Obsahy(1)
Česky, ale dokonale. Kuchařská show, ve které Robert Mikluš předvádí klasické české recepty, ale v moderním pojetí a z prvotřídních surovin. Záštitu nad pořadem převzal Pražský kulinářský institut (Roman Vaněk a Zdeněk Marcín). (Stream.cz)
Videa (1)
Recenze (87)
Geniální anarchie přesně podle mých představ! Sice v prvním dílu nic extra šokujícího nebylo. Každej inteligent má přece doma hrnec na pošírování a připravuje nedělní svíčkovou ve vakuu, ne?! :-) Ale po druhém dílu jsem nadšená. Vlastnoručně jsem rozflákala mahagonový empírový noční stolek ve své ložnici a šla udit rybu na pomazánku. Teď už mám za sebou palačinky (k snídani) i játra s Ludvíkem XIII. ( k večeři). A těším se na další recepty, protože takovej luxus na talíři prostě miluju! ()
Podobně jako v případě Vaříme S Mírou (Hejdou) se Robertu Miklušovi a týmu, který za Luxusem Na Talíři stojí, podařilo uvést pokud ne velkou, tak alespoň dost viditelnou část národa v omyl, který dává tušit něco o tom, že průměrné IQ v této zemi bude blíže k příslovečné vydlabané tykvi než k proklamované stovce. Luxus Na Talíři je ostentativní výsměch kulinářským show, který na to jde od lesa - od lesa, kde se z ebenových stromů sypou šištice pravého šafránu a listí je z čtyřiadvacetikarátového jedlého zlata. Miluju způsob, jakým Mistr připravuje svíčkovou z nejdražšího masa na světě, to jak si na kapesní destilační koloně vyrábí vlastní lihovinu na flambování, a jak na palačinky z křepelčích vajec a normandského másla sází skutečné zlato:)) Robert Mikluš je se svým úlisně povýšeným vystupováním castingovým objevem roku, a jsem skutečně zvědav, co z "něj" vytěží Žrouti. Stejně tak jsem zvědav, co to jako má znamenat, když je někdo jako Roman Vaněk "ideamaker", ale hlavní je, že to má styl a je to zábava;) 70%, aby to Mírovi nebylo líto:) ()
Míra a jeho dobrácky bezelstný projev ve spojení s minimálně jednou dobrou hláškou za díl dokáží pobavit. Další vrstvou humoru jsou komentáře těch, kteří nechápou, čemuž se ale skutečně nelze divit. Průměrná 50letá uživatelka internetu opravdu nečte glosy a kritiky recenzentů, nesleduje marketingové kampaně a nejlepší reprezentací reality na mediálním trhu jsou pro ni Novinky.cz (kde dokonce zcela vážně vyšel Miklušův recept!) či bulvár. Třetí úroveň zábavy tvoří metakomentáře těch, kteří pořad prohlédli, přistoupili však na Mírovu hru: „Pepř z mlýnku? Jsem snad zazobanej, abych si mohl dovolit takový luxus jako pan Mikluš?“ Dalším podtypem jsou ti, kteří hrají nechápavé a hněvem spravedlivých oblažují diskuse. Někomu se projekt může jevit jako nesmysl, to však ani neví, kolik výtisků prodal Láďa, jaká je návštěvnost Mimibazaru a kolik let běžely Babicovy dobroty na nejsledovanějším kanálu v této zemi. Jsou to fenomény, které po reflexi přímo křičí, a pokud je ve formě podvratné parodie, jsem o to víc spokojena. ()
Jednou by to možná bylo vtipné a ano,mnoho lidí se skutečně dalo napálit. Já nikoliv, přesto dávám odpad, za naprostou vyčerpanost po jednom dílu. Ano, ačkoliv jde o vtip, neznamená, že je povedený. A opakovat ten samý, navíc nepovedený, vtip x-krát? To si dali za úkol to točit dokud se v komentech budou vyskytovat lidi, kteří to nepochopili? Tak to bude do nekonečna, tupounů je všude dost, nejen v Česku, jak čéssfdí honibrci tvrdí. ()
"Mě zajímá dokonalá chuť a má-li cestou padnout strom, tak ať padne." Šéfkuchař Mikluš je skvělý svéráz, který dokáže za hodně peněz kultivovaně naservírovat opravdu málo jídla. Ale dokonalého a hlavně českého. Vždyť ty nejlepší české pokrmy musí mít šanci vzniknout z exotických surovin a já dodnes nechápu, jak jsem mohl jíst sekanou bez humra. Okamžitě si objednávám kamion normandského másla, pár tun francouzské šalotky a italské pancetty, zlatou cihlu, kanystr Ludvíka XIII. a oslí mléko si samozřejmě nadojím sám. ()
Reklama