Fårö-dokument 1979
Fårö Document 1979
Dokument o Farö 1979
Obsahy(1)
Nesnesitelný chlad a téměř nelidské životní podmínky v zimě, zároveň mírné a příjemné léto - tyto klimatické extrémy jsou charakteristické pro ostrov Faro, který Ingmar Bergman poprvé navštívil, když na začátku 60. let hledal vhodné exteriéry pro svůj film Jak v zrcadle. Nakonec zde natočil i další úspěšné filmy, např. Persona či Náruživost, a vybudoval si zde svůj domov. V roce 1969 natočil Bergman první část dokumentu, ve kterém se zamýšlel nad místními mizejícími tradicemi a hrozbou odchodu mladých lidí na pevninu. Zároveň však udělal i překvapivě přímý a politický dokument o nesporném významu ostrova. Švédští kritici snímek označili za "jedno z jeho nejkvalitnějších děl". O deset let později se režisér rozhodl natočit druhý pohled na situaci ostrova. (Na rok 1989 plánoval i třetí pokračování, ale to se už neuskutečnilo.) Tento nový pohled je až překvapivě optimistický. Kdysi nespokojení teenageři se dnes na ostrov vracejí pro možnost klidného, odlehlého života. Krásy přírody propletené se zajímavými rozhovory a každodenními rituály na ostrově Faro tvoří komplexní, nenápadný a láskyplný portrét, který byl v roce 1980 na MFF v Chicagu nominován na cenu Zlatý Hugo za nejlepší dokument. (Film Europe)
(více)Recenze (5)
Bergmanův dokumentaristický návrat na ostov Fårö, který byl jeho částečnýn domovem, ale i lokací pro film PERSONA. První díl dokumentu z roku 1969 jsem neviděl, ale Bergman ho hned v úvodu rekapituluje a vyznění je značně pesimistické. Ostrov trápí nedostatek práce i trend madých lidí, kteří ostov houfně opouštějí a odcházejí do větších měst. O deset let později ke svému překvapení Bergman zjišťuje, že mnoho mladých lidí své rozhodnutí odjet změnilo a v dospělosti našlo zalíbení v životě na klidném a nepříliš zalidněném ostrově (43 tis lidí tehdy, skoro 55 tis dnes). Bergman se hodně zaměřuje na ostrovní profese, zde značně hospodářsky a zemědělsky orientované a dává dostatek prostoru k osobní výpovědi. Jindy ale naopak naservíruje suchý bezeslovný profil postaršího dřevaře, který ráno pokácí vzrostlý smrk, sám ho naloží na traktor, na pile rozřeže na prkna a večer si pak o samotě na kamnech osmaží rybu s kaší a omáčkou. Vzhledem k tomu, že Bergman dokumentuje ostov praktický celý rok, je škoda, že se absolutně nevěnuje žádným folklórním aspektům, ale tak už je i s jeho hranými filmy: osobnost člověka v popředí. ()
Dokument vhodný pre človeka chystajúceho sa na ostrov Faro alebo pre ultra fundamentálnych fanúšikov Bergmana...Mapovanie života na malebnom ostrove je vzhľadom na svoju dĺžku masochistickou radovánkou, uvidíte zábery zo zabíjačky, z lesa, strihanie oviec a názory obyvatelov na život na ostrove. K Bergmanovi prechovávam rešpekt, ale toto jeho dokumentárne snaženie ide absolútne mimo mňa...Ale fajn, že slovenská televízia vytiahla z archívu aj takúto "zaujímavosť"... ()
Film o Bergmanovom dočasnom bydlisku nadväzuje na dokument o Fårö z roku 1969. Po desaťročí sa režisér vracia k niektorým z jeho aktérov a predstavuje ostrov mozaikou jeho obyvateľov, ilustrovanou zábermi na prírodné scenérie, ktoré mu učarovali, inšpirovali ho a z ktorých sa mnohé objavujú v jeho hraných filmoch. Značne nevyrovnané tempo rozprávania a záverečný apel na zmenu stavebného zákona bráni posunutiu môjho hodnotenia filmu nad priemer. Bergman spolu s "dvorným" kameramanom Svenom Nykvistom dokazujú, že vrchol ich spolupráce tvorí práve hraná tvorba. ()
V titulcích filmu uvedeno: český název Faro; originální název Fårödokument 1979. ()
V dokumentu se praví, že ostrov má 473 obyvatel!!! Setkání s představitelem vedení ostrova, jednotlivými obyvateli, pohledy na přírodu, rodící ovce aj. ()