Šíleně šťastná

Jak se pozná, kdo je normální a kdo ne? Kde přesně začíná hranice šílenství? A co je vlastně za ní? Tohle jsou tři klíčové otázky celého filmu. Naštěstí, i když jde o italskou komedii, nepřijde nálož stupidních vtípků ve stylu Pana účetního nebo jen o něco chytřejších taškařic s Budem Spencerem a Terencem Hillem. Navzdory tomu, že komických prvků je ve filmu opravdu hodně, s odhalováním motivací jednotlivých postav, jejich příběhů a skrytých křivd úsměv mrzne na rtech až do emotivního finále. Obě herečky v hlavních rolích jsou skvělé, ať mezinárodně známější Valeria Bruni Tedeschi, anebo režisérova manželka Micaela Ramazzotti. Ve své zemi patří k těm nejlepším, všechny jejich emoce jsou naprosto přesvědčivé. A co si budeme povídat, zahrát dvě psychicky nemocné ženy nepatří k nejlehčím úkolům. Především Micaela Ramazzotti toho předvést musela opravdu hodně - a zvládla to. Spolu jim to funguje skvěle, živelná Beatrice a plachá Donatella se bezchybně doplňují, a herecké výkony patří k největším ozdobám filmu. Škoda je, že trochu vázne scénář, který nedává moc prostoru nikomu jinému než hlavním hrdinkám, a místy se nepříjemně vleče. Upřímně řečeno by zasloužil důkladné proškrtání schopným dramaturgem. A hodně důležitá bude pro každého diváka schopnost vcítit se do charakterů obou žen. Komu se to nepovede, na jejich road movie za alespoň nějakou láskou bude nahlížet minimálně rozpačitě. Já to štěstí měl. Asi jsem taky cvok. (02.03.2018)

Bohužel si musím postesknout nad vizuální stránkou filmu. Zvlášť při scénách v noci trpí obraz zase tím digitálně televizním lookem, který mi už automaticky kazí celkový dojem z daného snímku a zanechává ve mně určitý punc amatérismu. Vyjma toho je Šíleně šťastná takovou asylum verzí Thelmy a Louisy (viz odkaz s šátkem a kabrioletem), která je chvílemi mile šílená a chvílemi trochu otravná. V podstatě jeden z další řady filmů, o kterých budu mluvit spíše v dobrém, ale na který si za týden už asi nijak moc extra nevzpomenu. 6/10 (31.01.2017)

Holky hrály jste to bezvadně. Jak Beatrice říká o Donatelle: " Ona je blázen, ona je šílená, ona je cvok", tak jsem s ní souhlasila. Tohle dokáží snad jen Italové. Ten, kdo by s ní chtěl žít, by musel být blázen, šílený a cvok .-) Přesto měla srdce na svém místě a jak se dalo, tak ho využila, aby pomohla smutné Donatelle. Byla to dramédie nebo roadmovie, jak chcete, kde jsem čekala málo a dostala jsem mnohem víc. Konec byl dojemný....a já tenhle snímek ráda doporučím dál. Vážně váhám i nad tou pětkou.... (11.08.2017)

Pěkný evropský film, který stojí za vidění - je však otázka, zda se za chvíli nevykouří z hlavy. Námět o postavách, které vyrazí spontánně do světa z prostředí, které je nějak omezovalo, není příliš originální, a připomene spoustu filmů jiných. Jednoduchý příběh není sám o sobě ani dost silný, aby člověka na necelé 2 hodiny vtáhnul do děje, a film tak působí zbytečně rozvlekle; oběma hlavním postavám jsem navíc ani na konci jejich přátelství nevěřil a postrádal jsem ve filmu vystižení toho, kdy mezi nimi to přátelské pouto vzniklo. Nesedlo mi moc ani obsazení - obě herečky v hlavních rolích sice nehrají špatně, ale jsou to obě staré šeredky - kdyby to bylo o dvou 20 letých holkách, bylo by to celé o něčem jiném. Navíc mi přišlo otravné, jak se v tom filmu v podstatě nevyskytují jiná auta než fiaty - jasně, odehrává se to v Itálii, ale podle mě to byl prostě product placement, na který jsem alergický. A co mě štve nejvíc - z toho, jak byla vysvětlena Beatricina minulost, jsem stejně nepochopil, jestli tedy byla, nebo nebyla blázen. V tom je možná největší problém, který jsem s tím filmem obecně měl - nenašel jsem v sobě žádné sympatie k oběma hlavním postavám a bylo mi v podstatě jedno, co se s nimi děje, proto to ze mě ani nemohlo dostat nějaké emoce. Takže mé resumé je, že se mi to líbilo, ale s mnoha výhradami - proto jen 3 hvězdy. (09.07.2017)

(103/2017) / Druhý taliansky film v rýchlom slede. Úplní cudzinci ale zostávajú neprekonaný. Najväčšou slabinou inak pútavého a originálneho filmu je slabšie tempo v strednej časti film. Je škoda, že sa film neskrátil o 20 minút. Po úvodnej a výbornej polhodinke totižto prichádza na rad ukecanejšia časť, ktorá moc neposúva ani príbeh ani postavy. Ako zvyčajne európsky film ponúka neopozeraných hercov a veľmi! zaujímavú tému. Vyťažiť sa ale určite dalo viac. Úplná spokojnosť so záverom a konečne sa ukázalo, že tvorcovia vedia vytiahnuť na povrch filmové emócie. (7/10) (06.06.2017)