Nosferatu - Fantom noci

Další z adaptací klasického monstra Draculy, která je opět v něčem odlišná a výjimečná. Prvních pár minut, ve kterých byly záběry na mumie, na mě působilo dosti depresivním dojmem, který se ještě několikrát (v menší intenzitě) v průběhu filmu vrátil. Démonický Klaus Kinski coby hrabě Dracula byl vskutku castingovou výhrou, Bruno Ganz mě taktéž potěšil. Nesmím ještě opomenout úžasný hudební doprovod, který skvěle dotvářel tísnivou atmosféru filmu. (27.11.2011)

Herzogova pocta Murnauovi a jeho expresionistickému klenotu vyšla nad očekávání dobře. Sice v děsivosti a originalitě podání není původnímu Upíru Nosferatu konkurencí, nicméně svoji působivost jistě má. Tomuto remaku však paradoxně ublížil zvuk, kterým chtěl Herzog předlohu obohatit. To co je na originálu předností - tedy důraz na hru světla a stinů, mimika hlavních postav, je zde zatlačováno právě mluvenými dialogy, které nemají vždy tu správnou účinnost. Za pozornost stojí výkony Klause Kinského, Isabelle Adjani i Bruno Ganze. Výsledkem je slušný remake, což nebývá zvykem... (11.08.2006)

Herzogova pohádka zahalená v oparu snu je kouzelná ve dvou věcech. Jednak střídáním nálad, které nejdou nikdy úplně na dřeň, ale zajistí magičnost celku ať už prostřednictvím hudby a nebo nasnímáním, které umí prodat vybrané lokace, chvilky pocty klasice Murnaua i úplné obyčejnosti (čarokrásná Adjani za okenní tabulí, odraz přijíždějícího kočáru na vodní hladině). A pak tím, jak se kromě úvodních minut s mexickými mumiemi vyhne hrůze, ale děsům se přitom nevyhýbá.. Nemohl jsem si pomoct, ale Kinskiho hrabě s latexovýma ušima mi nejen vizuálně připomínal Alana Harpera z Dva a půl chlapa. Ta osamělost, to držení těla vzbuzující soucit. Ve společnosti oblíbený jako mor a když už jednou dojde láska naplnění, stane se něco horšího nežli kuropění.. (02.02.2024)

Docela zajímavá verze Drákuly (již osmá, kterou jsem viděl). Atmosféra je spíš romantická a pohádková ale ve spojení s nepříjemně svíravou hudbou dělá svoje. Hodně se mi líbily exteriéry odehrávající se v krásné přírodě. Jako pocta nebo remake původního Nosferatu je to určitě podařené, i když ne tak děsivé a docela zdlouhavé a konec je trochu překopaný. (25.01.2009)

Obrovské překvapení! S Murnauovou klasikou jsem si divácky neporadil, Coppolův Dracula mě vyloženě naštval, ale Herzogova verze je tak neuvěřitelně krásně atmosférická, že jsem si vychutnával každou její sekundu. Zvlášť u první poloviny jsem byl naprosto nadšený - pochmurná (pod)horská krajina a staré hrady na mě prostě působí. Mimochodem je to kromě Hostelu asi jediný horor, u něhož jsem poznával místo natáčení (konkrétně hrad Pernštejn). Horror movie of the year (23.12.2009)