Režie:
Jaroslav BalíkScénář:
Jaroslav BalíkKamera:
Viktor RůžičkaHudba:
Karel MarešHrají:
Jiří Krampol, Ida Rapaičová, Josef Vinklář, Jan Teplý st., Bořivoj Navrátil, Pavel Kříž, Miroslav Zounar, Ota Sklenčka, Jiří Kostka, Jan Vlasák, Zdeněk Ornest (více)Obsahy(1)
Snímek Filmového studia Barrandov ze života ředitelů, stranických funkcionářů a dalších výše postavených. Film popisující mj. i rodinné problémy a pracovní vytížení ředitele stavby atomové elektrárny natočil Jaroslav Balík podle svého scénáře na motivy románu Stanislava Rudolfa Běh unaveného koně. (hippyman)
Recenze (71)
Tak jsem to viděl. Kupodivu jsem čekal větší průser. Vezmeme-li to čistě osobně, pak Krampol zahrál uvěřitelnou roli poctivého vedoucího inženýra na stavbě atomové elektrárny (byť místy křečovitě). Uvěřitelný je i jeho boj s flákačstvím, nadhodnocovanými výsledky i zakopávání o klacky jež mu pod nohy hází připosraní soudruzi z vedení, či jeho po zádech mu šplhající kolega. Tohle může zažívat i dnes leckdo z nás. Je zde i stránka rodinná na níž má hrdina čím dál méně času. Krampol si přestává rozumnět se synem a i s manželkou. Být to takto s elektrárnou v pozadí, nebylo by to tak hrozné. Je zde však ještě ten dělnický opus. Beton, bahno, tatrovky, vé3esky, dělníci, mládežnická brigády, schůze v umakartových zasedačkách s nezbytnými popelníky na každém ze stolů...hnus.... Honí se plán, termíny........A to je to peklo. Spojit hudbu Gustava Mahlera a Čajkovského s betonováním chladících věží či s náhledy přes spleť jeřábů na opravdu hnusné staveniště (byť se hrdina několikráte tím výjevem kochá), to hned tak někdo nedokáže....Vidět to nepřipraven asi bych byl v šoku. Snímek je však dost podobný filmu - Kdo hledá zlaté dno s Rudou Hrušínským ml. který coby řidič tatry pozná pravou chlapskou práci při stavbě vodní elektrárny.... I zde hrdina opovrhuje prospěchářstvím a zvráceností okolí a sám o sobě se tvrdě ponoří do své práce. Jen pro sebe, jen pro své vlastní uspokojení.... Co je zde nutno ocenit, že film nikde nezdůrazňuje vůdčí roli strany atd... Je to spíš takový náhled do socialistického budování mega staveb typu Dukovany. * ()
Sonda do života tehdejší "aristokracie" minulého režimu. Jinými slovy, dozvíte se něco o rodinných a pracovních problémech komunistických funkcionářů a ředitele atomové elektrárny. No řekněte, může být něco zajímavějšího, než tohle?.........Ehm, může...... ()
Proletáři všech zemí, styďte se! Tohle už se nedá omluvit vůbec ničím. ()
A tak kadit prdět, páni umělcové. Viděno nějak tenkrát, zapomenuto ihned. Hovno z hovna vzejde, i když atomový... ()
Asi jsem viděl jinej film než ostatní. Čekal jsem nějakou totální sračku, která bude k smíchu, a dostal jsem celkem uvěřitelnej film ze života jednoho stavebního inženýra. Oproti dnešní době se toho zase tak moc nezměnilo. Když jsem ještě pracoval jako zaměstnanec v různejch firmách, tak jsme se sice neoslovovali "soudruhu", ale lidský charaktery a chování zůstalo prakticky stejný. Všude se najde nějakej zmrd a kariérista, kterej vám při první příležitosti vrazí kudlu do zad. Hlavní hrdina je spíš takovej poctivec, nicméně nejedná se o žádnou vyloženě kladnou černobílou postavu ve stylu soudruha Pláteníka a podobně. Prostě celkem uvěřitelnej charakter. A i když Krampola zrovna moc nemusim, tak tady ze sebe vypotil jeden ze svejch životních výkonů. Zdatně sekundujou i další herci jako Vlasák, Teplý nebo starej Zounar. Iritoval mě pouze Pavel Kříž. Ten opět hraje takovýho zasněnýho básníka a intouše a mam takovej pocit, že už ho to ani samotnýho nebavilo, tak si jenom odřikal svoje repliky a šel domu. Celkově mi film nepřišel špatnej. Konec je teda trochu deus ex machina, ale budiž. Za sebe řikám, že je to průměrnej film. Na místa v "bottom 300" bych našel teda vhodnější kandidáty. ()
"Na rozdíl od většiny diváků tohoto filmu jsem byl na této velké stavbě v době její stavby. Tři hodiny jsem se tam procházel a nahlížel do problematiky..." (Wandrwall) ()
Od Atomové katedrály jsem čekal něco jiného než jsem dostal. Především jsem nechtěl film politicky angažovaný a tenhle je až běda, ačkoliv prostředí filmu je v českém filmu mimořádně neokoukané. Do jaderné elektrárny totiž filmový tvůrci zavítali ojediněle, a proto si mohli odpustit silné politické podtexty vázané na tehdejší socialismus. Z filmu se tím vytratilo snad všechno, co má s filmem společného, protože to bylo, jako když se vrátíte v čase a octnete se na nějaké stranické schůzi funkcionářů. Z úst slibného hereckého obsazení padají opravdové perly, ale na nějakou zajímavou zápletku nebo rozvíjení charakterů postav se nedbalo. Slavné to nebylo ani s režií, která to všechno splácala nezáživnou až téměř dokumentární formou, bez jakékoliv šance zaujmout. Je obrovská škoda, že neokoukané prostředí jaderné elektrárny v Dukovanech dostalo takový nefér filmový úder, ze kterého se není možné hned tak vzpamatovat. Kdyby byli tvůrci soudní a neudělali jen z toho vzorově idealisticko-komunistický film, mohlo z toho být zajímavé drama s kvalitním hereckým obsazením. Jenže soudruhům se ten atomový reaktor nějak zadřel. Kde však udělali chybu, vědí jen oni sami. Odskákal to tenhle zpackaný film. 20% ()
Nerozumím opovržlivým recenzím na tento film. Velmi dobrý námět je hodně slušně zahrán a zrežírován. Snímek o kariéristických sviních je nadčasový. ()
Na rozdíl od většiny diváků tohoto filmu jsem byl na této velké stavbě v době její stavby. Tři hodiny jsem se tam procházel a nahlížel do problematiky. Popovídal si i s dělníky a vedoucími pracovníky, abych měl jistý obraz o tomhle gigantu. Z pohledu z kopce to bylo lidské mraveniště, které se hrne nahoru dolů, a i v mamutí jídelně to vypadalo, jako když špinaví mravenci se přišli nutně nacpat, aby mohli dál pokračovat, motivováni nadstandardními platy i odměnami, na tu dobu. Jelikož někteří neměli čas, a stále pracovali, tak jsme jim tam vozili tuzexové bony, a brali si od nich dohodnutou československou korunu, a rozcházeli se s domluvou, že až zase něco vydělají, tak se ozvou. My jsme jim popřáli hodně sil a zdraví do další práce, a odjeli si po svých. Tento film beru jako poděkování všem těm, kteří se nějakým způsobem podíleli na této - v naší zemi - gigantické stavbě, jakých je zde jako šafránu. Je zajímavé, že dodneska odebírá energii z této atomové elektrárny hodně uživatelů CSFD, avšak někteří z nich náhle mají plnou pusu řečí proti proletářům, poctivým komunistům, a slušným lidem. Podobný film si zaslouží i všichni ti, co stavěli byty a domy v socialistickém Československu, které byly tehdy za babku, a dodnes v nich žije kolem osmdesáti procent obyvatel CR. I můj otec se výrazně podílel na stavbě jednoho sídliště, nemocnice, a mateřské školky. Kde by jste vy blbečci asi tak bydleli, kdyby nebylo dobré éry za socialismu? To vám, většině verbálních hrdinů dnešních časů, či stádovitému lidu nedojde nikdy. Styďte se! Ale to neumíte. A neumíte to proto, že jste neprošli řádnými školeními, které by z vás nadělali pokorné občany - bohabojné a autodidaktivní. Toho se bojíte jako čert kříže, a sprostá hříšnost podporovaná lenivostí ducha je vám milejší!!! ()
Typická ukázka pozdně normalizační hovadiny, ale občas tu někdo z aktérů slušně zahraje. ()
Více než o stavbě jaderné elektrárny je film o vztazích - jestli ze samotné stavby uvidíme celkem osm minut, je to podle mě hodně. Jde o vztahy v rodině, na pracovišti, ale i mezi stavbyvedoucím a vedením v Praze, kde hlavní úředník slibuje hory a doly, ale nakonec vinu za překročení limitů nebo přesun pracovních sil hodí na stavbyvedoucího. Kamera se snaží být akční - točí se z ruky, chvilku z podhledu, chvilku z nemožných úhlů, což přestane za chvíli bavit. Hudba Karla Mareše podle Mahlerových skladeb tahá za uši. Přesto film není blbý, má svůj vnitřní příběh, odvážně kritizuje v době, kdy do sametové revoluce stále zbývá dost let. ()
Co by bylo, kdyby uvědomělých soudruhů nebylo? :) Slavilo se, chlastalo se, šukalo se... Poetické záběry jeřábů či rypadla. Ještě poetičtější plkání pana Kříže. Nezapomenutelný výkon Jiříka. A hlavně obecná čeština za kterou uděluji zasloužený (v)odpad! Vopravdu výbornej vopruz. [Challenge Tour Special 2015 - Filmový lov] ()
Kromě toho, co už zde bylo řečeno, je třeba zajímavé sledovat vývoj hereckých postav Jiřího Krampola. Tento herec-neherec měl nejprve za sebou role všemožných drsňáků, posléze následovali straničtí funkcionáři (jak jsme svědky i v Atomové katedrále), poté se stylizoval do role komika, aby nakonec po revoluci v roce 1989 v důchodovém věku opět „zdobil“ plátna kin jako drsňák. Pokud jde o režiséra Jaroslava Balíka, až na výjimky jsou jeho filmy říznuty větší či menší dávkou tendenčnosti již od 60. let, vzpomeňme na „Reportáž psanou na oprátce“ z roku 1961, dílo, které vzniklo v předvečer obrovského boomu Československé nové vlny. Během období normalizace lze za jeho nejplodnější éru považovat 80. léta, kde ještě před „Atomovou katedrálou“ natočil v roce 1980 ohavně vykonstruovaný příběh s názvem Rytmus 1934, snímek, který byl dlouho nedostupný a nechtělo se do jeho uvedení ani největším otrlcům z CSFilmu. Atomovou katedrálou však překonal vše, co dosud zplodil a nezastínil jí ani svým dalším veledílem Experiment Eva. Soudruh Balík byl mj. také velkým kolektorem funkcí, což je prvek, který ho spojuje s dalším zvěřem Kachlíkem, neboť např. FAMU měla to „štěstí“, že postupně oba dva na několik let vedli její katedru režie. ()
Všechno špatně. Mizerní herci pronášejí své ubohé a nevěrohodné repliky tak trapně, že se mi úplně obracely nehty. Po chvíli už jsem se zmohl jen na výkřiky typu ,,Néé, už néé!" Za prznění Mahlera a Čajkovského žádám pro režiséra demonstrativní políček. ()
Když jsem si tento film pouštěl, čekal jsem hrůzu. Místo hrůzy jsem však zhlédnul docela zajímavý film, který nebyl ani tak o stavbě atomové katedrály, jako o vztazích mezi lidmi, o vztazích na pracovišti a o vztazích mezi podřízenými a jejich nadřízenými. Pravdou je, že se film zaměřil na osudy nebo příběhy několika postav, které se ve filmu vzájemně prolínaly. Ne všechny tyto osudy byly zajímavé, přesvědčivé či hodnotné. Někdy jsem měl pocit, že tam jsou jen proto, aby měl film potřebnou délku. Krampolův herecký výkon byl, dle mého názoru, velmi dobrý. Myslím si, že film mohl mít radostnější konec. ()
Vedoucí pracovník na stavbě má jenom tři možnosti: Řád práce, infarkt nebo prokurátora. Falešný patos je hlavním rysem tohoto braku. ()
Ano pro většinu je to odpadní záležitost, ale já si říkám proč? Mě to zase tak děsný nepřijde, stavba jaderný elektrárny se ve filmu jen tak nevidí, a zplnit plán se musí stůj co stůj a k tomu problémy na stavbě jako kdekoliv jinde. Pro mě určitě zajímavá sonda, do socialistických vod. ()
Líbí se mi jak všichni kritizují toto dílo a přitom se pěkně válí doma v paneláku a svítí si u toho svíčkou? HOVNO! Svítí si pěkně elektřinou vyráběnou z jaderné elektrárny a je jedno jestli z Temelína či Dukovan. Blahopřeji odpaďáci a přeju Vám vidět opravdový filmový odpad! 70% ()
Po delikventním Jaru 68 a mírových tancích jsem se těšil, že se pobavím u další nádherné komunistické propagandy, jenže tady to tentokrát dopadlo jinak. O nějaké propagandě bych tolik nemluvil, dokonce ten film ani není tolik o stavbě jaderné elektrárny (ta je tady jenom na pozadí), ale spíš je ten film o vztazích. Vadí mi, že je to utahané, vadí mi divná kamera, místy šílená hudba a na hlavu postavené střihy a nějak jsem nepobral ten konec, ale jinak to špatné překvapivě fakt nebylo. Mělo tam teda být víc záběrů na Vysočinu, ale jinak ten film nějaký smysl dával a špatný nebyl. Slabé 3* ()
Krampol překvapil zejména závěrečnou scénou, Vlasák ukázal klasickou roli tehdejšího prospěcháře a také jejich nadřízení, kteří nechtějí nic řešit - hlavně žádné problémy a nic nepodepisovat, aby to nebylo na ně. A když se jim zachce, udělají změnu ve vedení stavby. ()