Princ mamáčik
Režie:
Jan BudařScénář:
Jan BudařKamera:
Jan MalířHudba:
Jan BudařHrají:
Jan Budař, Ondřej Vetchý, Martin Huba, Jana Nagyová Pulm, Veronika Khek Kubařová, René Krupanský, Vladimír Javorský, Bolek Polívka, Adam Halaš, Jan Rak (více)VOD (5)
Obsahy(1)
Princ Ludvík Otomar Karel XII. zrozený Vznešený je velmi spjatý se svou milující maminkou, královnou Ludmilou. Jenže Ludvík je princ už poněkud přerostlý, je mu 39 let. Bojí se skoro všeho, do ženění se nežene a většinu života se poflakuje po přepychovém zámku a přilehlých oborách. Moudrý král Radomil mu proto připraví nečekaný dárek – princ se jednoho rána probudí v lese v obyčejných šatech a v doprovodu drsného rytíře Hudrovala se má vydat do světa, aby poznal, co je život a snad konečně dospěl. Na velké dobrodružné cestě ho čekají věci, o kterých zatím jen četl v knihách. Potká mocného čaroděje, zlé čarodějnice, ducha i samotnou paní Smrt... a možná najde i lásku svého života. Co na to všechno řekne maminka? A bude spokojený otec král? (Bontonfilm)
(více)Recenze (326)
V jistých momentech jde zaregistrovat slušná a především uvědomělá práce s humorem, která je jen chvílemi přeci jen zabita krapet infantilní sázkou na jistotu. Klasická pohádková klišé se tu ovšem přeci jen krapet ohýbají a v jistém ohledu možná zamrzí, že Budař spíše nerealizoval ještě dospělejší pohádku, která by měla ještě větší přesah a proti klasickým pohádkovým pravidlům by šla ještě výrazněji. Na to je Princ Mamánek v součtu přeci jen víceméně rozkročený mezi sázkou na jistotu a vyššími ambicemi. Jako mix závanu starých časů a svěžího pokusu je to ovšem ve finále minimálně zajímavá podívaná. Ano, eskapády se šišlajícími zlými čarodějnicemi sice evokují skeč ze Tří tygrů a infantilnost pohádek Zdeňka Trošky, po očividném odkazu na Pána prstenů: Společenstvo Prstenu ovšem dochází k nadstavbě, za kterou by se nemusel stydět ani Ingmar Bergman. I když pochopitelně o poznání méně intelektuálnější.... ()
Dalo se celkem čekat, že Jan Budař nenatočí nic obyčejného. Pohádka netradiční, s hororovými prvky (na než žehrá snad jen ten, kdo ani trochu nezná Erbena nebo Němcovou) a samozřejmě mnoha chybami. Ovšem je často lepší mít méně povedený film, který jde proti mnohým klišé, než dokonalou a naleštěnou věc, ve které není moc ducha. ()
Dlouhá očekávání z osobitého projektu Honzy Budaře, který na něm dělal skoro všechno, byla veliká. Co Vám budu povídat. Že se ale dočkám hororové pohádky (přičemž pohádkovou atmosféru bych zde hledal marně) jak od Juraje Jakubiska, to bych asi ani v nejmenším nečekal. Herecky tu nejvíce září Vetchý a Kubařová. Nejzajímavější je film pak z pohledu hororových prvků. Ty jsou super a ke konci jejich esence vrcholí. Jen mám pocit, že pro svůj dobrý nápad jsem očekával něco trošku jiného. Něco alespoň trošku vtipného. ()
Začne to jako klasická pohádka, ale po pár minutách je to mnohé, jenom ne zábavná pohádka. Hororové sekvence ubíjející a humornou notu námětu to po chvíli míjí velkým obloukem. ()
Po dlouhých letech příprav se Janu Budařovi podařilo dokončit pohádkový příběh, v němž se postaral téměř o vše. Přestože jej údajně konzultoval i se Zdeňkem Svěrákem, výsledek je velmi rozpačitý a pro publikum všech věkových kategorií spíše nepřehledný. ()
Velmi originální dospělá autorská pohádka, svým hororovým laděním navazující na pohádkové horory Juraje Herze... Krásná kamera Jana Malíře, nezvyklá hudba (Verdi, Puccini), originální autorský námět a scénář...a taky asi první princ v dějinách české kinematografie s krizí středního věku... ()
Byla to tak nezvyklá pohádka, že i přes ty děsné čarodějnice - ano šišlání bylo trapné a ještě jim nebylo ani pořádně rozumět- chci trochu přilepšit - vlastně se mi to dost líbilo, hororové prvky byly skvělé, klasická hudba příjemné oživení, příběh byl zajímavý a jiný a princ plešatý :) ()
Půl hvězdičky za snahu a sympatii, půl hvězdičky za prvních pět minut, půl hvězdičky za Khek a půl hvězdičky za vtip "Spal jsi někdy venku?" "Jasně, jednou po obědě, až do večera." ()
Budař neměl Mamánka promovat jako svůj životní projekt. Očekávání by byla menší a následná zklamání logicky také. Prince překvapivě nevede komediální cestou, ale celou pohádku zbytečně tlačí do existenciálně spirituální roviny, na kterou ani nemá intelekt. Film je tak snesitelný jen díky účasti Kubařové s Vetchým. ()
Kdo denně slouží, zároveň si všechnu vládu ponechává? Je to smrt, či snad lidská vůle? Budařův vysněný projekt, který má k nedokonalosti stejně blízko jako k srdci. Éterický, smířlivý, v zóně zubaté mrchy malířsky nesmírně působivý a učící diváka zase zalézt strachy pod stůl z imitace kemra. Takhle nějak si představuji, že by českou pohádku natočil Ben Wheatley.. K ušišlaným majitelkám krčmy doporučuji zapnout skryté titulky a hned se stanou snesitelnějšími.. ()
Strašně bych chtěla jen chválit, chválit, chválit, ale ono to nejde, když tam byl tak výrazný zápor pro celé pojetí a myšlenku, že mi to jinak mnoho dílčích pozitiv i celkově dobré vyznění zvládlo ochutit asi tak, jako kdyby ve třetině porce skvělého oběda byl mezi koření zakomponován pelyněk. Celková myšlenka stárnoucího prince, který vyrostl v bezpečném stínu matčiných nabíraných sukní, byla bez debat skvělá. Vtip spočívající ve věku prince a jeho akademickém vnímání světa skrze ploty královských zahrad pojme i dítě. Při probuzení prince v lese ho citlivé dítě začne litovat, kdežto cynický rodič si říká: "Kam jsi dal mozek, jaká je asi dojezdová vzdálenost místa Tvého momentálního výskytu od zámku, když ses bez nějakých dozvuků působícího omamného prostředku probudil v lese? Riskoval by někdo z Tvého okolí třeba to, že se neprobudíš?" Pak přijde několik pouček od Hudrovala z Dětěnic a hospoda, kde krásná Běta diváka irituje svou mluvou, než si divák uvědomí (či je upozorněn), kdo je sponzorem a proč dívka jinak milá v rámci obsluhy mluví jako Stoupa. Bože, ale že to působí křečovitě. Tady také začíná to, co mi pilo krev. Ty dvě čarodějnice. Jak jsou jejich dialogy (ať jedna k druhé či okolí) vtipné, tak jejich projev je upištěně ušišlaně troškovitější, než byly projevy všech upištěných ušišlaných postav v Troškových pohádkách dohromady. Jinak přesah jejich vedlejšího příběhu je opět skvělý (Budař tu vybudoval skutečně skvělou zápletku, která by dobře fungovala i více rozvinutá) a, budu se opakovat, jde o něco, co pochopí i dítě (tedy naše bezmála šestiletá dcera, čtyřletý synek zhruba ve chvíli zmizení čarodějnic z děje ztratil soustředění). Další zápletka, která s sebou nese humorné i vážné momenty je viselec ve skříni. Pan Javorský je úžasný i v rámci poměrně malého prostoru, který dostal, ten ovšem využil každou sekundou jeho trvání (nakolik se prostor člení na sekundy). Orámování děje rakvářem, který se stane, podle očekávání, podstatnou komponentou děje samotného je také skvělé a setkání se Smrtí a uložení úkolů je opět něco, co zapůsobí na děti i dospělé (i to čtyřleté torpédo se zklidnilo a souboj sledovalo se zaujetím a se zjevným strachem o pana rytíře). Být ty čarodějky méně pitvořivé, jdu s hodnocením na maximum. Že každá z nich film stála jednu hvězdu je výpovědí o tom, jak moc mě ty ušišlané zrůdy sraly. ()
V Čechách bývá zvykem točit pohádky jako komedie, případně jako muzikál. Ale pravdou je, že děti mají rády hrůzostrašné příběhy u kterých by se mohly bát. Tahle pohádky s prvky hororu má cosi do sebe. Nehraje si na lacinou taškařici, má skvělé obsazení a neotřelou zápletku. A to se cení. ()
Princ Mamánek je pohádka netradiční, k zamyšlení. A není pro každého. Mě tento Budařův hravý počin („Doteď jsem si žil spokojený aristokratický život.“) naopak bavil. Chválím skvělý výběr klasické hudby. Mírně zaostalé šišlající čarodějnice mě zprvu příliš nenadchly, ale časem jsem těm prostořekým zpuchřelým princeznám přišla na chuť. Čarovný starodávný Dádrudub byl notně užvaněný, procítěně veršující a vskutku přechytralý kus mohutného dřevěného božstva, který bych s povděkem obejmula taky. Vznešený Dádru Bube, opatruj Budaře, ať natočí ještě hodně rozverných temných pohádek. ()
Ani tři hodiny po dokoukání se neumím rozhodnout, jestli mě Budař tímhle filmem potěšil nebo nasral, takže zaujímám neutrální postoj a někdy na to kouknu znova. Každopádně jsem absolutně nečekal, že se místo pohádkového tajtrlíkování pro nejmenší budu koukat na poněkud halucinogenní pohádkový trip. ()
Za legrační scény, herecké výkony a nevšední pohádkový námět dávám 4*. ()
Milé dílko.. ()
30% Po 50 minutách už jsem to dokoukal jen velmi těžce.... ()
Honzu Budaře mám rád. Je to skvělý hudebník, mám moc rád jeho písničky (jeho CD mám snad všechna) a nevadí mi ani jako herec ve filmu. Na jeho posledním koncertu tak před třemi roky nabízel po koncertu cédéčka a knihu co sám prý napsal a ilustroval. Pohádku Princ Mamánek. Hned jsme do toho šli. Jenže doma ouha, pohádka potomstvu moc neštymovala. Dokonce jsme knížku ani nedočetli. Přešla nějaká doba a je tu film Princ Mamánek. Když se na naší scéně objeví nová pohádka, každý tak nějak automaticky tuší, že to bude zase něco ve stylu štědrovečerních pohádek. K nezbytnému kapru, bramborovému salátu a cukroví, nás ČT pravidelně krmí pokaždé nějakou to novou pohádkou a všechno je to takové stejné, sterilní, přibarvené a aromatizované. Dokonce si pořádně nevybavuji, kdy se mi nějaká taková pohádka líbila naposledy a její jméno. Ne, tím že stárnu to fakt není. Když se pak takový divák koukne na Mamánka (nedej bože s dětmi), čeká ho šok. Ona je to vpodstatě taková polodětská a hodně neumělá variace Sedmé pečeti. Budař se nám tu něco snaří sdělit, ale moc mu to nejde a mnohdy vizuál výrazně kraluje nejen nad scénářem, ale bohužel i jeho herectvím. Pokud je to žánrově pohádka, má to být pohádka. A né filozofický maglajz na téma dospívání, zmoudření a přijetí smrti jako nezbytného konce všeho. To vše ale v dětsky pohádkových kulisách. Opravdu nechápu, jak se někomu může líbit radoby středověká krčma v Dětenicích. Něco tak umělého a ochotnického v tom nejhorším slova smyslu jsem vlastně nikde jinde neviděl. Donedávna bych věřil, že tohle aber echt historisch může fungovat snad jen na zájezd německých turistů odněkud z Bavor. Ale zdá se, že i na Budaře, který byl prý v tamních prostorách zcela okouzlen tím ,,středověkem''... No, proti gustu, žádný dyšputát. Obdivuji ho, že si ve filmu zahrál hlavní roli, režíroval ho, produkoval a ještě si k němu složil hudbu. To musel být asi celkem mazec. I ta hudba mi ale přišla melodiemi dost podobná jeho dřívějším kouskům a tak nějak mne napadlo, že poslední jeho umělecké příspěvky naší kinematografii nedopadají úplně dobře. Nebo alespoň ne ve standardu, který bych od něj čekal. Už jen ta účast v roli těžko uvěřitelného vůdce zbouřenců v Jíškovi a teď tohle. Přál bych mu, aby z toho ártovna, kam byl asi zahnán sám sebou (a budiž mu to přáno) se zase vrátil do vod jeho fanouškům více srozumitelných. Dávám tedy jen za dvě otázky a také volám aby se Honza Budař vrátil zpátky do našeho světa. * * ()
Kdyby tak Mamánka nedělal někdo, kdo si myslí že má talent...Kdyby tak Mamánka dělal třeba Juraj Herz. Ale raději snad ne. Ani scénář nedodal Budař moc inspirující. ()
Na Mamánka jsem byl docela zvědavý, protože Budařovu knihu z r. 2017 jsem sice nečetl, ale jako herce ho mám rád, navíc mi ten námět přišel vtipný. A musím říct, že mě to svým způsobem ohromilo (v což jsem tak trochu doufal). Působilo to na mě dojmem, že pokud by čistě náhodou někdo pořád nevěděl, jak moc je Budař talentovaný, tak tenhle film ho měl tím talentem přímo převálcovat, protože Budař to sám napsal, produkoval, režíroval, hraje titulní roli, nakreslil obrázky do závěrečných titulků, složil k tomu hudbu a s Veronikou Kubařovou nazpíval i závěrečný duet, který je asi nejkrásnější pohádkovou písní, jakou jsem kdy u české pohádky slyšel, fascinující! (Na druhou stranu už jsem narazil na reakci, že toho Budaře je tam až moc, takže samozřejmě záleží na úhlu pohledu). A ať už se bude o Mamánkovi říkat cokoli, nikdo tomu nemůže upřít minimálně 3 prvenství (alespoň co vím): 1) je to podle mě první česká pohádka, ve které se objevuje klasická hudba (Puccini, Mozart, Verdi ad.), 2) je to také asi první pohádka, kde je princ plešatý, a konečně 3) si také nevybavuji českou pohádku, která by byla tak bytostně autorská a kde by jeden tvůrce zastal tolik rolí, jak jsem již zmínil. Nicméně přes všechen obdiv, který ve mně ten film vyvolal - v první řadě za to, jak se nebojí jít svou cestou a jak vymyká snad všem pohádkám, které se tady po r. 89 natočily - jsem si taky uvědomil, že mě to vlastně bohužel moc nebavilo (v případě těch dvou uřvaných čarodějnic dokonce otravovalo), a nezaznamenal jsem ani, že by se dětičky v kině nějak smály (mnohem víc se smáli dospělí diváci), takže mám trochu podezření (na základě téhle zkušenosti), že dětský divák si to asi moc neužije, pokud ho to přímo nevyděsí (oběšenec Javorský je strašidelný víc než dost), a jsem celkově zvědavý, jakou to bude mít návštěvnost a ohlasy. ()