This Year in September
Režie:
František DanielScénář:
Zdeněk DufekKamera:
František ValertHudba:
Ivan ŘezáčHrají:
Zuzana Martínková, Ivan Touška, Vlasta Chramostová, Anna Kubalová, Marta Kučírková, Lubor Tokoš, Michal Daniel, Eva Pilarová, Jiří Ostermann (více)Obsahy(1)
Na počátku 60. let vznikla řada lyrických výpovědí o prvních láskách, zde ještě navíc vypozorujeme módní formální postupy, které dnes vyznívají spíše rušivě. Nesmělé milostné oťukávání je bohužel zbaveno výraznějšího komediálního nadhledu. Jako zpěvačku studentského orchestru poznáme začínající Evu Pilarovou. (oficiální text distributora)
Recenze (14)
pohled do toho, jak vypadaly bazény v roce 1962 a film o tom, jak hrozné byly modely plavek ()
Jedinou skutečně bezchybnou stránku má tento naivní film v hudbě, ale Eva Pilarová se dvěma písničkami nemůže zachránit hodinu a půl trvající nudu. ()
Jako výpověď o životě dobové mládeže je film zcela nezpůsobilý. Ani o uměleckých kvalitách nelze příliš hovořit. 1) Zaujaly mě ale reálie tehdejšího života. Diváky směřující na ochozy fotbalového stadiónu vítají cedulky: Používání stavebního materiálu diváky zakázáno! SONP Kladno porazíme snadno! Návštěva fotbalu žádnou lidovou zábavičkou nebyla. Lístek k sezení byl k mání za 9 Kčs, ke stání za pouhých 5 Kčs. V době, kdy průměrná měsíční mzda se pohybovala kolem 1 350 Kčs, to nebylo málo. 2) Milá byla i 23letá Eva Pilarová zpívající Jak vypadá čas a ještě něco dalšího. ()
Tahle romance me nechala chladnym. Ale za dobove vsedni realie a za Pilarovou, dam alespon prumerne hodnoceni. ()
"Nevíš o životě nic, babi!" ()
Leporelo vnitřních monologů v podstatě chybí dialog...Střet dvou světů falešného dospělých a hledajícího mládí... Jestlipak rodiče spolu ještě šoustaj..(!!!) ()
Neustálý vnitřní monolog hlavní představitelky mi lezl většinu času tak na nervy, že jsem měla problém film vůbec dokoukat... ()
Blbé monology mladé přestavitelky mě neskutečně sraly. Navíc ten režisér jaksi nevěděl co s tím a kameraman tuplem. A scény jsou nekonečně dlouhé. Má to jedinou cenu. Vzpomínky na tuhý zaostalý komunismus. Žiletky se ostří ostřičem, také jsem jeden našel na smetišti. ()
Kdybyste někdo chtěl vědět o čem ten film je, dal by se děj shrnout do tří vět, možná čtyř. A to téma by se mohlo zdát tak moc jednoduché, že by člověk ani neměl důvod se na takovýto film koukat. Film má ale svou velkou originalitu. Je hravý, lehký. Natočen na jakési rovině intuice. Zachycuje dobu, přitom v sobě nese prvky stylizace. Zapomenutý film české nové vlny. František Daniel učil v Americe na filmové škole, a ovlivnil Davida Lynche a Terence Mallicka. A taky mám pocit, že dokázal, stejně jako Evald Schorm využít jakési české nátury k vyjádření pocitů, aniž by člověka jako takového nějak snižoval. Nádherná je scéna, kdy se dívka poznává.... Rozhodně to není film a tom, jak vypadaly bazény, anebo modely plavek. To opravdu ne. ()
Dobrý nápad. Originální romance. Vnitřní monology dvou milenců. Kdyby si autoři raději místo propagandy o kosmonautech a vesmíru více vyhráli se vztahem dvou mladých lidí. „Budou prskat atomovky.“ – žádné otálení s programováním a strašením obecenstva. „V šestnácti se lidi nejvíc sebevražděj.“ – návod k zamyšlení pro náctileté. Pilarová pěje: „Čas vypadá jak koráb pro kosmické lety.“ – text Kainar. 30:40 – 30:58 – glóbus v detailním záběru skoro 20 vteřin! Pro lepší efekt si s ním dívka ještě hraje. 31:21 – globus znova, tentokrát z druhé strany; 32:51 – 33:00 – diváci obdivují hezkou figuru hlavní hrdinky a globus. Na mrňavém psacím stole se globus vždy vyplatí! Vrátný: „Tak vy neposloucháte četbu na pokračování? Tak to děláte velkou chybu. Zrovna čtou vo kosmonautech. Jak se dostali na jakousi planetu.“; Kód 33: 47:40 – hodiny ukazují 12h 03m. / „Třetí část četby na pokračování.“ Následuje věta: „Přijď do lázní ve tři.“; 58:50 – planetárium (od angl. slova „plane“) „Rok co rok můžeme sledovat ta samá souhvězdí.“ – jak to?? Vždyť Zeměkoule letí vesmírem fantastickými rychlostmi! Souhvězdí se musí měnit!! Hrané nadšení dívky: „Planetárium je príma.“ Školení v planetáriu: „Družice, ve kterých obletěli Zemi první kosmonauté.“ (cosmo NOT) 1:09:16 – pro změnu špičatá zeměkoule. 1:11:01 – all seeing eye ()
Letos v září je částečně experimentální snímek spadající do kategorie autentického filmu, tématem a mnohými rysy odpovídají definici nové vlny, i když do ní nebývá zařazen. Sledujeme křečovité postavy prožívající první lásku, kteří až přespříliš překypují nesmělostí, až je to po první třetině filmu nesnesitelné. Jejich neschopnost si navzájem vyjádřit lásku se navíc brzy stává ohranou. Drtivou většinu filmu nás k tomu doprovází vnitřní monolog hlavní postavy, který ale není nikterak odlišen od reálných promluv, což je pro orientaci matoucí. Umělecky ani technicky nepovedený snímek, u kterého není divu, že režisér František Daniel za něj schytal velkou kritiku, po které už se k režii nevrátil. 40% ()
Ten neustálý monolog mi hodně vadil. Mi to vadí v každém filmu, ale zde byl skoro pořád, v jednom kuse. Odporný film, odporná hudba, odporní herci i děj. Všechno naprosto odporné. I ta práce se u toho dělala špatně. Tfuj. ()
Velmi intimní film. Po celý film běží monolog mladé hlavní hrdinky, která roztomile komentuje své první milostné vzplanutí. Do toho občas zasáhne svým monologem obekt její lásky Petr. Výborně je zachycen konec léta v Hradci Králové začátku 60-tých let. Skvělá je i atmosféra fotbalového zápasu. Potěšili mne davy tatíků v oblecích a kravatách valící se na fotbal. "Porazíme snadno SNOP Kladno!!!" ()
Pohled 16leté slečny na svět okolo sebe, rodiče a první lásku. Některé momenty a detaily nejsou špatné, jinak jde ale o dost nezáživný film, alespoň pro mne. Potíž je částečně i ve způsobu zpracování. Tohle je už třetí film za poslední dobu, který jsem viděla, kdy je použit voiceover. Jako doplněk k hlavnímu ději by to bylo zajímavé, ale ve chvíli, kdy je takto řešen doslova celý film (dialogů je tu naprosté minimum a spád prakticky nulový), tak dokáže diváka unudit k smrti. Takže ušlo to, ale jednou mi to stačilo. ()