Epitafio
Epitaph
Obsahy(1)
Mexický režisérský tandem zachycuje španělskou výpravu na Popocátepetl ‒ druhou nejvyšší horu Mexika. Píše se rok 1519 a rytíř Diego de Ordaz přijme absurdní výzvu a vydá se v doprovodu dvou vojáků skrz panenskou krajinu až ke kráteru sopky, do světa mýtů a pověr. Kontemplativní epopej připomínající Herzogův Aguirre, hněv Boží přibližuje mytickou cestu, která se pro španělské dobyvatele Nového světa stane posedlostí. Tvrdou bitvu těla a mysli umocňují bezútěšné tóny hudebního podkresu, které jsou společně se zvuky vzdorující sopky téměř jediným doprovodem mlčky jdoucí výpravy a jejích obav z neznámého. (Febiofest)
(více)Recenze (3)
Jestliže jsem o Čarodějnici napsal, že není pro každého, tak Epitaf je tak pro každýho 10., možná 20. z toho mála, co zbylo. Epitaf je víceméně trochu jako takový dokument (no story) o výstupu na horu, akorát je to španělsky se špetkou dějepisnýho opakování (hlavně dobytí "Ráje") a s pobožnou proložkou navrch. Já jsem si tuto filmově krátkou výpravu Diega de Ordaze na vrchol Popocátepetlu plně užil. ()
Celý film jdou do kopce. Pokud vás představa, že sledujete film o lidech jdoucích do kopce naplňuje nadšením, přidejte si k mému hodnocení tři hvězdy. Pokud jednou třeba udělají dvojku, o tom, jak půjdou z kopce dolů, rád si jí nechám ujít. Nebo třeba seriálový spin-off, co bude mít osm sérií, jak se zastavili na svačinu a obdivovali výhled. ()
[Febiofest 2016] Magickej snímek o boji člověka s nehostinou přírodou, pojednávající minimalistickou formou o jednom důležitém výstupu na Popocátepetl. Takovej uměleckej historickej Everest, kde nebezpečí vnímáte tak trochu jinak, zastřeně. Ale je tu a naturalistické prvky se tu mísí s podmanivou pomalou atmosférou a nadpozemským vizuálem v brilantně komponovaných záběrech. Jeden z největších zážitků festivalu. ()