Jeder für sich und Gott gegen alle
Every Man for Himself and God Against All
The Enigma of Kaspar Hauser
The Enigma of Kaspar Hauser
Režie:
Werner HerzogScénář:
Werner HerzogKamera:
Jörg Schmidt-ReitweinHrají:
Bruno S., Walter Ladengast, Brigitte Mira, Herbert Achternbusch, Reinhard Hauff, Enno Patalas, Helmut Döring, Clemens Scheitz, Kidlat Tahimik (více)Obsahy(1)
Každý sám pro sebe a Bůh proti všem je po snímku Aguirre hněv boží dalším filmem Wernera Herzoga zakoupeným NFA do české distribuce. Sledujeme v něm skutečné osudy mladého Kašpara Hausera, který se v zuboženém stavu objevil v roce 1828 na norimberském náměstí. Po mnohaletém odloučení od lidí, neschopný komunikace ani samostatného pohybu, se stává předmětem zkoumání a výchovy společnosti, která se ho snaží přizpůsobit svým normám. Tvůrce se drží známých, mnohokrát zpracovaných faktů o tajemném Kašparovi, který až do svých šestnácti let vyrůstal v temném sklepení bez dotyku s vnějším světem. Podmanivým způsobem popisuje jeho první okamžiky mezi lidmi, sžívání s neznámým prostředím, ukazuje „jak asi člověk poprvé vnímá věci“. Hlavní roli režisér svěřil neherci Brunovi S., který si prošel podobnou zkušeností jako postava filmu. Atmosféru snímku dotváří snové, surreálné sekvence Kašparových představ a vizí spolu spodmanivým hudebním doprovodem. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (50)
Tři hvězdičky pro starého známého s vytřeštěnýma očima, jehož šlo při troše štěstí několikrát potkat na hodinách angličtiny. ()
Herzog pojal "tajuplný" příběh zanedbaného a snad i duševně nemocného chlapce spíše jako hraný dokument a to se mu vůbec nepovedlo - film je pomalý, strnulý, totálně neakční, děj je až příliš jednoduchý, přímočarý, nezábavný. Přitom takováto látka nabízí filmařům bohaté možnosti zpracování. Herzog se ale nemínil pravděpodobně více obtěžovat nebo se neuměl/nechtěl vymanit ze svého stylu, který opravdu není můj šálek čaje. Zajímavé herectví hlavního představitele a několika postaviček, skákajících kolem něho. Naopak Brigitte Mira je zde zbytečná, nevyužitá...Velmi zajímavý a postavu Kaspara Hausera osvětlující odkaz v diskuzi od uživatele mm13. ()
"Nemyslel jsi ve svém vězení na něco vyššího? Ve svém vězení… jsem vůbec na nic nemyslel." ___ "Ve svém snu jsem viděl moře, viděl jsem horu… a mnoho lidí, kteří lezli na tu horu. Jakoby v nějakém procesí. Všechno bylo v mlze. Nemohl jsem tam pořádně dohlédnout… ale na samém vrcholku, tam byla smrt.“ Geniální film Wernera Herzoga kde svět se svými pravidly se jeví jako klamná představa a iluze, ale cesta jako splynutí se svým okolím a kauzálními jevy jako vůle po životě. "Konečně máme klíč k tomu divnému člověku... Deformace mozku je vysvětlení, že lepšího netřeba.“ ()
"Es hat mich geträumt.." ()
No pre mňa veľké sklamanie po džungľových hitoch. Námet spočiatku vyzeral byť zaujímavo spracovaný, ale postupne film upadal do nudných vôd a už v nich aj ostal.. ()
Situacia je vazna, musim byt aj ja. 80 percentny artak zo starej (citaj lepsej) skoly a ja tomu vysolim odpad! "Chudak to nepobral", hovoris si. "Henten dava po veceroch Hostel a podobne veci", myslis si a tvar sa Ti krivi sprvavodlivym hnevom. Po veceroch davam hlavne svoju zenu ak deti dovolia. A hovorim o sachoch. Kaspar ma byt tinejdzer, ktory sa jedneho dna objavi v dedinke na namesti. Nie je blby ani postihnuty (co je velmi casto zdoraznovane vo filme), akurat svoj zivot travil v nejakej kobke priputany retazov. Tolko teoria. Vo filme nasho adolescenta hraje oholeny tridsiatnik, ktory sa prvu hodinu len priblblo usmieva alebo spi. Spi vela. A dementne sa usmieva. Tiez vela. Ziadne ine emocie. Ziaden strach, ziaden krik, ziaden smiech. Nic. Ale inak je rozumny a uplne normalny. Vsetko to funguje ak uverite, ze vdaka uplnej izolacii sa nenaucite bat. Comu som ja neuveril, lebo instinkty neoklames a po 60 minutach som to vypol. Doporucujem si o tomto pripade precitat na wiki. Je to zabavnejsie a vernejsie. ()
Spíše než celistvý film jsem měl pocit, že sleduji výjevy ze života Kaspara Hausera, což má svá pro a proti. U některých epizod jsem se vyloženě válel smíchy (tuhle věž musel postavit doopravdy velký člověk nebo jablko je unavené), tak absurdní humor postavený na odlišném pojetí světa jsem jinde neviděl. Některé pasáže ovšem absolutně zabíjely moji pozornost a to vydržím ledasco. Celkově mám velmi nekonzistentní pocit (řečeno se vztyčenými třemi prsty). ()
Klenot. Poezie. Herzog. ()
V tomhle filmu jsem kdysi poprvé uslyšel Pachelbelův "Kánon", skladbu, která mě dodnes spolehlivě rozcitliví třeba i ve vánočním velekrámu - nejen proto, že ji mám už napořád spojenu s osudem Kašpara Hausera. "Každý sám za sebe a Bůh proti všem" (prý citát z brazilského filmu "Macunaíma"), pro mě nejsilnější a nejlidštější Herzogovo dílo, zpracovává skutečné události, a zároveň pojednává téma vyvržence, tak drahé romantikům i dnešním filmařům - ať už jde o takzvané vlčí děti s ozvěnami v Mauglím a Tarzanovi ("Divoké dítě"), znetvořené a ponížené ("Chrám Matky Boží v Paříži", "Muž, který se směje", "Sloní muž", družinově "Zrůdy") nebo moderní golemy ("Frankenstein", "Střihoruký Edward", "Blade Runner"). Herzog má romantismus rád a navazuje na něj obsahem i formou. Poselství jeho snímku, podávané v místy přeludných obrazech, lze shrnout zhruba takto : 1. Zespolečenštění jedince prostřednictvím výchovy poskvrňuje a křiví ; 2. Navzdory vštípenému ( logika/náboženství/věda...) zůstává život nezbadatelný, náš osud / smysl života rozumem neuchopitelný ; kultura se vposledku má k přírodě jako ono obilí zmítané větrem sem a tam. Točeno v bavorském Dinkelsbuehlu, v hlavní úloze zcela mimořádný Bruno S(chleinstein). ()