Režie:
Hynek BočanKamera:
František UldrichHudba:
Ladislav ŠtaidlHrají:
Jaromír Hanzlík, Miroslav Macháček, Josef Bláha, Jaroslava Obermaierová, Jana Hlaváčová, Jana Prachařová, Václav Babka, Jana Švandová, Ilja Prachař (více)Obsahy(1)
Odcizení mezi nejbližšími příbuznými bývá vždy závažnou poruchou rodinného souzení. Otec a syn se nejenže nestýkají, ale dokonce ani jeden druhého nepozná, když se náhodně setkají. Není se čemu divit, když mravně vychýlený otec po dlouhou dobu pobýval ve vězení a jeho syna po smrti matky vychovával někdejší rodinný přítel... Avšak normalizační požadavky si vynutily optimistický, téměř budovatelský výhled do budoucnosti. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (22)
Kdo má rád vleklé rodinné dramata, ten si možná přijde na své. Své rodiče si nevybereš, jen tu svou rodinu máš šanci alespoň trochu vychovat k obrazu svému, nebo se prostě jen podřídíš. Jaromír Hanzlík tu zrovna moc neexceluje, ale to se nedá říci o nikom z hereckého obsazení. Občas to mělo zajímavé chvilky, jindy se to zase neskutečně táhlo. Alespoň že když už se děj odehrával na venkově, byla tam pěkná krajina. Jako myšlenku to mělo, ale tohle prostě není film pro všechny. ()
Nedívejte se na hodnocení jiných, odmyslete si nesmyslný oficiální text distributora, udělejte si pohodlí a v klidu se podívejte na film. ()
Složitě odvyprávěný příběh, který se snaží navodit atmosféru odcizení uvnitř rodiny, vesnice. Zajímavé herecké obsazení, výsledek spíš nudný než dramatický. ()
Nevěřil bych, že tohle režíroval Hynek Bočan. Sice mi sem moc nesedí hudba, asi Štaidla prosadil režim, ale kamera, flashbacky, práce se zvukem, rozvíjení příběhu je originální. A to drama z toho pomalu vyvstává, stejně jako život na vesnici, a asi měl film problémy s tím, co je v náznacích cítit, že to nic oslavného vůči komunismu není. Mimochodem, scéna kácení stromu otce se synem, která se celá obejde bez dialogu, je nejdokonalejší z celého filmu. Takové v dnešních ukecaných českých blábolech už vidět není. ()
Hned v začátku jsem si říkal - takhle unylou hudbu, to musel napsat Štaidl. Což mi vzápětí potvrdily titulky:-) Pak jsem se hodinu snažil posouvat děj. Po hodině se otec se synem konečně sešli, chvilka dojetí v lese a pak zase půl hodiny nuda. Škoda, ten nápad není úplně špatnej, ale nějak divně uchopenej. Nemluvě o dementním účesu Jaromíra Hanzlíka. ()
Mravně vychýlený otec? Co to je za výraz? To je nějaký terminus technicus rádoby učeného člověka, co se ráno probudil v knihovně a pak stvořil text distributorovi? Vždyť to neleze přes ústa, hlavně,že byly splněny normalizační požadavky. Kdo říká, že vztahy v rodině jsou jednoduché. V každé rodině je něco. Škoda, že tenhle zajímavě obsazený příběh, je tak složitě vyprávěn. Ta složitost mu příliš ubírá. ()
Dalsi kvalitny normalizacny film tom, ze prave peklo vypukne, ked zacnu rodinne problemy. Hynek Bocan a jeho rezia je na urovni, ucast pani Obermaierovej /Kladivo na Carodejnice/ ma prekapila. 66 % ()
"Kolik sem dostal? Kolik dostal? Dvanáct! Tak to máte zadarmo." ()
Téma zajímavé zpracování nepřesvědčivé ()
Podivně vychýlený film. Nemuselo by to být na škodu, ale je to bohužel velká nuda... ()
Druhý film režiséra Hynka Bočana natočený podľa predlohy môjho obľúbeného moravského spisovateľa Jana Kostrhuna. Po tom, čo som si prečítal novelu "Černé ovce", podľa ktorej bola "Tvář za sklem" natočená, som zostal mierne sklamaný. V knihe sa toho odohralo oveľa viac a príbeh bol celkovo dynamickejší. Film bol natočený príliš psychologicky a retrospektívne. Človek má dojem, že sa príbeh skoro vôbec neposúva, a tak už v dobe svojho vzniku nezaznamenal žiadny výrazný úspech, čo je veľká škoda. Takže knižnú predlohu môžem odporúčať, ale pri filme si to ešte musím rozmyslieť. ()
Karolina opet jen jako hlas... To je den... Trochu unyly a celkem vazny film, drama. Jen pro fajnsmekry. Alespon potesila svou ucasti Jaroslava Obermaierova, ktera mi to pomohla tak nejak prezit... ()
Film , ako celok je slabší. Aj mne sa nepáčila hudba - naozaj tam nesadla, bola tak trochu umelá. Čo sa mi páčilo ? Tak to bol jednoznačne Miroslav Macháček. On je na takéto role ako ušitý. No film , celkovo ma sklamal aj preto hodnotím iba 45%. ()
Tvář za sklem, film, který je tváří našich dobrých filmů z let, kdy herci své role uměli žít. Macháček jako by v domě žil a stral se o vinice. Kam oko dohlédne, je za ním jeho práce a jeho chyby, kterých se dopustil na vlastním synovi. ()
Realistický pohled na naši socialistickou vesnici. Jo, oni ti sedláci bývali paličáci, ve špatném i dobrém slova smyslu. Lpěli na svém gruntu a socializaci zprvu bránili. V první půli filmu jsem méněvíce proklímal, nevím, proč byl otec souzen. Film se však spíš zajímá o psychiku sousedských vztahů, vytvářeným během socialistického období. A myslím, že se mu to podařilo dobře, však Jan Kostrhun tu jihomoravskou povahu miloval a patřil k ní. Sblížení syna s otcem nebylo snadné, ale nakonec právě to sedlácké paličáctví (možná, že v tom filmu to je trochu ujeté) vedlo k tomu, že zlomí i mladou snachu s dětmi. Nebyl to nijak oslnivý film, ale podtržen výborným herectvím Hanzlíkovým a hlavně Macháčkovým. ()
„Cesty Páně jsou nevyzpytatelné" praví Písmo Svaté a že na tom něco bude se přiklání i mnozí nevěřící. Osudy jsou různé a určitě mnohý bude souhlasit s tím, že ne zrovna takové, jak by si sám představoval. A o jednom takovém osudu vypráví tento snímek, který vznikl v době socialismu, což znamená, že obsahuje ono, dnes tolik proklínané, socialistické smýšlení. To však nijak neubírá na kvalitě v rámci dramaticko-psychologické filmové tvorby. Svým námětem má rozhodně co říct i dnes. Takovýchto snímků bylo natočeno hodně a co se týče námětu, je skutečně z čeho vybírat. Ať se to někomu líbí nebo ne, natočen je kvalitně v celém svém aspektu dané problematiky. Právě svou dramaticko-psychologickou sondou zvýrazňuje vážnost, což znamená, že se rozhodně najedená o nic zábavného. Je to příběh, který by bez skrupulí klidně mohl nést označení 'osudový příběh ze života'. Má hlubokou myšlenku a o to jde především. A je to myšlenka v rámci obyčejného lidského přístupu nemálo hodna k zamyšlení, neboť platí v každé době. A co víc, třeba se v tom někdo s podobným osudem i pozná. Máme tu příběh otce a syna, kterak si složitě hledají cestu smíření po dlouhých letech odcizení. Příběh tak sleduje jejich počínání a retrospektivou se postupně dozvídáme, jak k jejich odcizení vlastně došlo. Vynikající výkon Miroslava Macháčka v roli otce a Jaromíra Hanzlíka v roli syna. ()
Tak nejprve zápis z mého filmového deníčku. Je z roku 2011: ------------------------------- Děj to asi nemá. Jde asi o předsedování družstva? Chlapa vezou do kriminálu /36/. Tak jediné, co jsem za půl hodiny pochopil, že se někomu nabízí nějaká funkce. Zbytek jsou podivné střepiny, nějak špatně rozházené a prapodivné. Většinou mne tyhle agitky baví a mám z nich legraci, ale zde je příběh podán velmi špatně. Ani velmi dobří herci nezachránili pro mne nepochopitelný scénář, a tak je film pro mne odpad. --------------------------------- 03102011 V podstatě souhlasím s tímto starým komentářem, jen se domnívám, že hodnocení je příliš kruté. Snímku se pár dobrých okamžiků, byť je jich málo, upřít nedá, a proto dávám dvacítku ze sta. 20180909 ()
Strašně jsem se nudila... největší hrůza byla hudba, která vždy vyplyznula z pozadí. A věčně přinaprdlá Obermeierová... no, co jí zbývalo. Atmosféra filmu mi ale přišla zajímavá, ikdyž dost družstevní... ()
Ten moment s tou pilou...stojí opravdu za to. ()
Hanzlík byl takovej nějakej mimo, neslanej nemastnej...K panu Macháčkovi by se jako syn víc hodil třeba Jiří Schmitzer, ten má aspoň koule! ()