La Danseuse
Tanečnica
The Dancer
Režie:
Stéphanie Di GiustoKamera:
Benoît DebieHudba:
Laura ObiolsHrají:
Soko, Gaspard Ulliel, Mélanie Thierry, Lily-Rose Depp, François Damiens, Louis-Do de Lencquesaing, Amanda Plummer, Denis Ménochet, Charlie Morgan (více)Obsahy(1)
Budoucí hvězda evropských kabaretů éry Belle Epoque Loïe Fullerová se narodila na americkém Středozápadě a nic z jejího původu nepředurčovalo tuto farmářskou dcerku k tomu, že jednou bude tančit v pařížské Opeře. Ale stalo se. Skryta v metrech hedvábí, paže prodloužené dlouhými dřevěnými tyčemi, Loie znovu objevuje své tělo na jevišti a uchvacuje publikum každý večer o trochu víc svým revolučním Serpentinovým tancem. Oslní celé město a stane se ikonou, zářícím symbolem jedné generace. Významní obdivovatelé jí padají k nohám: Toulouse-Lautrec, bratři Lumierové, Rodin. Dokonce i když jí hrozí, že si fyzickou námahou zničí záda, i když jí záře reflektorů spaluje oči, nic ji nezastaví v touze stále zdokonalovat své umění. Až setkání s Isadorou Duncanovou – mladou tanečnicí bažící po slávě – přivede tuto ikonu z počátku 20. století k pádu... (Artcam Films)
(více)Recenze (24)
Oslnivá krása a vášeň. ()
Film začíná od prostředka. Soko své postavě poskytla zvláštní směsici zranitelnosti a odolnosti. Jako neohrabaná panna se na konkurzu bezelstně ptá : Znásilníte mě? Film má nádech ženského románku, ale naštěstí pracuje s humorem. Teprve později, když k sobě již oslavovaná diva pozvedne mladší kolegyni – podle scénáře zákeřnou konkurentku Isadoru Duncanovou – vynikne rozdíl mezi ladností přirozeného pohybu a trénovanou dřinou, mezi vyzývavou éterickou lolitkou a vycepovanou atletkou s pozitivním dopingem. Snímek pak do vztahu obou tanečnic roubuje ještě lesbické náznaky; typicky francouzským, tedy strojeně okázalým, předůkladným způsobemcož se týká také jiných milostných zkušeností Fullerové. Nás mohou rušit i kulisy pražského Obecního domu vydávané za kabaret Folies Bergere. ()
Trochu mi to připomnělo snímek "Egon Schiele", který jsem nedávno viděl. Je to životopisné, je to dobré, ale přijde mi to spíše jako takové klasické životopisné drama, kterému chybí něco navíc, co byste dostali. Jasně, dozvíte se o životě dané osoby, kterou nejspíš ani neznáte, jasně, měla zajímavý a dramatický osud, ale s tím prostě počítáte. ()
V Pierotově róbě. Rozprostírá se. Orchestrace mizanscénické imprese. Variace lotosových křídel, v níž se protočí romance, melodram, intimita. Dívka, otáčející se pro oči hlediště. Debutantka, akrobatka, stálice. Stříbrný vítr z vyzrálých sadů, nesoucí se i do zadních řad. ()
Je to příběh tanečnice, za jejímž dobově inovativním vystoupením se skrývaly hodiny dřiny, krev, pot a slzy. Ona sama krásou ani ladností neoplývala na rozdíl od své "přítelkyně"-sokyně, ale na její vystoupení ve Francii se stály fronty. Tento příběh sám o sobě není ničím nevídaně zvláštním, ale o jednu hvězdičku navíc si zaslouží díky krásné kameře a právě tanečním scénám, které když si vybavím, mám znovu husí kůži. Něco tak vizuálně krásného jsem na plátně neviděla už dlouho. V momentě, kdy poprvé začala tančit jsem ani nedýchala a přála si, aby tančila po zbytek filmu... Jediná výtka ohledně těch tanečních scén by byla ta, že byly moc krátké. Jakožto první celovečerní počin režisérky Stéphanie Di Giusto, velmi pěkná práce (zvlášť po vizuální stránce). ()
Príbeh, ktorý v dôsledku inšpirácie skutočnými udalosťami síce postráda dramatické vyvrcholenie zápletky, no stavia na sugestívnosti vizuálu a zvuku. Filmový divák sa tak stáva súčasne aj divákom tanečných predstavení, ktoré sú skutočne oku a uchu lahodiace, a to je zároveň aj najväčšou devízou snímku - skvelá práca s obrazmi a hudbou, ktoré umožňujú film vnímať skôr pocitmi než rozumom. ()
Skvelé tanečné čísla s úžasnou hudbou, vizionárska a tvrde pracujúca Isadora patria k najväčším devízam filmu, ale tvoria len malý zlomok snímku. Ako náhle debutujúca režisérka začne rozprávať príbeh lásky, tak sa jej to sype pod rukami a vy iba neveriacky kývate hlavou. Nezachraňujú to ani skvelý herci na čele s Gaspardom. 5/10 ()
3,5* ()
Není to špatný film. Náhled do počátků moderního tance a pařížského kulturního života v období tzv. Belle Époque je bezesporu zajímavý. Choreografie tanečních vystoupení je výborná stejně jako výkon hlavní představitelky, která se navíc do role skvěle hodí. Závěrečná scéna za doprovodu "Song For Bob" od Nicka Cavea a Warrena Ellise byla velmi příjemnou tečkou. Ovšem film má i některá výrazná negativa. Například smyšlená úvodní sekvence vyzobrazující mladou Loie Fuller jako pasačku krav, která ani neumí tancovat, v nějaké díře na divokém západě mi přišla těžce přitažená za vlasy. Zhruba od poloviny stopáže s příchodem postavy Isadory Duncan film začíná trochu ztrácet na tempu a také se znovu dost odchylovat od reality, což je podle mě trochu škoda, protože život hlavní hrdinky je, podle toho, co jsem četl, dost zajímavý i bez přibarvování a fikce. Navíc když už tvůrci chtěli zahrnout postavu Isadory do příběhu mohli teda vybrat herečku, která je alespoň vzdáleně podobná reálné postavě. Celkově je Tanečnice slušný film, který mohl být ale daleko lepší. ()
Příběh natočený podle nepříliš známé skutečnosti a navíc ještě z této doby mne vždy potěší a Soko je vynikající a uvěřitelná. ()
Na režisérskou prvotinu rozhodně nadprůměrné a skvěle obsazené životopisné drama o vzniku moderního tance. Obzvlášť Deppová v roli Isadory Duncanové překvapila. ()
Podobných životopisných filmů existuje na tucet a ještě víc, ale problém je, že jsou si dost podobné. Loïe Fuller asi nikdo nebude znát, ale tento film ji alespoň připomene. To bylo v době, kdy technika ještě nebyla tak propracovaná a lidé více chodili do divadel, moc jiné zábavy, krom kabaretů a nočních podniků, nebylo. Měla to těžké, holka, chtěla to dělat jinak a nebylo snadné se prosadit. Ovšem podařilo se. Zaplatit za to musela ale strašnou cenu. Faktem je, že herečku Soko moc neznám a zrovna mě nenadchla. Za to samotné kostýmy a taneční kreace byly pozoruhodné a celkem se divím, že z nich byly lidi tak nadšení. Spíše bych řekl, že je to styl, který by více přijalo současné publikum. Na druhé straně musela tato hra světla, barev a stínů vypadat tehdy úžasně, protože do té doby nikdo nic podobného asi nedělal. Pro režisérku Stéphanie Di Giusto je to velký debut, umocněný tím, že si prvně psala i scénář, stejně jako Sarah Thibau. Otázkou je, jak už si to tak u životopisných filmů pokládám, nakolik je zde pravdy a kolik tvůrčí svobody. Přeci jen ty lesbické náznaky...v tehdejší době...no už by je neupálily, ale společnost by jim dala co proto. ()
Príbeh Loie Fullerovej môže byť pre obyčajného diváka dosť nudným počinom, ktorý nie veľmi odzrkadľuje súčasné konzumné potreby. Ale je to takto v poriadku. Príbeh je podaný osobitým štýlom, vcelku pútavo bez nejakých hluchých miest. Pokiaľ vás nebavia tanečné kreácie, trošku sa ponudíte, ale popritom zažijete dobre premiešaný mix emócií, vášne a túžby niečo dosiahnuť. Z tohto snímku bolo cítiť dušu, a to je podstatné. 60 % ()
Přiznám se, že mi nebyl blízký námět (byl jsem do kina odvlečen Leďasem) a proto byla pro mně tentokrát francouzská bezduchost a absence děje bolestivějsí. ()
Veľmi dobrý životopisný film tanečnice Loïe Fuller. Od prvej chvíle vidieť, že na produkcii si tvorcovia dali záležať. Rovnako prepracovaný ako Louisin Serpentínový tanec je aj práca s atmosférou výborná. Hudba skvele doplňuje každú scénu kde treba zdôrazniť emóciu, nehovoriac o Vivaldim, ktorý je súčasťou Louisinho vystúpenia. Príbeh nestojí na dramatickom deji aj keď dramatických udalostí je tu dosť. Zameriava sa skôr na prežívanie hlavnej hrdinky a jej emócie, no napriek tomu nenudí. Soko v tomto smere odviedla výbornú prácu, podobne ako všetci herci. Za zmienku stojí jedna z prvých rolí, dcéry Johnnyho Deppa a Vaness Paradis, Lily-Rose Depp. 75% ()
Příběh ženy, které se splnil sen. Hm, ...a co dál? ...a mnoho lidského dramatu kolem. Tak nějak mne snímek nechal chladnou. ()
najprv nič dievča chudobné sa dostane na výslnie..., , sláva, intrigy atď, všetko, čo k umeniu patrí....film ani, tak nezaujal, ale drina tanečnica a, čo všetko robila, preto, aby niečo dokázala....hudba a tanec, čo dalo filmu tu iskru.... ()
Krása. Elegancia. Prudkosť. Vášeň. ()
Príbeh priekopníčky moderného tanca Loie Fuller vyniká prekrásnou kamerou a dopláca na odfláknutý scenár. Kamera je oslava svetla, tak krásne, až mytologicky nasvietené scény, či už vonku alebo často v totálne tmavých interiéroch, sa len tak nevidia - a je to krásny hold tanečnici, ktorá sa práve precíznou prácou so svetlom preslávila. V kombinácií so silnou hudbou a sugestívnymi výkonmi vytvára kúzelnú umeleckú atmosféru. A keď tu Fullerová prvýkrát predvedie svoj tanec, divák zostane očarený asi veľmi podobne, ako kedysi publikum na jej predstaveniach a želá si, aby ten zázrak nikdy neskončil. Ale scenár mu z neznámeho dôvodu tanečné čísla veľmi nedopraje, čo je vo filme o tanečniciach naozaj zvláštne a snaží sa o čosi iné, v čom ale akoby nevie, kde má vykresať dramatický konflikt – a s tým súvisí aj zvláštne narábanie s faktami. Ak je TANEČNICA naozaj podľa knihy, ako je uvedené, tak neveľmi dobrej alebo veľmi nešikovne spracovanej. Kým prvá polovica filmu je plná nádherne nasnímaných silných momentov, druhá, prekvapivo, pretože prichádza avizovaný konflikt a súperenie dvoch tanečníc, je uťahaná a dýchavičná. Tu opäť k tým faktom. Neočakávam od biografických filmov vedeckú presnosť a automaticky počítam so zjednodušovaním, zlučovaním viacerých osobností do jednej postavy a úpravami životných príbehov pre dramatický efekt... Obvykle preto ani vyslovene nepátram po nepresnostiach, ale zhodou okolností som s životmi Loie Fuller a Isadory Duncan dosť dobre oboznámený – ostatne asi preto som aj videl tento film. Takže fakty, ak by niekoho zaujímali, sú nasledovné (a vrhajú na TANEČNICU dosť nelichotivé svetlo). Loinu situáciu s rodičmi si tvorcovia takmer od základu vymysleli - žila totiž v normálnej, kompletnej rodine aj s viacerými súrodencami, pravdou ale je, že jej otec naozaj zomrel za záhadných okolností, súvisiacich možno s jej manželom, neskôr odhaleným polygamistom. Ak chceli tvorcovia ukázať, že sa s ňou osud nemaznal, nemuseli si vymýšľať, stačilo nevynechať jej prvý pokus o európsku kariéru v Nemecku, ktorý predchádzal Parížu, kde svojimi vystúpeniami publikum vôbec neoslovila a musela napokon vystupovať v cirkuse medzi cvičeným slonom a somárom. Až potom nasledoval onen oslnivý a vyčerpávajúci parížsky úspech... Vzťah s Isadorou a ich „konflikt“, ktoré mali tvoriť akúsi sekundárnu dramatickú kostru, sú tiež umelo vytvorenými atrakciami - v skutočnosti sa poznali len veľmi krátko a Isadora odišla zo súboru už počas prvého turné kvôli vlastnému kontraktu. Horšie ale je, že keď už si ho vymysleli, mali ho aspoň teda náležite dramaticky využiť. Ale všetky postavy sa tam len tak nejako potácajú, čím bližšie ku koncu filmu sa stále viac opakujú a stále menej sa toho deje. Hra s lesbicitou, ktorá sa zdá, že to má zachrániť, je namieste, pretože Loie, po neúspechu s manželom, odhaleným podvodníkom, žila neskôr v stálom vzťahu so svojou priateľkou, ale u Isadory je to opäť iba číra špekulácia. Herci, ako to už často býva, zachraňujú, čo môžu, ale okrem svojich daných charakterov vlastne nemajú čo hrať - ich postavy, s výnimkou slávnych tanečníc, ani nepomenované, sa zásadne nepredstavujú, zjavujú sa a odchádzajú len tak, nemajú žiadny vývoj ani nič okrem základnej motivácie - chcem tancovať alebo chcem zarobiť alebo chcem teba. A takto sa TANEČNICA dopotáca do konca bez toho, aby nám o nich niečo naozaj prezradila. Debutujúca autorka, predtým tvorkyňa klipov, predviedla perfektnú spoluprácu s fenomenálnym kameramanom, ktorý doslova čaruje, ale vôbec nezvládla príbeh a postavy. Zrejme sa snažila byť francúzsky subtílna, tak ako jej herci, ale zostala kdesi na polceste a P. S. pri záujme o silný, dramatický príbeh úplne zahadzuje naozaj turbulentný, vášnivý a tragický život Isadory,, ktorý bol v porovnaní s relatívne harmonickou Loie ako bombardovanie popri tom, keď padá dážď. () (méně) (více)