poster

Země bez chleba

  • španělský

    Las Hurdes: Tierra sin pan

  • slovenský

    Zem bez chleba

    (festivalový název)
  • anglický

    Land Without Bread

  • anglický

    Unpromised Land

    (neoficiální název)

Krátkometrážní / Dokumentární

Španělsko, 1933, 30 min

Režie:

Luis Buñuel

Scénář:

Luis Buñuel

Producenti:

Luis Buñuel

Střih:

Luis Buñuel
(další profese)
  • tomtomtoma
    ****

    Země bez chleba je působivým avantgardním výkřikem ve filmovém podání anarchistického provokatéra Luise Buñuela. Extremadurské sdružení horských obcí Las Hurdes, vyprahlá oblast lidského zbídačení a pekla na zemí, je jedinečně přijatou výzvou k sugestivní filmové demonstraci sociální nespravedlnosti. Cílem je zasažení citlivé oblasti společenského svědomí, rafinovaně použitým kontrastem je dokumentární věcnost a hrůza reality. Ten pravý um spočívá ve zdarech manipulace k monumentálnímu zvýraznění děsivého stavu rozkladu a zkázy. Efekt je závratný, obrazy hrdě vyhrožují, přítomnost je nevybíravě drážděna panikou jiné formy existence. Lesk lidské bídy je dokumentárně zneužit surrealismem ke své představě Písně písní. Luis Buñuel v anarchistickém rozhořčení mládí koketuje s levicí a podává existenciální svědectví života.(24.3.2019)

  • Matty
    ****

    Buñuel své rané režisérské období završil dokumentem, který není surrealistický včleněním snových obrazů nebo tematizováním sexuálních fantazií, ale zejména svým politickým podtextem a cílem změnit zavedené pořádky (ke kterému se kvůli zákazu filmu ve Španělsku nakonec ani nepřiblížil). Zchudlý hurdský region zde slouží coby symbol zaostalosti a třídních rozporů celého Španělska, v němž tehdy stále mnozí lidé přežívali ve velice primitivních podmínkách. Vzhledem k jisté úctě vůči tamějším obyvatelům Buñuel na diváky (a přednostně „zodpovědné“ představitele španělské buržoazie a církve) neútočí s agresivitou svých předchozích dvou filmů. Znepokojení vyvolává pozvolněji, vytvořením jistých očekávání a jejich následnou destrukcí. Těžil přitom z konvencí cestopisných dokumentů, jejichž vylhanosti a líbivosti se vysmívá (ačkoli sám, podobně jako například Flaherty, některé situace zinscenoval pro kameru). Film prozrazuje režisérův zájem o přehlížené, k nimž se vrátil v Zapomenutých. Stejně jako tam, i tady s nimi sice soucítí, ale jejich život zachycuje bez jakéhokoli sentimentu. Ve své době drzé, dodnes odvážné a syrové. 75%(25.10.2012)

  • betelgeuse
    ****

    ZEMĚ BEZ CHLEBA (1933) byla tuším jediným Buňuelovým dokumentem a přesto patří k jeho nejzásadnějším počinům, který na půdorysu objektivní, reportážní reality jasně prozrazuje Buňuelovu osobnost, jeho velmi specifický světonázor. Tváří v tvář tehdy nejvíce zaostalému regionu ve Španělsku Buňuel okem zdánlivě nezúčastněného „vědce“ ukazuje např. velký obraz mrtvého kojence nebo výjev mrtvého osla uštípaného včelím úlem, který mu spadl ze hřbetu, ve velkém detailu hledí do otevřených úst nemocné dívky, která pár dní nato umřela, a pozoruje nebezpečné kretény a skřety. Přesto se ale na svých objektech exploativně nepase, tyto detaily nemají být prvoplánovými šoky, jsou výrazem nenápadné empatie, která přesahuje primitivní emoce soucitu a hnusu. Buňuela pojí s jeho objekty silné pouto, ať už na úrovni mezilidské (zájem na zlepšení podmínek života těchto lidí v agitačně laděném epilogu), ale hlavně nad-lidské, biologické (zájem o veškeré projevy života, instinkty přežití, na všech biologických úrovních: lidí, zvířat, Buňuelova oblíbeného hmyzu). Buňuel nebyl humanista v diskreditovaném slova smyslu lidumila nebo plačky, Buňuel byl empatikem přímo kosmickým.(15.3.2008)

  • Anderton
    ***

    Aj zem bez chleba môže byť krásna, rovnako ako surrealista Buňuel dokáže byť realistický. Respektíve realita tu zobrazená je surrealistická prirodzeným spôsobom. Film som videl s pôvodným komentárom bez titulkov, takže môj výsledný dojem je povedzme že dvojtretinový. Zároveň dokumentárny film nie je úplne môj najoblúbenejší žáner, avšak v tomto prípade je poňatý viac umelecky, metaforicky, avšak bez náznaku príbehu. V tomto aspekte vedie napríklad Flaherty a tak mohol Nanuka natočiť omnoho dlhšieho. Uvidíme po pozretí s titulkami. Pri pohľade na Buňuelovu tvár sa ťažko verí jeho hlbokému humanizmu, ten nie je ukrytý v jeho pohľade, ale v jeho duši.(10.4.2013)

  • Bigrambo
    ***

    Zajímavý dokument o jedné španělské, velmi chudé oblasti v západní části země. Buñuel přibližuje nelehký život v této nehostinné části země a nepřímo kritizuje nezájem okolních bohatších oblastí o strasti zdejšího lidu. Na konci je vyřčena nejen obava z blížící se války, ale i naděje na lepší zítřky. Buñuel se k sociálnímu tématu vrátil i po válce ve snímku Zapomenutí, jen zaměnil chudý španělský region za periférii Mexiko City.(27.3.2014)

  • - V roce 1937 byl film znovu uveden ve Francii doplněný o hudební podkres a hlas komentátora. (Hwaelos)

  • - Snímek byl natočen s minimálním rozpočtem v roce 1932. Poprvé uveden byl v němé podobě ve Španělsku 1933, kde byl ihned zakázán, protože zobrazoval zemi v negativním světle. (Hwaelos)

  • - Snímek se natáčel v odlehlém horském regionu Las Hurdes, nevelké oblasti na sever od Extremadury a necelých sto kilometrů jižně od slavného univerzitního města Salamanca. (Hans.)