ガラスのうさぎ
The Glass Rabbit
Režie:
Secuko ŠibuičiKamera:
Hideo OkazakiHrají:
Ken Takeuči, Tamaki Oka, Majuno Jasokawa, Ikuko Tani, Taeko Kawata, Masako Isobe, Jasujoši Hara, Kaori Hajaši, Mariko GomiObsahy(1)
Celovečerní animovaný film podle slavné novely spisovatelky Takagi Tošiko. Působivý příběh děvčátka, které předčasně dospěje, v tomto případě pod tlakem odpovědnosti a kruté reality II. světové války. Překvapivě explicitní dílo nám dá do morku kostí pocítit, jak zásadní otázkou je pro Japonce vyrovnání se s vlastním postojem k válce. Čítanková ukázka mistrné japonské animace. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (4)
Je fakt, že jsem toho z japonského pohledu na 2. světovou válku moc neviděl. Ale soudě podle animovaného filmu pro děti, Japonci moc lakováním vlastní minulosti na růžovo netrpí. Depresivní až tragické osudy jedné holčičky v časovém období od roku 1941 do roku 1947 zobrazují všechno od počátečního nadšení a válečného opojení přes drtivé nálety až po kapitulaci a následné vystřízlivění po shrnutí toho, co Japonsku válka přinesla a co vzala. Závěr je dost jasně poučný a výchovný, aniž by se mi to nějak vzpříčilo v krku. Ne všude se filmaři dětskému publiku podbízejí, srandovní zvířátka tu opravdu nečekejte. ()
Což o to, celé je to velmi pěkné, nadčasové a kdoví, co všechno ještě. Byť jde v zásadě o generační záležitost, obsah je přenosný téměř kamkoli. Sladkobolnost nepřesahuje míru dobrého vkusu a po technické stránce také není příliš co vytknout (dokonce i místy nízká proanimovanost dobře funguje a nelze ji vnímat jako zápor). Co zcela jednoznačně "odstřihlo" možnost páté (a skoro i čtvrté) hvězdy, je závěr, který - jednak poněkud pateticky a druhak totálně černobíle - vynáší do nebes "MacArthurovu" ústavu (pokud tvůrcům křivdím a závěr má jen navodit atmosféru poválečného Japonska, pak se jim tímto omlouvám - na mne to tak nicméně nepůsobilo). ()
Priznám, že som mierne sklamaný. Čakal som nové "svetlušky" a nič. Tento film ma dva veľké problémy. Prvý je rozsekaný úvod, ktorý sa akoby snaží navodiť atmosféru a hurtom prebehnúť intro, ale potom nabehne druhá "lepšia" polovica. A tu sa dostávame k druhému bodu úrazu. Film pôsobí strašne umelo a nakoniec sa z neho vykľuje obhajoba pacifistickej ústavy japonska (akoby odpoveď večným ohlasom pre jej zmenu)- kde tento propagandistický štýl kazí celý zážitok (nedivil by som sa ak by to púšťali povinne deťom na základných alebo nižších stredných). Ak nemáte čo pozerať tak tá hodinka vás nezabije, ale keď hľadáte niečo tématické a kvalitne siahnite radšej po Takahatovi. 6 bodov, keď prekusnem vyššie spomínané, tak zvyšok bol vcelku v pohode. ()
- typické vytříbený japonský styl animovaného filmu - jemné podání smutné a drsné historie - plynulé a přirozené vyprávění příběhu - citlivé vnožení diváka do děje - ani moc dojemné, ani moc povrchní oproti některým válečným filmům - silný závěr s nesmrtelným poselstvím - nejužasnější a zároveň nejděsivější je na tom všem to, že je to založené na skutečných událostech v reálných kulisách ()