Guko roku
Record of Folly
Režie:
Kei IšikawaScénář:
Kósuke MukaiHudba:
Takaši ÓmamaHrají:
Satoši Cumabuki, Hikari Micušima, Asami Usuda, Keisuke Koide, Jui Ičikawa, Micuru Hirata, Tomoja Nakamura, Mari Hamada, Wakana Macumoto, Hidekazu Mašima (více)Obsahy(1)
Tanaka prochází těžkým obdobím, zatímco se snaží být oporou své mladší sestře Mitsuko, která byla nedávno zatčena a zavřena do vězení. Coby investigativní reportér se ponoří do příběhu o šokujícím případu vraždy, který byl odložen. “Dokonalá” rodina – úspěšný podnikatel, jeho krásná manželka a rozkošné dítě – byla před rokem brutálně vyvražděna a případ zůstává nevyřešen. Tanaka zpovídá jejich přátele a známé, a jakmile začnou na povrch vyplouvat příběhy o jejich skutečné povaze, začne si uvědomovat, že rodina možná nebyla tak dokonalá, jak se domníval. Když sami dotazovaní ukáží svou vlastní skrytou tvář, je odhalen znepokojující portrét společenského elitářství. (Cinemax)
(více)Recenze (4)
S Japonci je to jak na houpačce. Už po druhé se mi ale stalo, že solidní kriminální zápletku zničí absolutně nevyrovnaným dějem, který nedokáže vyprávět poměrně jednoduchý příběh. Tenkrát to schytal film Zuřivost a nyní mám problém, abych to ustál u tohoto kousku. Stopy hříchu ale mají natolik jednoduchý příběh a natolik slušného kameramana, že jsem ty dvě hodiny sice trpěl zmatkovitostí scénáře, ale na druhou stranu jsem se kochal velice pěknými záběry. ()
Lidé v davu. Novinář vyšetřující rok starou vraždu, jehož mladší sestra je ve vězení pro zanedbání rodičovské péče. Lidé, kteří zavražděné znali (nikdo jako dvojici). Pomalu skládaná mozaika charakterů, odvrácená strana lidských duší. Nemilosrdné zobrazení povah, slabostí a cílů, až je člověku líto. Film, o jehož ději by se dalo hodně dlouho diskutovat. ()
Velmi zajímavý vhled do japonské kultury, mentality a každodenních zvyklostí. 1) Příběh je ale slabší. 2) Výborný je 36letý Satoši Cumabuki (novinář Tanaka). ()
film natočený s chladnou přesností.Nic nevybočuje a s postupem času je divák zaskočen nekompromisním rozuzlením.Pro evropského diváka je to i o mentalitě.Japonci zkrátka nepotřebují podávat vše po lopatě.Proto je dění ve filmu jakoby zauzlené ()