Stroszek

Ještě jednou jsem se podívala nahoru a opravdu to bylo drama i když se to chvílemi chtělo tvářit jako komedie, ale to ani omylem. Je to snímek tří lidiček, kteří měli tu smůlu, že se asi narodili ve špatnou dobu na nesprávném místě, prostě jim ten život nešel žít tak, jak by chtěli. Jestli ovšem i oni sami věděli, ale co, v USA to bude všechno dobrý a nej.....ovšem ouha. Ten konec to završil už totálně. (13.07.2017)

"... je tady hořící automobil. Dále nějaký muž na lanovce. Nejde to zastavit. Nemůžeme zastavit ani to tančící kuře. Pošlete nám elektrikáře." Bruno Stroszek je sympaťák. To, že je jeho představitel netalentovaný neherec a v podstatě 'hraje' sám sebe dodává filmu na autentičnosti. Jeho těžký životní osud se přímo promítá do každého záběru (Herzog později prohlásil, že natáčení s Brunem bylo velmi náročné - vůči cizím lidem byl podezřívavý a před kamerami nervózní, příprava na jednoho záběru trvala mnohdy několik hodin). Scénář 'spíchnutý' za 4 dny je syrový, oproštěný od patosu a nablýskanosti, stejně jako další dvě hlavní postavy (můj soused zabiják, který má asi sto let a bezpáteřní kurva Eva). Americký sen se hroutí s opakovanými příchody bankovního úředníka a Bruno Stroszek má další důvod k zavrhnutí okolí a zklamání, se kterým se potýká celý život. "Is this really me!" stojí na sedačce lanovky, na které si Bruno s mraženým krocanem v ruce razí svou cestu v závěru. Jak Herzog uvedl po jeho smrti "Bruno byl ze všech herců, s nimiž jsem kdy na svých filmech pracoval, ten nejlepší. Není nikdo, kdo by se k němu přiblížil. Mám na mysli jeho lidství a hloubku jeho výkonu, nikdo takový jako on není". I když se u tohohle filmu oběsil Ian Curtis, není to podle mě tak úplně depresivní nálož. (31.10.2013)

.........Díky Faye mám v mé paměti zafixován další výstřelek v podobě herzogova dramatu. Začáteční pomalý rozjezd na evropské pevnině přechází po příjezdu za velkou louži do hustého a šmrncovního rytmu. V závěru, kdy nešťastný Bruno přijde o svůj mobilní dům, už jenom při veřejné aukci lapáte po dechu a v posledních sekundách filmu nezbývá nic jiného, než jen udiveně zírat na slepici, která hraje na piáno a současně stepuje......... (24.05.2007)

Tohodle Herzoga jsem dlouho odkládal, protože je oblepen spoustou depkoidních a chmurných komentářů- říkal jsem si, jestli na to mám vlastně náladu(?)... Ale ono je to všechno trochu jinak.. Jasně, úplně oslava chuti do života to není, ale zároveň to není ani žádná vykonstruovaná nátlakovka patheticky ždímající z diváka nějákou tu těžkou a závažnou emoci. Klasický Herzog styl =Syrové, pravdivé, lehce cynické, slídivé, přemýšlivé, atmosférické a v neposlední řadě vtipné. V rámci Herzoga-spíše takový nadprůměr(4), v rámci filmů obecně-špička(5). (24.12.2013)

Dobro se šíří napříč čsfd a už dorazilo i ke mně. Díky uživateli A_FISH jsem mohla zhlédnout tento skvost, po kterém jsem dlouho toužila. Naštěstí jsem nebyla zklamaná. Bruno S. se svým nepřítomným pohledem mě nadchnul, stejně jako režisér tohoto filmu. Na jeho další díla se teprve chystám a věřím, že mi mé nadšení vydrží. Ze scén, které mě bavily nejvíc, musím jmenovat dražení Brunova domu (licitátor byl opravdu nepřekonatelný), náklaďák kroužící po parkovišti a samozřejmě evergreen, tančící kuře. (10.12.2010)