Gipsies
Režie:
Karel AntonScénář:
Karel AntonKamera:
Karel KopřivaHrají:
Hugo Svoboda, Olga Augustová, Theodor Pištěk, Alfons Rasp, Julius Czonský, Bronislava Livia, Karel Fiala, Karel Schleichert, Josef Šváb-Malostranský (více)Obsahy(1)
Benátský gondoliér Giacomo miluje krásnou Angelinu. Jednoho dne mu ji však odvede bohatý cizinec - český hrabě Valdemar Lomecký. Bezohledný muž se dívky brzy nabaží, zapudí ji a Angelina žalem zešílí. Giacomo se na své pouti za ztracenou snoubenkou a za pomstou dostane s tlupou cikánů do Čech, do kraje Lomeckého. Tam nalezne a ujme se opuštěného chlapce, kterého vychová jako vlastního. Po letech Giacomo a chlapec, nyní již dospělý, přicházejí jako potulní cikánští muzikanti znovu na stejná místa. Chlapec se seznámí s krčmářovou dcerou, smutnou, mlčenlivou Leou. Oba se do sebe zamilují. Jejich štěstí trvá krátce. Když se mladý cikán dozví, že Lea byla zneužita hrabětem, zoufale utíká do lesů. Lea opět propadne smutku a melancholii a záhy zemře... (ČSFD)
(více)Recenze (28)
Solidní překvápko. Nečekal bych, že se Antonovi takhle povede jeho debut, navíc podle obtížného K. H. Máchy. Vynikající práce s obrazem, herci vesměs hodně dobrý. Speciální poděkování paní Mgr. Blaženě Urgošíkové za skvěle odvedenou restaurátorskou práci. Zatím nejlepší českej němák, jaký jsem viděl. ()
Pokaždé, když jsem se probudila, plakala jsem štěstím. "Nelítostný spár osudu brzy rozbije křehkou vidinu budoucího štěstí." Ach, ach. ()
„Bylo v tom cosi osudového, když zraky jejich poprvé se vpily do sebe…“ A to byl jen začátek, chudák gondoliér Giacomo si nakonec těch neštěstí stačil vybrat nejvíc ze všech, vždyť to bylo skoro na provaz, ehm…Ale nejvíc mě z postav bavil Pištěkův svůdník, sukničkář Lomecký („Krásné dítě, chceš mi ukázati cestu městem?“), zaujali třeba i bledá, zádumčivá mistryně skoku z okna (bez žíněnky!) Lea či neomylný detektiv a vysloužilec Bárta s jeho naprosto luxusním knírem („Mně pak řekl, abych šel k čertu. A já jsem šel - do hospody.“). S poutavostí děje to úplně slavné nebylo, ale pořád mě zajímalo, jak se dořeší rodinné vztahy, a díky neznalosti předlohy mě vcelku překvapila velká ponurost závěru. Díky restaurované verzi dělá s atmosférou hrozně moc výborná hudba, a svou nemalou roli hrají i osvěžující filtry a jejich rozmanitost. Celkově to vidím na slušné 4*. „Jaké štěstí, být milován tak krásnou ženou.“ - „Štěstí a krásným ženám nevěřím. Obojí je zrádné a proměnlivé. Zradí tě dříve, než kohout třikrát zakokrhá…“ ()
MFF KV 60% ()
Božské Antonovo zpracování Máchovy prózy Cikáni se neminulo účinkem. Obratné řešení libreta dalo vyniknout hře hlavního tria Olgy Augustové, Theodora Pištěka a Hugo Svobody, zejména v benátské kapitole. I Bronislavu Liviu bych snesla ve větší roli, ale těch se dočkala již velice brzy po tomto svém debutu. Rekonstrukce tohoto filmu byla dobrou volbou. A naštěstí už se také naplnila má hlavní tužba, aby film nebyl promítán jen v Ponrepu, nyní je již bohatě známý zejména díky CSF a DVD. ()
Cikáni Karla Antona jsou tak nějak trochu nesourodým snímkem. Anton oproti Máchově novele dal část odehrávající se v Benátkách na začátek děje, nejspíš to napomohlo srozumitelnosti, ale příběh se tím stal trochu fádní. Dále pak Anton rozvedl příběhy některých vedlejších postav(Lea, vysloužilec Bárta). Benátky v prologu byly nesmírně půvabné a působivé, jenomže pohled na zalesněnou krajinu se siluetou hradu působí tak nějak romantičtěji než slunná Itálie. Naprosto největší překvapení pro mě byla účast Theodora Pištěka v roli prostopášného svůdníka, hraběte Lomeckého. Někteří z herců byli trochu pro smích, třeba mladý cikán vypadal tak trochu ospale, ubrečeně, jakoby se chtěl schovat mámě za sukni. Třešničkou na dortu jsou některé části děje, ve kterých si hrdina vzpomíná na něco z hodně dávného dětství a podobně. Celkově jsou Cikáni tím lepším z naší němé produkce, což neznamená, že by to byl bezchybný film. Ale musim říct, že sem se nenudil, že sem film hltal po celou dobu, takže trochu slabší 5*. ()
Dlouho jsem si přála vidět nějaký český němý film. Přiznám se bez mučení, že té dramatické hudby na mne bylo přespíliš. Při zvuku stažném na minimum jsem to zvládla do konce. Jsem divák odkojený zvukovým filmem, dokážu se přenést přes horší technickou kvalitu. Nebýt tak zvědavá, jak se dřív točilly filmy a jak se povedlo zpracování Máchy, až do konce bych nevydržela. Ale přesto má film svůj půvab, který mu nelze upřít. ()
Na raná 20. léta nádhera. Už ta hudba! Díky za rekonstrukci filmu, který by bez ní už asi definitvně zanikl. ()
(AFO 45) Nečekala jsem, že film kompletně bez hudebního doprovodu může mít takový drajv, avšak dnešního diváka (myslím tím sebe) teatrálnost herců a vypjatost Máchovy předlohy může leda tak rozesmát. Zajímavá kamera a obrazové kompozice pak překvapit. ()
Úmorně doslovný, literátský přepis se všemi neduhy, které se s tím pojí. Mezititulků je skoro tolik, co běžných záběrů. Oceňuju ale zapojení Kokořínska a fakt, že se Anton poměrně důstojně vyrovnal s vyprávěním v mnoha vsuvkách a retrospektivách. ()
Áno, je to epos. A na dobu vzniku a vzhľadom k umeleckým možnostiam krajiny celkom schopný a výživný. Ale predsa len nemá to, čo mali diela ďalej na západ, alebo aj ďalej na východ. Emócie a z toho plynúce obrazy, ktoré sa tu stávajú kvôli minimálnej sensibilite, iba obrazmi. ()
Film, který dokazuje, že filmová kvalita se u nás nepočítá až s příchodem Machatého a Batalionu. Již na samém počátku dvacátých let vzniklo toto ambiciózní dílo, které si dodnes zachovalo svoji působivost. Anton se ihned ukázal jako kvalitní režisér, který dokáže podat tento zamotaný a těžko uvěřitelný a až přehnaný příběh takovým způsobem, že mě od prosluněného počátku pohltil a ve vypjatém a temném závěru až dojal (krásný je hlavně poslední záběr filmu odchodu poutníka za sluncem). Napomohlo tomu určitě, že byla spletitá zápletka umně roztříděna do mnoha retrospektiv a také procítěné (někdy ovšem až příliš) výkony herců, kteří jsou zabíráni v dlouhých detailech tváří, tak jak později využíval tohoto prvku Machatý.Tajže jediné co se dá vytknout je trochu přehnaná délka, často zbytečné, i když někdy až básnivé mezititulky a samotná zápletka, v níž vše musí souviset se vším a závěrečná odhalení působí až cimrmanovsky. Navíc dle druhé poloviny snímku usuzuji, že jsem snad neviděl nihilističtější film. ()
Film jsem zhlédnul v brněnském Kabinetu Múz za doprovodu živé hudby. Parádní zážitek a neskutečně originální propojení němého filmu s hudbou kapely Alphones. Po prohýřené sobotní noci jsem se bál únavy, ale tohle spojení mě vytrhlo z našeho světa a vplul jsem do jiné dimenze. Jako velký fanoušek československého filmu jsem Cikány viděl poprvé a musím říct, že na tu dobu je to naprosto unikátní level!! Krásně restaurovaný obraz, velice nadčasová kamera a její hrátky s obrazem a snímáním a příběh totálně deprimující a zoufalstvím prosycený. Ach ty ženy, až potřetí kohout zakokrhá....Krásný námět melancholika Karla Hynka Máchy natočil Karel Anton opravdu nádherně. Dóďa Pištěk ve své roli darebného hraběte Valdemara Lomeckého působí jako hrabě Drákula, jeho šílené výrazy jsou téměř hororové. Alphones tomu dodali takovou glazuru, že by s tím mohli vystupovat určitě vícekrát. Nepřetržitý soundtrack složený z různých samplů, zvuků a ambientních ruchů, basových vyhrávek a úderných škopků. Úžasný brnkací motiv, který se občas vracel měl neuvěřitelné kouzlo. Co mě ale odrovnalo a zapleštilo, byly scény znásilnění (snad poprvé natočeno v českém filmu!!) anebo poprava Giacoma za mohutného burácení bicích a baskytarového nášupu, který se mísil s obrazem a dohromady vytvářel neskutečný energický, až halucinogenní vesmír!! (Hodně mě to připomnělo podobné souznění kapely Lvmen). Vůbec celkové propojení hudby s projekcí bylo na jedničku! Myslím si, že i bez absence hudby bych hodnotil stejně, protože vzhledem k době vzniku film nepůsobí neohrabaně a právě naopak je nadčasový a ve srovnání s filmy vzniklých ve 20. létech je naprosto nesrovnatelný. Obrovská poklona za tak krásné zrestaurování. ()
Tohle kruté němé melodrama jsem viděl v brněnské Káznici, během festivalu Barvy brněnského Bronxu. Projekci doprovázela živá hudba kapely Alphones, a povznesla tím zážitek pěkně vysoko, a zpřístupnila tak tuhle vousatou historku modernímu publiku. Hudba byla perfektně sladěná s děním na plátně a fantasticky gradovala během pekelného finále. Vynikající zážitek. ()
10/10 Nedostava se mi slov - opravdu mi cely dvouhodinovy epos vyrazil dech. Na zaklade Machovych Cikanu se podarilo udelat opravdovy klenot - dnes uz bohuzel zapomenuty. Prisel jsem k tomu jako slepy k houslim a byl jsem maximalne nadseny - Anton ve 20.letech dokazal, ze ceskoslovenska kinematografie patri na spicku. Podekovani Ugrosikove a spol ze revitalizaci filmu v roce 2000 a Loudovi ze skvely hudebni doprovod. ()
Další z klasik československé kinematografie, kterou sice vidět chci, ale především musím kvůli státnicím. Máchovy Cikány jsem nečetla, spletitý děj si pamatuju matně, ovšem film mi ve všem udělal trochu jasno. Každopádně však nemůžu srovnávat. Na němý film byli Cikáni docela ukecaní (myslím samozřejmě množství titulků). Nedá se říct, že by mi to vadilo, ale spíše ocením němý snímek, který dokáže sdělit to svoje opravdu skoro beze slov. Přese všechno se Cikánům nedá upřít zajímavý, spletitý děj plný zvratů, který vás bude bavit, i když skoro dvě hodiny koukáte na němé tváře. Má to náboj a napětí. Na to, že se jedná o Antonův debut, se to moc povedlo a já se před ním klaním. ()
44. MFFKV. Jeden z největších zážitků 44. MFFKV. Kdo z vás viděl němý film ke kterému hraje na živo klavír? Každý o tom ví, ale nikdo to nezažil. Mrzí mě, že jsem nežil ve 20. letech a nemohl něco podobného zažívat každý den. Jinak film byl také dobrý. =) ()
Pýcha českého němého. Waldemar Lometzky aus Borek, Giacomo, Angelina, Lea, rekvizity lásky, zločinu, trápení v rukou Osudu. Vedle Švandy dudáka, Účastníků zájezdu a Slunce seno xx jeden z mála českých filmů, jehož námět přesáhne hranice české kotliny. V literární podobě dnes přehlížený romantický příběh, který na plátně Karel Anton rozehrál do překvapivě pestrých (nejen virážovaně barevných) obrazů, z nichž mnohé mají punc tehdejší světovosti, i když pro dnešek: achich ach. 86´ ()
No určitě budu mít velice zesílený zážitek díky promítání v Káznici v rámci festivalu Barvy brněnského Bronxu, kde promítání asistovala výborná kapela Alphones a dotvořila tak absolutně dokonalou atmosféru filmu. Jejich hudba natolik, s Cikány velice silně kontrastní (přecejen je to téměř stoletý rozdíl), zastínila můj střízlivý pohled na samotný snímek. I bez tohoto doprovodu byl zajímavý a rozhodně bych řekl, že i nadčasový a chvílemi až brutální. Ten Mácha je tou stopáží plně prorostlej - romantické pukání zhrzených srdcí nebo silné gestikulace vyjadřující pocity (působící spíše hororově) - Romantismus jak vyšitej... Hodnotím asi spíš zážitek než-li samotný film. Nedokážu si tyto dva vjemy od sebe oddělit a vlastně nejspíš ani nechci. Zda-li se Alphones rozhodnou, že by kohout zakokrhal i počtvrté... Doporučuji nenechat si tuhle příležitost ujít. ()
Zajímavá propletenost postav, která se postupně odkrývá na konci filmu. Tragický závěr, při kterém jsem (i přes značnou nevěrohodnost způsobenou datem vzniku filmu a tedy ne zcela věrohodné herecké výkony) musel zamáčknout slzu. Jistě se jedná o klenot československé kinematografie. Jediné co bych filmu vytknul je jeho délka - obsahuje pár scén, které jsou zcela zbytečné a zdlouhavé. ()