Gwihyang

• Na pozadí celého diskutabilního příběhu, ba celého filmového snímku, který dokonce některá korejská kina odmítla promítat, stojí jedna jediná malba. Malba nazvaná 'Burning Young Girls', znázorňující japonské okupanty, týrající a hanobící těla korejských žen. Její autorkou je Il-cheol Kang, která ji vytvořila během vlastního psychologického sezení, které podstoupila z důvodů vlastních zkušeností, a jejím největším obdivovatelem je samotný režisér snímku, Jung-rae Cho. Ten se jí totiž nechal natolik unést, až na její popud natočil celý tento velmi smutný, avšak velmi pravdivý snímek, nesoucí s sebou tragický příběh čtrnáctileté dívky. Během japonské okupace, odehrávající se od roku 1910 do roku 1945, netrpěla jen korejská země jako taková, ale také korejské ženy. Ty byly japonskými okupanty tělesně napadány, znásilňovány a pro pobavení zabíjeny. Nemocné a choré, ty, které nemohly již nadále uspokojovat své uzurpovatele, ty byly zastřeleny a nakonec spáleny, aby tak pachatelé zabránili pozdější identifikaci, či jakémukoliv podezření za svá nelidská konání. Filmové natáčení provázelo od samotného začátku několik problémů, ty hlavní se ale týkaly hlavně financování. A i díky tomu bylo natáčen hned několikrát pozastaveno. Na jeho výrobě se ale podíleli i samotní lidé, kteří přispěchali s finanční pomocí. Celkem se takových našlo nad sedmdesát pět tisíc. A obdobně se lidé zachovali i v době, kdy měl jít filmový snímek oficiálně do kin. Protože jej některé jihokorejské kinosály odmítly z kontroverzních důvodů promítat, hrozilo, že se snímek do kin nedostane vůbec, ale protože si lidé s předstihem nakoupili lístky a stejně tak rychle začali sepisovat petici proti odmítavému postoji kinosálů, stal se snímek na jihokorejském území jen během svého prvního promítací víkendu nejnavštěvovanějším filmovým počinem s návštěvností dosahující dvou milionové hranice. (Conspi)