Den patriotů

Scény výbuchu na Bostonském maratónu jsou samy o sobě hodně působivé a následná naháněčka s atentátníky funguje výborně, především přestřelka ve Watertownu je vyloženě vymazlená a očividně věrná realitě jak jen to bylo možné. Patosu a postav je možná zbytečně mnoho (místy film strašně ztrácí tempo). Berg umí realistické rekonstrukce, ale to tlačení autentických záběrů bylo možná zbytečně na sílu. Reznorův sountrack tentokrát moc nevyniká. (14.01.2018)

Tak režisér Peter Berg natočí dvakrát za rok film s Wahlbergom, z ktorého urobí národného hrdinu, dvakrát je to o katastrofe a dvakrát veľmi rozpačité. Film má svoje pozitívne stránky v stredovej línii, keď sa začína vyšetrovanie a naháňanie podozrivých. Vrcholom je scéna s Číňanom. Tým to končí a upadá do trápneho pátosu. Američania na dolapenie jedného - dvoch ľudí potrebujú nasadiť miestnu políciu, špecializované jednotky, FBI, letecké sily i skoro celé vojsko. Úplne trápne. Konečná fáza, pri ktorej máme vyroniť slzičku má svoje posolstvo, ale snaží sa tak trápne tlačiť na pílu, že pôsobí umelo. Koniec koncov mala najväčšiu pravdu jedna z podozrivých, ktorá sa vyslovila, že v Sýrii dennodenne zomiera oveľa viac nevinných ľudí. P.S. Najviac ma rozsekala scéna po výbuchu, kde tam všade navôkol sú kúdele dymu a maratónisti si ďalej veselo behajú, že až Wahlberg musí zakričať nech zastavia závod. Vrchol tuposti. (14.02.2017)

Povedený, emotivní, osobní film pojednávající o útocích bratrů Carnajevových na bostonském maratonu 2013. Ze začátku jsem měl pocit, že to režisér pojal jen jako rutinu, čímž myslím, že to točil tak, že to byl sice kvalitní film, ale byla to taková rutina v tomto žánru, že do toho útoku to nebylo až tak „wow“. Ale následně po tom útoku se to parádně rozjelo a teď po zhlédnutí celého filmu musím říci, že to byl dost osobní film. Režisér to pojal opravdu hodně emotivně, dal prostor postavám, které se té tragédie zúčastnili, ukázal nám, jak to vnímali a prožívali, a na konci filmu ty rozhovory skutečných obětí důležitost filmu (tragédie) jenom podtrhly. Na ten útok si velmi dobře pamatuji, sledoval jsem každý den, jestli už ty pachatele dopadli, takže jsem rád, že jsem se díky tomuto filmu dozvěděl ještě více podrobností o tom, jak to celé bylo. (12.07.2018)

Točit tyhle pocty je dost ošemetná, svazující, pro spoustu lidí naprosto zbytečná záležitost. Tohle dopadlo jakž takž. První půlhodina včetně atentátu mně přišla dost otravná a vypadalo to na prázdně patetickou nudu, postupně už lepší, spolu s průběhem vyšetřování, dramatickým útěkem a (hlavně) pouliční přestřelkou s policií. A chápu nutnost ústředního hrdiny, ale největší problém tady toho filmu byl Wahlberg - nejen, že se ta postava (fiktivní) zázračně připletla ke všemu zásadnímu, což dělá z diváků debily, ale taky je Marky v téhle opakované poloze národního hrdiny už těžce iritující a kazí finální emoce. (19.03.2017)

"Ať Vaši lidé vykopávají dveře s rozvahou. Lidi mají stále svoje práva." Skutečně? Mají je? Jsem si jistý tím, že ještě pár útoků papiňáky na americké občany a všichni budou nadšeně vzpomínat na krásnou dobu, kdy mohli chodit na záchod bez souhlasu tajných služeb. Nicméně Den patriotů je neuvěřitelná zábava, protože seržant Tommy je borec, jakého dosud policejní statistiky nezaznamenaly. Tisíce policistů s vysílačkami na ramenou totiž mlčí a pouze hrdina Tommy moudře promlouvá do tichého éteru, neomylně rozpoznává výbuchy, zachraňuje, organizuje, odhaluje, pátrá, pronásleduje a bere na sebe bolest všech zraněných. Byl jsem zkrátka dojat a když zmatení policisté ve Watertownu začali střílet sami po sobě, tak jsem jim hrozně přál, aby se trefili. (05.10.2017)