Obsahy(2)
Příběh první dámy animovaného filmu, jež celý svůj život zasvětila dětské tvorbě. Kouzlo jejích filmů, které oslovily nejednu generaci, spočívalo v hledání nových cest a ve schopnosti vdechnout filmovou poetiku nejobyčejnějším věcem. Filmový příběh představuje vnitřní vývoj autorčiny animační poetiky se zvýrazněním estetických i technologických problémů řady experimentů, u nichž stála i ve světovém kontextu jako první. Pro svá díla si Hermína Týrlová sama volila náměty, psala scénáře a mnohdy i vyráběla rekvizity. Vyzkoušela celou škálu materiálů – od dřeva, přes plast, vlnu, kámen, modurit, textilie až po vizovické pečivo. Právě animační specifikum její tvorby tak blízké dětskému světu podpořené také rekonstrukčními scénami vzniku animací se stává ústřední linií vyprávění. Filmy Hermíny Týrlové byly oceněny na nejvýznamnějších mezinárodních festivalech v Benátkách, Cannes, Locarnu, Teheránu, Bruselu a Dillí. V roce 1947 například obdržela první cenu za nejlepší film pro děti na mezinárodním festivalu v Bruselu, v roce 1966 hlavní cenu Zlatého lva svatého Marka v Benátkách nebo o čtyři roky později Zlatou mušli ve španělském San Sebastianu. V žádném ze svých filmů nezapřela Hermína Týrlová svůj hluboký vztah k dětskému divákovi. S velkým pedagogickým talentem dokázala dětskému chápání přiblížit i ty nejhlubší humanistické myšlenky a ideály. Její dráha nebyla snadná, nebylo vůbec jednoduché prosadit se v profesi, v níž se dosud uplatňovali výhradně muži a později najít své místo mezi velikány českého loutkového a kresleného filmu, jakými byli Jiří Trnka, Karel Zeman a Břetislav Pojar. (Česká televize)
(více)Recenze (7)
Hezké dětské posezení u čaje se starší dámou, hvězdnou umělkyní a její vyprávění. ()
Bohužel se jedná o velice slabý dokument, který se pohyboval v zajetých kolejích vyprávění samotné paní Týrlové. Neskonalá nuda, která v pohledu na její osobnost nepřinesla žádný nový názor. Místo toho, aby autoři třeba zpovídali její spolupracovníky, což doposud nikdo neudělal, tak vytěžili daleko lepší dokumenty od Hany Pinkavové a Josefa Pinkavy, které doplnili o pár soukromých záběrů a fotografií. Je smutné, že takové osobnosti je věnován tak amatérsky udělaný dokument, který v podstatě jen popíše výběrově její tvorbu. Chybí mu zhodnocení, popsání smyslu její tvorby, jejího charakteru a osobnosti. Viditelně scénáristicky a dramaturgicky nedotažené a nesevřené dílo. Je otázkou etickou a profesionální, nakolik mohou nynější autoři vyčerpat díla jiných autorů. Domnívám se, že v tomto případě tak učinili přespříliš. Ještě, že jsou k dispozici dokumenty z doby jejího života, protože toto lze předvádět jedině na festivalu studentských filmů po půlnoci. ()
Je to takové staromilské. Hermína ze záznamu vypráví a ilustrují to ukázky z jejích filmů. Je vidět, že Hermínino vyprávění je stylizované, evidentně ho četla a patrně dlouho připravovala – pokud to tedy není tím, že tohle už vyprávěla stokrát a tak si vyprávění zautomatizovala. Nic nového se tedy nedozvíme. Ale některé její filmy jsou pecka do teď. ()
Obsahově vynikající, vyprávění animátorky Hermíny Týrlové bylo nesmírně poutavé a zajímavé..Hvězda dolů za to, že dokument je téměř výhradně pouhým sestřihem dříve natočených archivních záběrů. ()
Starý způsob vyprávění, ale budiž.. ()
Galerie (16)
Photo © Česká televize
Reklama