Dalších deset minut II.

První půlku jsem neviděl, ale druhá je velmi nevyrovnaná. Nejvíce mě zaujal Radford s citlivou sci-fi povídkou o čase a cestování vesmírem. Naopak Figgis dodal další téměř nekoukatelný experiment a Denis natočila černobílou sociologickou přednášku o cizincích. Obě jmenované měly s časem společné jen to, že nás o něj okradly. (25.11.2003)

The Cello je pokračovaním veľmi zaujímavého experimentu The Trumpet. Jediné, čo sa v porovnaní s prvou časťou zmenilo sú režisérske osobnosti a v intermezzách medzi jednotlivými poviedkami hrá namiesto trúbky cello. Vizuál, téma:„ČAS“ a formát ostal zachovaný. Hodnotiť celý projekt ako celok je veľmi ťažké, zvlášť The Cello mi príde viac kvalitatívne nevyrovnané. Bernardo Bertollucci /****/ natočil čiernobiely príbeh indicko-talianskej famílie v určitých fázach života, Mike Figgis /*/ zaexperimentoval, ale mne sa ten jeho experiment s rozdelením obrazovky na štyri časti páčil tak minútu, potom to bolo nepozerateľné a otravné, Jiří Menzel /****/ natočil veľmi peknú nostalgickú poviedku o tom, že všetci sme len moment v čase a zároveň vzdal hold Rudolfovi Hrušínskemu, István Szabó /***/ sa zameral na to, aké životné zmeny sa môžu udiať behom 10 minút, Claire Denis /odpad/ natočila intelektuálsky žvást, ktorému som neporozumel (a ani som nechcel) a so zadanou témou to malo pramálo spoločné, Volker Schlondorff /**/ sa pohral so slovíčkami minulosť, prítomnosť a budúcnosť po textovej stránke vzniklo celkom zaujímavé filozofické zamyslenie. Ale čo sakra malo znamenať to, že nasnímal pri tom nejakých ľudí na pikniku som celkom nepochopil a absolútne mi to nesedelo do hovoreného textu. Ešte musím vyzdvihnúť výbornú „plíživú“ kameru! Michael Radford /****/ cestoval v čase a jeho sci-fi poviedka je výborná a Jean-Luc Goddard /****/ pretavil do obrazovaj podoby číru melanchóliu. Len sa zavrieť do márnice a po pozretí jeho poviedky tam rovno umrieť:) Celkovo to vidím na 3,5*/5 a určite každému vrele dvojdielnu sériu Ten Minutes Older odporúčam a dúfam že takýchto zaujímavých projektov sa vyskytne v budúcnosti ešte pár! (25.08.2006)

B. Bertolucci **** (Bravurně zhuštěný příběh o odloučení od vlastní kultury a niterném návratu k ní po několika letech.) - - - M. Figgis * (Nepochopil jsem, neoslovilo mne to. Navíc trik s rozdělením obrazovky do několika okének jsem viděl již několikrát a v mnohem smysluplnějším zpracování.) - - - J. Menzel *** (Snad až příliš sentimentální a ty mlsné záběry na ženské prdelky si Menzel taky mohl odpustit. Přesto pohled na tvář Hrušínského jako mladíčka a jako starce je působivý velmi) - - - I. Szabó *** (Výročí svatby, opilý manžel, hádka, deset minut. A všechno je najednou úplně jinak... Zpracování je přes svojí funkčnost poněkud průhledné.) - - - C. Denis ***** (Dialog filozofa Jeana-Luca Nancyho a jeho studentky. Čas je všudypřítomný stejně jako prostor a být cizincem neznamená nebýt v sounáležitosti. Ten moment, těch deset minut je ona vzdálenost, která nás odděluje.) - - - V. Schlöndorff ***** (Vznešený text sv. Augustina z jeho Vyznání režisér ironicky konfrontuje s přízemností lidí v kempu. Ano, ano i Augustin může být otravný hmyz...) - - - M. Radford **** (Můj bože, kéž by Radford natočil takovouto celovečerní sci-fi! Skutečně hypnotické krasosmutnění...) - - - J.-L. Godard ***** (Posledních deset minut z konce časů. Intelektuálních, melancholických...) (25.02.2009)

Je to čtrnáct let, co jsem viděl první díl (The Trumpet). Bylo to jedno z mých prvních DVD vůbec (snad z časopisu?), od tamních režisérů jsem snad do té doby neviděl nic a o části jsem nikdy předtím neslyšel. The Cello jsem zaregistroval v Menzelově filmografii už před časem, ale nikdy jsem se k němu nedostal, nebyl důvod. Ten se nakonec našel - Menzel zemřel, tak se sluší jeho filmografii dorazit. Tentokrát mi alespoň s jednou výjimkou všechna jména něco říkají a s jednou výjimkou (odlišnou) jsem od těchto tvůrců už něco viděl (někdy i víc) Bertolucci -6/10 Figgis - 7/10 Menzel - 5/10, na druhé straně jako prostřih Hrušínského kariérou... Szabó - 5/10 Danes - 4/10 (žvanení o ničem, mizerné titulky) Schlöndorff - 8/10. Nejlepší povídka, skvělá kamera Radford - 7/10 Godard - 6/10 se zaťatými zuby. Střihák stejně jako Menzelův, ale na úplně jiné úrovni. Nikdy víc. A že se těch povídkových snímků tohoto typu vyrojilo - Chacun son cinéma, Lumière et compagnie, 11'09''01 ... (08.09.2020)

1) Bernardo Betrolucci (3*) I tenhle díl Dalších deseti minut začal příspěvkem, který mě sice zaujal, ale bez silnějších dojmů. Černobílá povídka během krátké doby několikrát vystřídá atmosféru, styl hudby i oblečení hlavních hrdinů a pokud jsem jí dobře pochopil, ukazuje protiklad reality a ve stejném čase odehrávajících se představ několikrát náhodně potkavšího se páru. 2) Mike Figgis (4*) Netuším, nakolik bych zvládl sledovat takhle experimentální film v celovečerním formátu, ale tahle režisérova nápaditá hra s možnostmi filmového obrazu a motivem času prostřednictvím čtyř kamer/obrazovek se záběry na dění probíhající v té samé době (a postupně se v jistých bodech vzájemně prolínajících) mě tu totálně přikovala na celých 10 minut! Není to sice nic víc, než experiment, ale ve své podstatě na mě včetně napětí ohledně vývoje či spojení situací a ukončení fungoval. 3) Jiří Menzel (5*) Československý zástupce v téhle mezinárodní antalogii si sice vystačil se záběry svých starších i dalších čs. filmů s Rudolfem Hrušínským, ale vytvořil z nich nádherný krátký snímek s jedinečnou poetickou atmosférou v myšlence plynutí času, vzdávající ke všemu hold jednomu z našich největších herců všech dob. Dojalo. 4) István Szabó (5*) Musím říct, že až díky komentáři od honajze2 jsem si uvědomil, že celý krátký film byl natočen na jediný záběr(!), což jsem v tom pohlcení a pocitově zdrcujícím zachycení manželského páru na pokraji vztahové katastrofy v existencálním vypjatí vůbec nestačil zachytit. Silná atmosféra a excelentní katarze na malém prostoru. 5) Claire Denisová (4*) To by nebyla Denisová, aby neměla ve svém filmu černocha! :o) Ty velké detailní záběry na jeho obličej ve chvílích, kdy se ocitává v chodbičce mimo dění, jsem sice nepobral, ale překvapivě se mi tahle povídka pojatá jako filozofický dialog o životních zkušenostech mezi profesorem a studentkou jinak líbila a to především díky jedinečné atmosféře, jakou jízda vlakem krajinou v pozadí tohoto rozhovoru vytváří. 6) Volker Schlöndorff (3*) Nevšední dynamická ruční kamera (nikoliv rozklepaná!) prochází prostředím kolem jakési venkovské párty a zabírá úplně vše možné od leknínového jezera až po bizár v podobě odhozené plechovky na trávníku a v pozadí k tomu buď hraje (občas) undergroundová hudba nebo (častěji) zní voice-overy s filozofickými úvahy o čase. Hodně zvláštní příspěvek s filmovou esejí, kde se neumím rozhodnout, zda se mi to líbilo nebo nikoliv. Určitě ale spíše upoutalo, než nikoliv. 7) Michael Radford (4*) Uhrančivých 10 minut v podobě komorní sci-fi z budoucnosti s krásně vyladěnými záběry a vrcholnou scénou dialogu se starým mužem (otcem hlavního hrdiny?), pamatujícím ještě na úplně jiný život. 8) Jean-Luc Godard (1*) A tohle mělo být co?? Poslední příspěvek mi dosavadní skvělý dojem dost pokazil. Zatímco Figgis skutečně experimentuje s možnostmi filmového média i obrazu a Menzel vytvořil funkční sestřih s osobitou atmosférou, myšlenkou a mini příběhem, Godard zde nevytvořil dle mého názoru nic jiného, než totální slátaninu s nahodilým spojením bílých nápisů na černém pozadí a různých filmových útržků různého obsahu a kvality, které dohromady nedávají žádný smysl. Jednu hvězdičku mu uděluji alespoň za hudbu a ten záběr na tančící bílé plátno, jinak mi to jen potvrdilo, že Godardova novší tvorba je pro mě nekoukatelná a nepochopitelná. SHRNUTÍ: Když pominu Godarda, jehož výstřelek s mrknutím obou očí mohu brát jenom jako prodloužený závěr celého souboru, mohu být spokojen s celou antologií. První díl mi trochu pokazili Jarmusch a Lee, ale zase obsahoval pro mě úplně nejlepší příspěvek od Wima Wenderse a také v něm převažovali spíše ty skvělé kousky. Druhý díl má v sobě úplně nejslabší článek (Godard), ale oproti předchozímu, kde spojení různorodých povídek dohromady často moc neladilo (zařazení politického dokumentu po akční road movie) a dlouhé předěly mezi povídkami jsem většinou posouval, tady ve druhém dílu se podařilo vytvořit naopak dramaturgicky citlivější soubor, kde jsem se rád nechával unášet i tou pomalou atmosférou předělů. Nakonec jsem se celou antologii rozhodl ohodnotit jako celek (v případě obou dílů) 4 hvězdičkami. //...a jak by tedy vypadala moje režisérská sestava pro případný třetí díl Dalších deseti minut? Claude Lelouch, David Lynch, William Friedkin, Jan Švankmajer, Michael Haneke, Abbas Kiarostami, Jean-Pierre Mocky, Mathieu Kassovitz. (...dobrá, kdyby to vznikalo až dnes, tedy po 20ti letech, již zesnulého Kiarostamiho by mohl nahradit symbolicky Jafar Panahi a Mockyho pak Bertrand Blier. :o)) [75%] (04.06.2022)