Chytilová versus Forman

Aneb Nafoukaná egocentrička podsouvá odpovědi skromnému umělci se smyslem pro humor. A jak to, ubohý divák asi mám hodnotit? Touhu Chytilové za každou cenu se prosadit, přidat něco svého nechť si ponechá do hraných snímků, zřejmě nepochopila, že to není dokument o ní. Tak o o je těžké smířit se s tím, že jednou se nemluví jen a jen o vás, když víte, že jste středobodem vesmíru. Možná jsem se měla dříve podívat na nějaké povídání, v němž Chytilová adorovala Chytilovou. Koho jiného, když věděla, že je nejdokonalejší. Nu, konečně vím, co mi vadí na jejích filmech, to abnormàlně nabubřelé ego. Nemà smysl pátrat po tom, proč se dva Češi spolu baví francouzsky a anglicky. Těch pár momentů, kdy zbytnělé ego Chytilová náhodou drží bobříka mlčení a ani se neopají pohledem na americkou architekturu a skejťáky, předkládá Forman svoji životní filozofii a je to zcela fascinující. Ale megaegu se vždy podaří nevitlivě zasáhnout a přerušit tok jeho myšlenek a zničit tak magičnost okamžiku. Samotný dokument je určitě ten nejhorší, který jsem kdy o kom viděla, protože není o dané osobnosti, ale o dokumentaristovi. Za ty skvostné oksmžiky s Formanen navzdory Chytilové je to průměr. (28.10.2019)

Chytilová rozpráva francúzsky, Forman odpovedá anglicky a keď sú frustrovaní z nepochopenia toho druhého, plynulo prechádzajú do rodnej češtiny, aby o chvíľu znova pokračovali v jazykovom chaose pripomínajúcom bájny babylon. Nie len týmto je zaujímavý vášnivý názorový stret sedliackeho rozumu a analytickej experimentátorky, očividne tak fascinovanej ďalekou Amerikou. (12.02.2019)

U dokumentu je pro mě podstatné, jestli se něco nového dovím. Formato může podtrhnout a dovést k dokonalosti, ale v případě tohoto žánru na ní příliš nebazíruji. Jenže ... Vstupy paní reřisérky byly hodně časté ba až nepříjemné, jak se snažila ze svého spolužáky a kolegy vygtřískat odpověď tam, kde už všechno řekl. Myslím sii, že dobrý dokumentarita by neměl být sebestředný a měl by se držet spíše v povzdálí. Uvídala jsem záběry z natáčení Ragtime. (05.02.2019)

Moje malé filmové utrpení. Snímek, kdy jeden mluví špatnou angličtinou, jeden francouzštinou a sem tam prohodí něco česky, když zrovna nevědí, jak se co řekne, jsem zhlédla kvůli své diplomce, jinak bych se mu asi dále vyhýbala. Bylo to neskutečně únavné a vysilující, filozofující otázky Chytilové nebraly konce a já obdivovala Formana, s jakým klidem a jak rozumně na ně odpovídá. Scény sledující natáčení Ragtime nebo ty s kamerou bloudící ulicemi pak působily jako balzám na duši. Zajímavá konfrontace dvou rozdílných přístupů k natáčení, jsem ráda, že jsem si dělala poznámky, protože bude stát zato si je znovu přečíst a inspirovat se jimi, ale to je asi tak vše. Ještě že už mám film za sebou a nebudu jej snad muset nikdy vidět znovu. (11.02.2014)

Dvě největší osobnosti vedou smysluplný dialog, přičemž Chytilová se ptala proč a Forman odpovídal proč ne, a i když jsou oba jako voda a oheň a každej měl svůj přístup, oba dělali smysluplný filmy, každý po svém a tak to má být, závěrečný obejmutí pak bylo nefalšovaným gestem umělecké pospolitosti. (02.02.2019)