Menandros & Thaïs

Jedna hvězdička navíc za snahu, neotřelé nápady a "jinakost". A občasnou krásnou kameru. Příběh se tak věrně drží konvencí antického eposu, až to hezké není. A protože buď nebyly peníze nebo byla snaha o jiný, netradiční přístup, jde o epos plynule kombinující všechno. Menandros cestuje vlakem a povídá si s vypravěčem, Gorgóny nebo co to bylo, bydlí v paneláku a jako dar posílají křišťálový lustr atd. apod. Perský velkokrál mučí pečeným kuřetem, králící jsou největším pokušením panenské Thaïs a hudba duní na často nepatřičných místech. Ovšem scéna vyvolávání Hekaté je velmi silná. Filmu by paradoxně prospělo trochu víc peněz na vychytání much, zlepšení postsynchronů a nějaké prokrácení, ale za shlédnutí rozhodně stojí. (12.10.2016)

Pokud je tohle s nepoškozeným mozkem schopen někdo dokoukat jen proto, aby se přesvědčil, že s omezenými prostředky nelze natočit antický epos, je za a) mučedník b) masochista c) authentický recesista. Diletantské středoškolské pásmo deklamace, filologie a surrealismu pro začátečníky. Agonizující. Řadit to do té "nové" (prý) větve českého filmu, která na to jde jinak, je misstep. Ono je to v jádru klasické devadesátkové meta-chcípáctví. Zelenka styl, ale zcela bez jeho obratnosti. (01.05.2016)

Žádný amatérský pseudopočin vzešlý z nouze, ale vědomě koncipovaná a především erudovaná variace na antické eposy. Je pravda, že řadit tohle po bok současných českých filmů tvůrců mladé generace, má pramalý smysl, ale pouze v tom, že experiment a poučená filologická hříčka nutně stojí stranou čehokoli, obzvláště pak konvenčních vyprávění, která okoukávají postupy na zahraničních festivalech. Vytýkat deklamaci záměrně teatrálnímu projektu lidí působících na moderním divadle, prostě znamená čiré nepochopení a nepřijetí konceptu. Přednosti filmu Antonína Šilara a Ondřeje Cikána spočívají v důsledném a poučeném následování antických eposů, nejen jejich vyprávěcí skladbou, typickými motivy a schématy, ale také jejich ahistoričností a vztahováním mýtického světa k soudobé realitě. Přesně řečeno tyto atributy film přejímá ze stejnojmenné Cikánovy knižní předlohy, kterou napsal po letech studií antiky. Adaptace k tomu ještě přidává nápaditá inscenační řešení jednotlivých scén a obrazů, kde se spojují postupy moderní scénografie, nápaditého inscenačního řešení mizanscény a punkové low-budget estetiky. Přičemž z kontrastu jakoby mýtického příběhu, moderního rozvedení a kreativního filmového zpracování vyvstává celek, který antické příběhy současně dekonstruuje, utužuje i s nadsázkou rozkládá. (11.07.2016)

Upřímně řečeno jsem z toho byl dost nesvůj a polovinu stopáže jsem ten film regulérně nesnášel. Pak jsem trochu najel na jeho notu, když se začala stupňovat nadsázka, a nakonec, po pár dnech, se mi to skoro i jako konceptuální dílo zalíbilo. Lacinost, neochota stříhat a určité obžerství jsou patrné, asi se nebudu divit, když ten film bude někoho dost iritovat, ale mně to nakonec docela přišlo k chuti. (21.04.2016)

"Antická mlata". Více zde http://goo.gl/IkWGoX (10.08.2016)

Když moje babička okusí nějaké jídlo, které jí ne zcela chutná, ale zároveň uznává, že je zajímavé, netradiční a jistě někomu jinému chutnat může, řekne vždycky: ,,Je to zase něco jinýho..." A tak by zhruba zněl můj komentář k tomuto filmu, kdybych ho měl popsat jednou větou. Na jedné straně podmanivá vizuální stránka, originalita, spousta skvělých nápadů (babičky v panelákovém bytě!). Český film, jaký tu dlouho nebyl. Linie příběhu není kauzální, natož logická, a film přináší i obrazy násilí a erotiky, takže divák je podivně napjatý - nikdy nedokážete odhadnout, co se stane v následující minutě. Filmu se daří vyvolat smích, dojetí, strach, často jen pár vteřin po sobě. Na druhé straně ale stojí přepálená stopáž (a s tím související padající tempo), tápání dramaturgické i scenáristické. Pocity umělecké onanie. Sami tvůrci na besedě po filmu řekli, že tématem je velká láska dvou lidí, ale to je tak zhruba všechno. Spíš byli vedeni touhou natočit to jinak, než je u nás obvyklé. To je sympatické, ovšem pouhá snaha udělat něco jinak nestačí. Nadprůměrné hodnocení dávám proto, že bych chtěl tento pozoruhodný experiment vytáhnout ze zdejší modré šedi. Jde jednoznačně o vykročení dobrým směrem. Kdyby se napříště k vychytanému vizuálu přidal i silný obsah, mohl by to být skutečný sukces. (14.08.2016)

Pointu a hlbšie momenty som v diele, ktoré väčšinu času bolo ladené do nevážneho módu, našiel. Dianie na plátne som sledoval s kombináciou zneistenia a benevolentného odstupu, ale až na jeden moment v cca troch štvrtinách stopáže nemôžem tvrdiť, že by som sa pritom bol nudil (hoci v reťazení epizód/obrazov bez nejakého závažného vývoja film naozaj slušne konkuroval antickému gréckemu románu). Pekný obraz/kamera ako vcelku neoddiskutovateľné pozitívum. Ak aj odhliadnem od kuraťa z Menandrovej zadnice, ktoré podľa záverečných titulkov kvôli tomuto filmu, na rozdiel od zvierat iných, zomrelo, s čím nemôžem ako vegan súhlasiť, výrazný problém som mal s jedným prvkom: nepodarilo sa mi nájsť zmysel v tom, s akým gustom a frekvenciou bolo zobrazované násilie, resp. krv (snaha o realistickosť v tomto smere nie je ničím, čo by v tomto filme pôsobilo vierohodne). Inak za mňa ok, hoci k tomuto hodnoteniu prispieva nepochybne nedostatok konkurencie - filmov, ktoré by nejakým spôsobom recyklovali antický materiál (tým nemyslím mená postáv). Nie celkom zrejmé mi je, prečo je film natočený (prevažne) v češtine a nemčine, nespokojný som s tým, že Amirina postava nehovorí arabisch (hoci sú tie jej "Das-ist-gut"-repliky podávané tak nechutne jednoznačným tónom, až sú podmanivé), ale detaily, zvlášť motivované fachidiotizmom, nechám bokom. Distingvovaný našedivelý Xerxés v salóniku za zvukov klavíra a ešte viac perzskí vojaci v sakách sú peklo (v dobrom slova zmysle)! (23.06.2017)

"Mohli bychom natočit velkolepý 'antický' epos, akorát na něj nemáme prostředky a ani schopnosti, tak si z toho aspoň uděláme nebetyčnou prdel!" (aneb Ztraceni v Mnichově strikes back) Ona taková kombinace patetického přednesu, doprovázeného hláškami jak z Pár pařmenů, celé v kontrastu se skutečně sledovaným obrazem, je samozřejmě vtipná sama o sobě. Nápadů rvoucích rozmnožovací orgány měl scenárista vůbec přehršel (geniální čarodějnice a jejich sada smaltovaných hrnců, Menandrovo vypadnutí z role během mučení/operace, králičí farma...); ale když já mám stejně pořád pocit, že se tvůrci při natáčení bavili asi 129x víc než já (za těch voe nekonečných 129 minut) a asi jim, parchantům, trochu i závidím... (25.03.2016)

Hodnotit tento film je mimořádně těžké. Námět je dobrý, stejně tak i herecké výkony mnoha postav jsou nadprůměrné. Záběry z antické doby se povedly, dále pak nevěstinec a bitva ke konci (ta má opravdu atmosféru!). Bohužel nedostatky výrazně převažují. Stěžejním problémem filmu je střídání prostředí a hlavně doby, v čemž jsem postrádal nějakou logiku a přišlo mi to až náhodné. Nejde jen o antický a současný svět, ale i o podivné záběry na bílou postel. Rozhodně by prospělo vybrat si jedno prostředí – lepší se jevilo to antické. Záběry v současnosti vypadají prostě divně – ještě by to šlo, pokud by se tak odehrával celý film a byla v tom jistá paralela s don Quijotem. Nic takového tam však není – obě prostředí jsou si rovnocenná a ve scénách ze současnosti nikomu (ani jemu samému) není divné, že tam chodí polonahý antický bojovník… Obzvláště nevěrohodná je scéna u rakouských důchodkyň. Brutalita u Xerxa je pak nechutná a snad až zbytečná. Mnohem lépe mohl být využit vypravěč. Do filmu nesedí ani střídání češtiny a němčiny, což vyniká u čtení dopisů, které si oba hlavní hrdinové vzájemně píší v různých jazycích, což vypadá prostě divně. Otázkou je i síla vztahu ženicha k nevěstě (jakkoliv je Menandros zahrán dokonale a Thaïs také, především řečí těla), neboť z některých záběrů se zdá až spalující vášeň mezi ním a tou druhou (čarodějkou?) – chybí tu asi nějaké její výraznější odmítnutí ze strany ženicha. Konečně je film mnohdy rozvláčný a až příliš dlouhý. Možná je jedna hvězdička příliš přísná – film je opravdu originální, dobře zahraný a místy má dobrou atmosféru, ale prostě to nestačí. (01.04.2017)

Neznám všechny filmy světa, ale jsem si skoro jistá, že snímek jako je Menandros & Thaïs ještě nikdo nikdy nenatočil. Podobá se to Vláčilově Markétě Lazarové a Údolí včel, Jodorowského Krtkovi nebo i filmovému jazyku Greenawaye: Ale zaprvé Menandros & Thaïs vznikal za zcela jiných podmínek – zpočátku undergroundově téměř bez rozpočtu – a zadruhé se ti šílenci Antonín Šilar a Ondřej Cikán rozhodli udělat opravdu všechno jinak, než se to běžně ve filmu dělá: Antika v divadelním abstraktnu, dlouhatanánské monology z offu v různých jazycích, braková krev v artových studiích, minimalistické bitvy podložené maximalistickou hudbou, různé kamery s různou kvalitou, tak dynamicky smíchaný zvuk, že to až bolí, babičky v paneláku místo tří Gorgón v bažinách atd. Všechny tyto prvky jsou nakombinované a nastříhané tak, že ženou kupředu tragický děj o lásce, která končí zoufale, protože ji osud nechce připustit. Já tento film miluju a podle reakcí diváků v kině nejsem sama. (10.05.2016)