bál Klause Kinského v hlavní roli, jenž už na první pohled na mě působí negativní energií a nepříjemným šílenstvím, ale musím uznat, že v postavě Briana Fitzgeralda, která těmito vlastnostmi nakonec i oplývá, bychom si teď asi stěží dovedl představit někoho jiného a o jeho zdejším výkonu se v superlatívech píše určitě právem. Jako celek byl pro mě Fitzcarraldo fascinující podívanou, s hutnou myšlenkou, strhujícím pomalým dějem v realistickém zpracování a velkolepým závěrem... i většina těch předlouhých, nekonečných záběrů z exotické přírody nebo s plavící se lodí vyvolávala ve mě jedinečnou, silně podmanivou atmosférou. 90% (viděno v rámci "Challenge Tour 2021" – 30 dní se světovou kinematografií) (24.03.2021)

Uhrančivá scéna prenosu parníka cez horu približuje film skôr k hororu. Predstavuje to jediné, čo si z Fitzcarralda pamätám. Už v detstve tá scéna desila. Presvedčivo totiž ukazuje ľudské zlo maskované tvorivým umeleckým zámerom. V skutočnosti ide vždy len o vrtoch nezodpovedného grázla a jeho epigónov, ktorí pri podobných záležitostiach neváhajú v mene vznešeného umenia zničiť akékoľvek prirodzené prírodné prostredie. Mediálna prezentácia ospravedlní všetko, lebo však nápad je taký čačano utešený. Vždy ide len a len o čisté ukojenie ega, ktoré tak často a radi marketingoví lobisti a im naklonení umeleckí žurnalistickí teoretici nazývajú prenikavým architektonickým vizionárstvom, či výnimočne nadaným duchom. Ako príklad môžu slúžiť konštrukcie zimných olympijských areálov, pri ktorých tvorbe sa vyrúbu tisíce hektárov lesa. Pár rokov po hrách ostávajú spustnuté strediská a nezvratne poškodená príroda. Druhou vecou sú škody, ktoré s buldozérom v pralese napáchal samotný Herzog so svojim štábom. (22.08.2014)