Iššúkan Friends

Pôvodné kreslené mango síce nepoznám, ale film dopadol veľmi dobre. Zápletku by som prirovnal k finále Sandlerovky 50 First Dates natiahnutú na celý film. Akurát sa to odohráva na strednej. Proste romanca medzi párom v ktorom sa jej po týždni vyparia všetky spomienky a tak on jej musí písať denník, aby si zakaždým na neho spomenula. Prvá polovica filmu je dokonalá za 5*. Chémia medzi párom funguje dokonale. S nadšením som sledoval jak si ju on postupne získava. A celé je to podfarbené nádhernou hudbou. Nájde sa tu aj viacero decentne komických scén vďaka vtipným vedľajším postavičkám. V druhej polovici filmu sa objaví hrozba v podobe chlapca z jej minulosti a postupne sa dozvedáme, ako a prečo stratila pamäť. Aj keď je to celkom zmysluplne a uveriteľne vymyslené, tak ma táto čast už bavila menej. Najviac ma ale sklamalo to, že po finálnom odhalení sa jej znova stratí pamäť, čo už nedávalo príliš zmysel. Evidentne to slúži jedine k tomu, aby sa pár násilne rozdelil a následných 20 minút sme sledovali jak on trpí, aby sa vo finálnej dojímavej scéne s vymenenými úlohami dali znova dokopy. A to mi proste vôbec nesedelo a zbytočne to kazí výsledný dojem z inak skvele rozbehnutej romantiky. Aspoň že tá posledná scéna funguje. Ale mohli trochu uzavrieť aj línie vedľajších postáv. No čo už. Napriek tomu vďaka prvej polovici film rozhodne stál za to a herecké výkony všetkých sú absolútne v pohode. Neviem čo tu niektorí trepú za voloviny. 8/10. (11.12.2019)

Zase jedna standardní romantika ze střední se standardními výkony, která je ozvláštněna ztrátou paměti hrdinky. Film se mi ovšem líbil více jak seriál, měl živější pozadí a lepší konec, i když zase nic bombastickýho. Konečně jsem se alespoň dočkala Jamazakiho jako obyčejného středoškoláka, žádného kůl borečka, kterýho všechny chtějí. Na jednoho zhlédnutí tak akorát. (14.09.2017)

Příjemných 70%. Kluk se chce být přítel s dívkou, která zapomíná. (27.10.2017)

Tři situace, které ho přesvědčily o tom, že stojí za ni bojovat a blíže se s ní seznámit. Nejdříve sebral ze země její vizitku v knihovně, jíž docela nestandardně zkoumal, pak se oba nacházeli v jednu chvíli v metru, kde on usnul a málem propásl vystoupení na zastávce. V tom důsledku si zapomněl svou knihu, jíž mu ona ochotně hodila, skrze se zavírající dveře. A sled těchto osudových okamžiků, co je oba navždy spojil, završil též fakt, že se na něho i krásně usmála. Později si on přečetl ve škole, že jsou spolu v jedné třídě a už nebylo návratu. Tak se v jeho hlavě zrodil geniální plán, jak ji blíže poznat a začít se s ní kamarádit. Příběhů tohoto typu jsem už viděl vícero, tento mi ale dost sedl. Fakt působil tak, že byl z jiného japonského filmu okopírován, vystřižen, nastylizován do identických kulis, lišil se tak jen rok výroby a herecké obsazení. Dramatická rovina, začínající se postupně vinout úskalími jejich přátelství, posléze sklouzává do smutných vod. Dá tak do popředí pozadí toho, co jeho přítelkyni kdysi vlastně potkalo a proč je pro ni tak těžké se s ostatními dát do řeči. Jde o dobře vrstvenou směs motivů, zajímavým způsobem ozvláštňující celý děj, z níž příběh mírně odbočí, aby se to vše ještě více zašmodrchalo. Typický závěr, efekt snímkové frekvence listováním v knize, úchvatná hudební melodie a potitulková scéna. To už je pouhá čtveřice formalit svědčících o tom, o jak pozoruhodné dílo jde. (03.07.2021)