Režie:
Jaroslav BalíkKamera:
Josef IllíkHudba:
Karel MarešHrají:
Václav Voska, Ida Rapaičová, Blanka Bohdanová, Leopolda Dostalová, Čestmír Řanda st., Míla Myslíková, Jan Ekl, Jana Gýrová, Jitka Bendová, Jiří Štěpnička (více)Obsahy(1)
Čtyřicetiletý muž mezi dvěma ženami - lékařkou Jarmilou a mladou studentkou Evou. Architekt Mánek váhá a nedokáže se rozhodnout. Ještě tu je ta třetí - smrt... Nevýrazná adaptace románové předlohy Jaroslava Havlíčka. (oficiální text distributora)
Recenze (30)
Jako film ze šedesátých let ano, jako adaptace Jaroslava Havlíčka ne. Přenesení do "současnosti" příběhu nesvědčí. Víc se mi líbila pozdější adaptace z roku 2001 s Vladimírem Dlouhým a Lucií Vondráčkovou. Je víc "havlíčkovská". ()
Voska mezi svými z MDP. ()
Mladost, radost...aneb autostop není zrovna bezpečný způsob cestování. Může Ti totiž udělat v hlavě docela zmatek. Své o tom dozajista ví i jeden hloubavý, přemýšlivý, ale také sobecky smýšlející architekt, tápající mezi dvacítkou a čtyřicítkou a lítající mezi bigbítem a koncerty vážné hudby. Láska, která i generační rozdíly přenáší a staré přátelství, možná i dlouholetá očekávání. Nádherně svobodomyslná Slovenka, nemající absolutně žádný problém s českou výslovností, změnou účesu či s poukázáním na svou krásnou ženskost a sám sebe hledající lamač srdcí, rozjedou hru na upřímnost a porozumění. Kdo z nich je ovšem ten upřímnější? Ještě je tu jedna doktorka, která se své role rezervy ovšem nehodlá ujmout. Balíkovo vlnění a hledání jistoty je doprovázeno naprosto skvělým hudebním doprovodem, jak klavírním, tak dobovým..." to jsou Beatles? Jo....v tuzemským vydání", perfektními dialogy na jakékoli bázi, kvalitní režií, až na ty občasné jízdy autem, lehoučkým politickým popichováním a velmi slušným vývojem děje. Oficiální text je opět nepochopitelně odfláknutý i směšný a většina zdejších komentářů obsahuje těžké spoilery. Doporučuji si film nejdříve zhlédnout. Pro znalce šedesátek a československé kinematografie dostačující a pro mě rozhodně nadprůměrně kvalitní snímek. ()
Problém není v tom, že byl Havlíčkův román aktualizován, ale v tom, že se z aktualizovaného zcela vypařil Havlíčkův typický rukopis. Pokud ovšem od tohoho odhlédneme, lze Balíkův film považovat za slušný psychologický melodram, v němž svou bezpečnou polohu našel především vynikající Václav Voska. Bez něj by ten film ovšem neměl smysl. ()
,,Ryba... veď je to surové trápiť ju takto samotnú." / ,,Možná by jí měl člověk závidieť. Představte si, že neví, že jsou ještě jiný ryby. Čirá existence..." / ,,Ona sa vlastne ešte nikdy nevidela. Nastavme jej zrkadielko." / ,,Ne, ne, vyloučeno. Co kdyby se do sebe beznadějně zamilovala?" Několik vybrušených ironických dialogů Václavu Voskovi tak sedících, řada pěkných momentů v psychologickém příběhu podle Jaroslava Havlíčka, bohužel také hodně hluchých a nevýrazných míst. Ženským představitelkám Bohdanové a Rapaičové to zde sedí, ale Voskovi i samotného příběhu by asi přece jenom líp slušelo, kdyby se film držel předlohy odehrávající se v době první republiky a nebyl dějově přesunut do moderních 60. let. Takhle je to podivná záležitost, kde se 50-tiletý muž ocitá pro lásku k mladé ženě v partě mládeže zblázněných do bigbítu a psychedelické muziky. 65% ()
„Prosím Ťa, neklám alespoň sám seba …“ Každý si přeje mít ženu, která v něm bude podněcovat jeho lepší vlastnosti a snahy – a druhou ženu, která by mu pomohla na ně zapomenout (Rowlandová). Klasický příběh muže mezi dvěma ženami, muže nerozhodného, váhavého, sobeckého, milujícího vlastně především své pohodlí a klid. Toužícího po obou ženách, ale neochotného pro lásku cokoliv obětovat, protože o lásku vlastně vůbec nejde. Mistrovská kreace Václava Vosky, jemuž jsou velmi rovnocennými partnerkami elegantní Blanka Bohdanová v roli ženy podněcovatelky („S Tebou si rozumím, i když mlčíme …“) a nádherně živelná Ida Rapaičová v roli té, která dává zapomenout („Ako si sa snažil, bol si smiešny …“). Konec této frašky nemůže být jiný než útrpně úsměvný a trapný – v okamžiku, kdy konečně dospěje k rozhodnutí, ztrácí hrdina vše a nezbývá mu, než sáhnout po řešení ze všech nejzbabělejším …. Leopolda Dostalová jako dokonalé ztělesnění hrdinovy milující maminky v jedné ze svých posledních rolí. ()
Václav Voska nie je Marcello Mastroianni, ani Ida Rapaičová Anna Karina. Ťažko povedať, či tam bola podobná snaha, alebo som to tak vnímal len ja. Každopádne podarená, aj keď pre mňa trochu nevýrazná vzťahovka, s výrazne zaujímavou hudobnou zložkou. ()
Zlatý šedesátý, povzdechnou si nepamětníci, ano byla to zázračná doba, kde snad ani nevznikly špatné filmy. I méně významný a méně oceňovaný režisér, který nepatřil mezi tvůrce nové vlny, dokázal natočit svébytnou a zajímavou adaptaci, kterou modernisticky přenesl mezi "zlatou mládež", přesto zůstal věren duchu předlohy a hlavnímu tématu, kterým byla nerozhodnost mužského hrdiny. Toho věrohodně ztvárnil VV, kterému ovšem přesvědčivěji seděla role usedlého, než bouřícího se muže ve středních letech. BB byla vhodně vybrána pro jeho usedlou přítelkyni, zatímco neznámá slovenská herečka si zahrála tu drsnou a bezstarostnou girl, která svým kouzlem mládí pocuchá VV nervy a způsobí u něj krizi soudnosti....poučení by mělo znít: radosti mládí nech mladým....a buď rád, že si rád...trochu to připomíná Jako jed... ()
Václav Voska dodává, tomuto v celku průměrnému filmu, na zajímavosti. Jinak je to jak říkal pan Werich: ,, Typ kolísavý, čili něco současného", ()
Milostný trojúhelkník, ve kterém chce každý toho, kdo neche jeho, a když už se vytvoří pár, tak je jeden z nich slaboch. Ke konci filmu se bohužel tahle milostná rošáda stává zdlouhovou. Nejlepší ale stejně byla maminka architekta Mánka - tak tichá, hodná, zvědavá, vyčítající a vlezlá. Prostě postava ze života, kterou zároveň milujete (je ták chápavá) a zároveň nenávidíte (vždycky přijde ve špatnou chvíli). ()
Balíkův film se mi moc nelíbil, snad za to může časové posunutí někam mezi vydáním knihy (1939, Josef R. Vilímek) a současností (2021), do nejapných začátků českého rock'n'rollu. Možná ale také konvenční zobrazení muže mezi dvěma ženami (každý známe někoho, kdo vybíral a vybíral, až přebral). Nebo něco, co věděl i sám Havlíček, neboť hodlal některé části svého románu předělat. Nicméně se tu pracuje s těmi nejnižšími čísly: 1 nebo 2, pak 3 a nic víc. Ale ani toto počítání úplně nesedí. Nevím sice, které části chtěl Havlíček předělat, ale v případě Mánkovy (zde raději Voskovy) postupně se odhalující charakteristiky je málo pravděpodobné, že by ten, kdo ze dvou odhalených karet není schopen zvolit tu lepší, by byl schopen sáhnout na jedinou kartu neodkrytou. ()
Starý muž a mladá žena se potkají. Svou láskou se netají. Kolem sebe se motají. Do not si však moc nehrají. Možná si to i rozdají. Jejich city roztají. Pak se ale k sobě nemají. ()
Solidni, misty dost natahovane drama o muzi, ktery resi dilema dvou zen. Vaclav Voska mi ve sve roli hodne pripominal Marcella Mastroianniho:-). Moc se mu nedivim, ze ho studentka Eva (Ida Rapaicova) zaujala. Sedesata filmova leta u nas byla velmi plodna a da se oznacit za nejlepsi dekadu nasi kinematografie, jen mam nekdy pocit, ze se spousta filmu chtelo rovnat s francouzskou a italskou produkci (hlavne po umelecke strance) a to se uplne nepovedlo. ()
Začátek mě bavil, pak jsem začal ztrácet trpělivost, či film tempo, nebo na zajímavosti.. ()
"To jste nepochopil že vás chci svést nebo zavraždit..." Já jsem tedy vskutku moc nepochopil ten přesun děje z doby první republiky, jak je tomu v předloze Jaroslava Havlíčka, do moderní doby 60. let. Když tento film srovnán s novějším zpracováním téže látky od Dušana Kleina, tak je za mě dost zklamání. Má to úplně jinou atmosféru a poetiku a představitelka Evy (slovenská herečka Rapaičová) se Lucce Vondráčkové nerovná ani náhodou. Vlastně ty filmy spojuje jen jméno hlavního protagonisty a základní zápletka. Václav Voska mi na tuhle roli přišel už fakt starej, na druhou stranu, když dotyčný Evě "vždy ti já musím připadat popsanej, ohmatanej jako stará kniha," docela to odpovídalo mému pocitu z této postavy. Ale i zde elegán Vladimír Dlouhý je prostě Vladimír Dlouhý. ()
nerozhodný muž mezi dvěma ženami je vděčné téma,a tady se docela i povedlo koukatelně ztvárnit ....libozvučná slovenština Evy byla čokoládovou polevou ()
Všechny čtyři romány mistra psychologické prózy Jaroslava Havlíčka (1896 - 1943) se dočkaly filmového zpracování. Jeden z nich - Ta třetí - natočil na sklonku šedesátých let režisér Jaroslav Balík. Tvůrci filmu přenesli děj příběhu do (své) současnosti (Havlíčkova literární předloha je z roku 1939). Ve vyprávění o muži, jehož neschopnost se rozhodnout postupně spěje k jeho neodvratnému konci, je herecky velmi dobrý nejen hlavní hrdina Václav Voska, za zmínku určitě stojí Ida Rapaičová ad., nicméně nejlépe (profesionálně, velmi přirozeně a uvěřitelně) ztvárněnou postavou je Jarmila Blanky Bohdanové. ()
I když se film předlohy drží jen sporadicky, přesto stojí za pokus. Akorát Jiří působí oproti knize daleko rozhodněji a řekl bych inteligentněji. Nadchlo mě ztvárnění generačního boje, kdy za Jiřího a jeho scén vyhrávaly smyčcové orchestry, jak za Šteigla vystřižené, a jednou dokonce "... starej poctivej swing" 50. let, jak poznamenala jedna z postav ; no a na straně druhé hrál z desek svěží bigbít btw: ale The Beatles to nebyli, i když to tvrdili ;) 75% ()
zajímavé zpracování - dobrý nápad posunout děj do šedesátých let, na druhou stranu hlavní hrdina ve ztvárnění Voskově svým neměnným výrazem nedovede tak zcela zachytit, co se mohlo dít uvnítř téhle postavy a co tak poutavě Havlíček ve své předloze popsal... ()
Hezký film, opravdový a nevtíravý, navíc se zajímavou bičizkou v hlavní roli, takže je i na co koukat. Nevím, proč to distributor natřel formulací "nevýrazná adaptace", možná právě kvůli tomu, co jsem řekl v první větě a co někteří jednodušší jedinci jsou schopni vnímat jen jako jakýsi "nedostatek". ()