Reklama

Reklama

Sibiřský deník

  • Česko Sibiřské deníky (více)
Trailer 1

VOD (1)

Obsahy(1)

Celovečerní film je inspirovaný životním osudem Melánie Vanagsové, která jakoby přežila jen proto, aby svůj příběh mohla vyprávět. Příběh šestnácti let strávených v sibiřském vyhnanství. Stalinova Rudá armáda vtrhla do Lotyšska, rodinu novinářky Melánie Vanagsové a další tisíce lidí bez meškání a slitování deportoval Sovětský svaz do vyhnanství na promrzlé Sibiři. Násilně odloučena od otce a manžela zde MelánijaVanagsová se svým synem strávila dlouhých šestnáct let živořením na tenké hranici mezi životem a smrtí. V příšerných podmínkách jako otrok se Melánija udržovala naživu jen pro svého syna a pro naději, kterou vkládala do dopisů manželovi. Do dopisů, které nebyly nikdy odeslány a které ani neměly adresáta. Po smrti Josifa Stalina se mohla vrátit zpět do Rigy, celý svůj další život mohla však pracovat pouze v podřadných zaměstnáních. Po roce 1990 vydala knihu o svém životě, na jejímž základě vznikl film Sibiřský deník. Krutý a téměř lyrický, který svůj příběh hrůzy vypráví tiše a bez velkých gest. (Bontonfilm)

(více)

Videa (2)

Trailer 1

Recenze (11)

Marze 

všechny recenze uživatele

Film má púsobivý černobílý formát podle skutečných zážitků lotyšské novinářky, která v sibiřském vyhnanství strávila od roku 1941 šestnáct let. Snímek budovaný jako reportážní kronika spojuje dvě linie, přičemž ta historická, líčící brutální čistky za sovětské okupace Pobaltí, vlastně jako by stála v pozadí. Podstatu tvoří vždycky znovu fascinující vůle k životu, síla, kterou v sobě dovede člověk najít v nejhorší mizérii; zvláště pak matky. Pravda je, že Sibiřský deník není příjemná podívaná. Oč důsledněji se vyhýbá patosu, o to drtivěji zraňuje bezeslovnými výjevy: když jedna z žen raději sama zabije své plačící děti i sebe, když se hladové vězeňkyně rvou s prasaty o poslední brambory, když za chleba pro děti platí sexem, za hřebíky na rakev pro miminko vlastním oblečením a za poslání balíku válenkami, takže bosé nohy pak omrzají ve sněhových závějích. Současně však prochází hrdinka okamžiky takřka lyrickými, v nichž se nekonečná tajga mění v zakletý les z pohádky a hrst borůvek či koupel v řece dávají pocit prchavého svátku, ne-li přímo štěstí, k němuž najednou stačí tak málo. Dokud se film drží téměř dokumentárně věcného popisu bezútěšného každodenního stereotypu dřiny, hladu a nemocí, má v sobě naléhavost až zdrcující. V poslední části, kdy začne přibývat hrdinčiných přízračných představ a mátožných úkonů, se však vyprávění neúměrně zpomaluje a to, co bylo dosud jeho předností, začíná poněkud vadit – totiž nedostatek faktů.Proč právě rodina Vanagsových skončila mezi Lotyši určenými na odpis a co vlastně psali v novinách, které hrdinčin manžel před zatčením řídil? Film je natočený podle bestsellerových vzpomínek Melanie Vanagsové (Sabine Monateová), která v hloubi ruské tajgy strávila dlouhých šestnáct let. Má ambice oslovit široké divácké publikum , ale není podbízivý. V lotyšských kinech se po jeho premiéře strhl poprask a tahle depresivní podívaná se během listopadu a prosince vyšvihla na pozici nejnavštěvovanějšího filmu roku. Sibiřský deník stejně jako film o vražedkyni nabízí zdánlivě strohý a od jakéhokoli sentimentu oproštěný ponor do duše zmučené mladé ženy a využívá možnosti černobílého obrazu. Režisér se nijak nezdržuje vysvětlováním dobového kontextu. Soustředí se pouze na prožitky ženy, jež se po třítýdenním putování na pokraji smrti hladem a žízní ocitla se svým synem v promrzlé zemi nikoho, osídlené jen ruským personálem pracovního lágru. Z výpravy snímku je znát smysl pro dobový detail, ať už se to týká oblečení, nebo prostředí tábora. Ani ruští věznitelé nejsou nějací prvoplánoví zloduši jako z Hollywoodu, jsou to prostí vesničané zpracovaní stalinskou propagandou o pobaltských fašistech. Pro režiséra Kairišse jsou ale historie a politika jen vhodnou kulisou pro neokázalý příběh o síle ducha vystaveného extrémním podmínkám. Může se přitom opřít o soustředěný výkon Sabine Monateové, která prakticky nezmizí z plátna a se zdánlivým stoicismem ve tváři přijímá jednu ránu osudu za druhou. Nejde ale o apatio ani podvolení. Je to přepnutí do módu přežití. Léta živoření za hranicí hladovění jí pomáhá přežít víra v to, že se jednou vrátí domů a opět se shledá se svým mužem. Každodenní hrůzy života v lágru, popisované záměrně chladně až nezúčastněně, kontrastují s obrazy netečné krásy divoké přírody. Pečlivě komponované pomalé jízdy kamery, které jsou ve vypjatých pasážích zkombinované se znepokojivou ambientní zvukovou stopou, dosahují místy až hypnotického účinku. Zvlášť ve srovnání s občasnými flashbacky a snovými scénami z předválečné Rigy připomíná Sibiř v režisérově vizi místo na pomezí halucinace - jakýsi surreálný očistec, z něhož není návratu. () (méně) (více)

Biopler 

všechny recenze uživatele

Film mal veľmi dobrý rozjazd, ktorý vrcholí vo vražde a samovražde jednej z účastníčok nedobrovoľného zájazdu. Hlavná predstaviteľka Melanije v podaní herečky Timoteo je stvárnená uveriteľne, avšak narácia jednotlivých epizód z denníka je nešťastná miestami. Sledujeme zábery v zime, potom strih na polminútový záber kde je už jar a potom opäť zima. Isté i otitulkované scény, ktoré by zdôraznili životnú historku (pasáž s Nemcom) by nezaškodili. I napriek tomu film ponúka pamätihodné scény otrasného života na Sibíri. ()

Reklama

poz3n 

všechny recenze uživatele

Sibiřský deník ukazuje svůj potenciál hlavně v první půlhodině. Stylotvorné vyprávění je působivé, film má tvář, atmosféra nekončícího deliria tvořená podprahovým soundtrackem a odosobněným záběrováním je opravdu výborná a vystupuje v té chvíli nad evropský festivalový průměr. Bohužel, zbytek snímku padá do sledu záběrů a scének, které z tvůrčího hlediska nemají pevné místo ve skladbě filmu a mohly by se udát jak v té chvíli, tak i třeba o 20 minut dříve. Dramaturgický rámec je tak rozbředlý, pokud nějaký je, stopáž je opravdu dlouhá a hrozí, že divák podlehne stejné apatii, jakou postupně trpí (alespoň zdánlivě) hlavní hrdinka. Sibiřský deník má působivou kameru, opravdu dobrý úvod a několik dalších výrazných momentů, jako celek je ale bohužel spíš klasickým evropským průměrem. Jak ale samozřejmě platí, co my bychom za podobný film u nás dali. 5/10 ()

Lovely.Bones 

všechny recenze uživatele

Těžká deprese. A natočení přes černo-bílý filter tomu teda dvakrát nepomáhá. Od začátku víte, co se bude dít. Celkově je to velmi předvídatelné. Přeci jen, tyto příběhy moc dobře známe. Jestli je to koncentrák nebo vyhnanství na Sibiři, ono už to vycházelo docela nastejno. Herečka v hlavní roli Melanie je úžasná. Věříte jí každý pohled, každé slovo, každé zakašlání. Jelikož jsem byl s touto historickou událostí neseznámen, možná mi unikly nějaké detaily, ale krátká návštěva wikipedie po skončení projekce všechny nejasnosti vysvětlila. Mnoho scén je velmi naturalisticky natočených a slabším povahám se při nich nemusí dělat dvakrát dobře. 2 hodiny strávené na zasněžené Sibiři ve společnosti umírajících žen a dětí... nevím, jestli je to ideální kino-zážitek pro každého. ()

Mates Hradecky 

všechny recenze uživatele

Skutečné deníkové záznamy ze sibiřského vyhnanství byly natočeny především z pohledu autorky, která vše prožila a posléze vydala svědectví. Pro diváka je toto hluboce depresívní černobílé poselství těžko stravitelnou látkou, děj vnímáme skrze pohled bývalé umělkyně, která se snaží zachovat poslední zbytky lidské důstojnosti v každodenním boji s hladem, mrazem a nemocemi. Občas nechápeme její konání, to když se pod vlivem nádorovitého onemocnění vydá sáňkovat. Asi lépe přečíst si knižní předlohu před návštěvou kina. Dobře je ovšem, že tyto snímky vznikají a ukazují nahotu nedávné historie mladším divákům, kteří si to nedovedou vůbec představit. ()

Galerie (18)

Zajímavosti (2)

  • Aby bylo docíleno větší působivosti, je snímek natočen černobíle. [Zdroj: časopis Cinema 05/2017] (ČSFD)
  • Do hlavní role byla obsazena švýcarská herečka Sabine Timoteo, která ve filmu „hraje“ v lotyšštině a ruštině, jakkoliv ani jeden z těchto jazyků vůbec neovládá. Kvůli filmu se rozhodla své mluvené pasáže v těchto jazycích naučit. (thx033)

Související novinky

Začínají 24. Dny evropského filmu

Začínají 24. Dny evropského filmu

01.04.2017

24. Dny evropského filmu proběhnou v Praze 6. - 13. 4. (kina Lucerna, Světozor, Royal a Kino Pilotů) a v Brně 14. - 17. 4. (kino Scala). Jejich ozvěny se pak budou konat v Boskovicích (18. - 20. 4.),… (více)

Reklama

Reklama