Režie:
Bernardo BertolucciScénář:
Gilbert AdairKamera:
Fabio CianchettiHrají:
Michael Pitt, Eva Green, Louis Garrel, Robin Renucci, Anna Chancellor, Jean-Pierre Léaud, Jean-Pierre Kalfon, Valentin Merlet, Florian Cadiou, Lola Peploe (více)Obsahy(1)
Autor završuje snímkem SNÍLCI pomyslnou trilogii pařížských filmů, kterou zahájil KONFORMISTOU a v níž pokračoval POSLEDNÍM TANGEM V PAŘÍŽI. Tři postavy příběhu se na pozadí studentských nepokojů kolem roku 1968 v Paříži oddávají podobným hrám jako kdysi Marlon Brando a Maria Schneiderová v nejproslulejším Bertolucciho díle. Mezi experimentováním, kam až lze dojít ve svobodném sexu, si dvojice sourozenců a její náhodný host z Ameriky libují v neustálých citacích z kultovních filmů. Ventilují svou zlobu vůči nepřítomným rodičům, jejichž peníze vesele projídají. Film je Berolucciho nostalgickým ohlédnutím za vlastní minulostí. Na rozdíl od svých tehdejších radikálních postojů, dokáže dnes vidět své hrdiny s ironickým odstupem a něhou. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (305)
Snílci sú v prvom rade poctou cinefilom, klasickým dielam kinematografie a generácii, ktorú tieto filmy vychovali. Matthew, Isa a Theo sú postavy vychované umením, ktoré nepozná hranice a umožňuje ľuďom aspoň nachvíľu žiť ich sny. Mnohokrát prepierané sexuálne scény nie sú podľa môjho názoru nijak šokujúce, označiť ich za porno znamená buď nevedieť čo to porno je, alebo nevedieť čo to je sex ;-). Bertolucci kreslí svoje postavy formálne dokonalou filmárčinou prostredníctvom dialógov, obsahovo príznačných pre vek hrdinov a dobu, do ktorej je film zasadený. Všetci traja herci odvádzajú skvelú prácu a ja osobne som im tie postavy veril, Eva Green je vskutku nádherná a ostáva len dúfať, že podobne zložité postavy ešte dostane možnosť zahrať. V konečnom dôsledku však Snílkom chýba niečo, čo by ma fascinovalo natoľko, aby som im dal plný počet. Takto mi ostáva dať 8/10 tomuto krásne nostalgickému a atmosférickému kúsku o tom, že podobne ako skutočné sny môžme snívať len so zatvorenými očami, svoje sny môžu hrdinovia žiť len v uzavretom parížskom byte za zavretými dverami, pretože akonáhle oči alebo dvere otvoríme, sen je preč rýchlejšie než si uvedomíme, že by možno bolo lepšie keby ostali zatvorené. ()
The Dreamers je filmem, který není pro každého. Jeho první polovina se mi opravdu líbila, atmosféra staré Paříže, povídání o filmech a kultuře… Myslel jsem, že plný počet z mé strany nemůže nic ohrozit. Nicméně pak přišla druhá půlka, která to celé jakoby přibrzdila - příběh už nebyl tak "plynulý" ale táhl se a těch scén, které se mi opravdu líbily, ubylo (scéna ve vaně se zrcadly). Nahota mě nijak nešokovala, Eva Green se taky nemá za co stydět, ale bojím se, aby tohle nebylo jediné, co si z tohoto filmu budu, řekněme za rok, pamatovat. Tím neříkám, že by film byl prázdný, to ne, ale nevím, co si o tom myslet. Co ale vím je, že se mi snímek líbil, jak už jsem napsal, hlavně první polovina. Určitě jeden z filmů, který si za několik let musím pustit znovu. 80 %. ()
Narozdil od ostatnich nepovazuju Bertolucciho za nejakyho genia, ale Snilci se mi celkem libili. Prvni problem je, ze o udalostech, ktery se v ty dobe dely v Parizi, nic moc nevim. A druhej problem je, ze se jim Bertolucci nevenuje dostatecne dlouho, aby mi to bylo jasnejsi. Prvnich zhruba 50 minut je v pohode, tri hlavni postavy se seznamujou, milujou filmy a chtej se zapojit do revoluce (nebo co to je). Jenze zhruba v nejaky 50. minute pribeh skonci a od ty doby se jen hlavni trojka vali po pokoji a obcas se svliknou. Nerikam, ze pohled na nahou Evu Green neni fajn, ale koukat nakejch 40 minut, jak se poflakujou, zas tak zabavny neni. A zakonceny je to taky tak nak podivne. Ale musim uznat, ze i pres tyhle vytky je film natocenej v takovym pohodovym tempu a s lehkosti, takze nenudi. Sice to neni zadny mistrovsky dilo, ale bavil sem se slusne a mlady herci to zvladli v pohode. ()
Podle knihy Gilberta Adaira natočil Bertolucci zábavný příběh, který je atraktivní nadto pro znalce a milovníky filmů - pocta Godardovým filmům, ať už U konce s dechem, Bandě pro sebe, které jsou tu zmíněny a krátce zakomponovány, nebo starším němým a jiným slavným, Marlene Dietrichové, a celkové scéně šedesátých let, je dobrým měřítkem filmové vzdělanosti pro ty, kdo co nejvíce titulů znají a nebo podle krátkých záběrů poznají. Zajímavý je taky spor o Chaplina a Keatona. Nejvýraznějším plakátem v opuštěném letním bytě, kam se dvě siamské dvojčata a náhlý americký společník před všeobecnými studentskými bouřemi stupňujícími v tomto roce 1968, je z Godardova filmu Číňanka, a na ten právě Snílci nejvíce odkazují. V politické eseji z roku 1967 je natěsnáno vše, co vypovídá o období, ve kterém se odehrává i tento film, a Snílci jsou i podobně komplexní jako byla Číňanka, a navíc obsahují i všechny prvky vlastního Bertolucciho díla, odvážnost, lyriku, jako slavné tituly Poslední tango v Paříži, sloužící jako cíl variace. Navíc Michael Pitt v hlavní roli ukázal talent a odvahu a stal se stále obsazovanějším jménem, Eva Green získala nominaci za tuto roli na evropských cenách a Louis Garrel vypadá, a tímto na něj odkazuje, jako Jean-Pierre Léaud, který se zde jen krátce mihne, ale musíte ho najít. ()
Film, který staví na pocitech, francouzské nespoutanosti, snaze šokovat. Dvojčata, jejichž vzájemný vztah je, zdá se, o trochu víc než jen sourozenecká láska. Nesmělý americký student, který s dvojčaty sdílí lásku k filmu a studuje v Paříži. Rodiče, odjíždějící na venkov a nechávající dětem volný celý dům... A orgie můžou začít... Snílci jsou ale citlivější, než se zpočátku nebo po přečtení libovolného obsahu děje můžou zdát. Nahotou a sexem režisér nešetřil, film nemá v podstatě žádný pořádný děj, ale přesto je na něm něco, co ho žene dopředu a co ho dělá zajímavým. Mně osobně se nejvíc líbily pasáže, kdy byl děj prostříháván se starými filmy (dvojčata totiž hrají hru "poznej, z jakého filmu je to, co teď předvádím"), uvolněná atmosféra a úžasná kamera. ()
Galerie (230)
Zajímavosti (11)
- Roli Matthewa měl hrát Jake Gyllenhaal, ale ten ji odmítl kvůli otevřenému zobrazení nahoty. (HellFire)
- Film měl obsahovat více sexuálních scén mezi Matthewem a Theem, ale byly vystřiženy. (HellFire)
- Na konci filmu zazní krátký úryvek písně „Non, je ne regrette rien“ (česky: „Ne, ničeho nelituji“) Édith Piaf, která ji nazpívala roku 1959. Hudbu složil Charles Dumont a slova napsal Michel Vaucaire. (noelcoward73)
Reklama