Stroszek
Stroszek
Stroszek
Stroszek
Režie:
Werner HerzogScénář:
Werner HerzogKamera:
Thomas MauchHudba:
Chet AtkinsHrají:
Bruno S., Eva Mattes, Wilhelm von Homburg, Clemens Scheitz, Michael Gahr, Alfred Edel, Burkhard Driest, Václav Vojta, Yüksel TopkugürlerObsahy(1)
Existuje něco pochmurnějšího než ošuntělé chudinské čtvrti Berlína? Ano, tvrdí režisér Werner Herzog v tomto snímku, zkuste někdy navštívit Wisconsin. Bruno Stroszek je bývalý pacient psychiatrické léčebny, který touží uskutečnit svůj "americký sen". Sblíží se s podobně smýšlející prostitutkou Evou a postarším, napůl senilním Scheitzem. Trojice ztracených existencí po svém příjezdu do Wisconsinu zjistí, že jsou v této zemi zaslíbené stejně ztracení jako v Německu – ne-li víc. Trpký a hořký film se dočkal kritického i komerčního úspěchu na celém světě. (Cinemax)
(více)Recenze (51)
Bruno Stroszek je poněkud jednodušší člověk, rád se napije piva (tato záliba ho často přivádí do vězení), rád si zazpívá a zahraje. Když je ve vězení o věci se mu stará kamarád, další trochu prostinký obdivovatel hudby. Poklidný, jednoduchý život s hraním, pitím a občasným přespáním v polepšovně nebo v base se změní v okamžiku, kdy se v hospodě zastane prostitutky Evy a vezme jí k sobě na byt, což se nelíbí jejím pasákům. Takže Bruno opouští všechno co má rád, vše v co věří, vše co mu přináší radost a vyráží se svými kamarády do USA.. za americkým snem. P.S. Ian Curtis se prý po zhlédnutí tohoto filmu oběsil. ()
Tři němečtí životní ztroskotanci se vydávají do USA, aby ztroskotali i tam... Podle mnohých jeden z nejlepších snímků Wernera Herzoga. A to hlavně díky neuvěřitelné míře autentičnosti - samozřejmě díky Brunovi S., který hraje sám sebe, což v tomto případě není v žádném případě metafora. Bruno S. hraje a vypráví pravdivé příběhy ze svého pohnutého života. ()
Ještě jednou jsem se podívala nahoru a opravdu to bylo drama i když se to chvílemi chtělo tvářit jako komedie, ale to ani omylem. Je to snímek tří lidiček, kteří měli tu smůlu, že se asi narodili ve špatnou dobu na nesprávném místě, prostě jim ten život nešel žít tak, jak by chtěli. Jestli ovšem i oni sami věděli, ale co, v USA to bude všechno dobrý a nej.....ovšem ouha. Ten konec to završil už totálně. ()
Celý film je strašně nudný, zdá se to jako ryze amatérská záležitost. Navíc Bruno je prototyp neherce, což vše jen umocní. Fakt průser. ()
Bruno S. má charizma, ale jak promluví, je jeho neherectví moc vidět. Jinak si film drží atmosféru, jen se toho v něm moc neděje. ()
.........Díky Faye mám v mé paměti zafixován další výstřelek v podobě herzogova dramatu. Začáteční pomalý rozjezd na evropské pevnině přechází po příjezdu za velkou louži do hustého a šmrncovního rytmu. V závěru, kdy nešťastný Bruno přijde o svůj mobilní dům, už jenom při veřejné aukci lapáte po dechu a v posledních sekundách filmu nezbývá nic jiného, než jen udiveně zírat na slepici, která hraje na piáno a současně stepuje......... ()
Syrový příběh Bruna, čerstvě propuštěného vězně a neskutečně nesympatického břídila, který kvůli šlapce skončí..... mno, tak jak skončí. To si můžeme ostatně do podrobna přečíst ve spoileru/komentáři uživatele Maxi6. ► 70% Tančící slepice pak převážila pomyslnou ručičku vah ke čtyřem hvězdičkám... ()
"... je tady hořící automobil. Dále nějaký muž na lanovce. Nejde to zastavit. Nemůžeme zastavit ani to tančící kuře. Pošlete nám elektrikáře." Bruno Stroszek je sympaťák. To, že je jeho představitel netalentovaný neherec a v podstatě 'hraje' sám sebe dodává filmu na autentičnosti. Jeho těžký životní osud se přímo promítá do každého záběru (Herzog později prohlásil, že natáčení s Brunem bylo velmi náročné - vůči cizím lidem byl podezřívavý a před kamerami nervózní, příprava na jednoho záběru trvala mnohdy několik hodin). Scénář 'spíchnutý' za 4 dny je syrový, oproštěný od patosu a nablýskanosti, stejně jako další dvě hlavní postavy (můj soused zabiják, který má asi sto let a bezpáteřní kurva Eva). Americký sen se hroutí s opakovanými příchody bankovního úředníka a Bruno Stroszek má další důvod k zavrhnutí okolí a zklamání, se kterým se potýká celý život. "Is this really me!" stojí na sedačce lanovky, na které si Bruno s mraženým krocanem v ruce razí svou cestu v závěru. Jak Herzog uvedl po jeho smrti "Bruno byl ze všech herců, s nimiž jsem kdy na svých filmech pracoval, ten nejlepší. Není nikdo, kdo by se k němu přiblížil. Mám na mysli jeho lidství a hloubku jeho výkonu, nikdo takový jako on není". I když se u tohohle filmu oběsil Ian Curtis, není to podle mě tak úplně depresivní nálož. ()
Vlastně se v tom film zdánlivě nic moc neděj. Až později si člověk uvědomí, že se v něm přepadla banka, šikanovaly nevěstky... Ale Stroszek si jde dál svým tempem (velmi pomalým), svým životem a je ztělesnění optimismu, který mu i v jeho mizérii musí jeden závidět. ()
Trojice západoněmeckých ztracenců se vydá do Ameriky za vidinou lepšího života, aniž by tušili, že z bludného kruhu hořkosti se nelze vyhrabat. Snímkem se line silná atmosféra lidského odcizení, což podtrhuje přítomnost Bruna S. v titulní roli (přestože jde o neherce, jeho přirozenost je dosti výmluvná sama o sobě). V druhé části snímku se s ubíhajícími minutami stupňuje deprese až do bizarních mezí. Ač se na začátku zdá, že Stroszek je poměrně konvenční drama, naprosto bláznivý závěr nás z tohoto dojmu razantně vytrhne. Tančící kuře budu mít v hlavě ještě dlouho po zhlédnutí! ()
Největší problém spatřuji v Brunově nehereckém projevu, především chybějící mimice, potažmo dojmu, že je každá scéna, v níž vystupuje, jeho úplně první - nijak nereflektuje dějový vývoj. Zatímco ostatní atributy (prostředí, zbylí 2 ztroskotanci - především úžasný Clemens Scheitz!) vypráví velmi smutný příběh, neměnný projev Brunův, který se i v nejkritičtějších chvílích tváří stejně jako na začátku, o ničem takovém nevypovídá. Předpokládám, že to, co popisuje ve svém komentáři Faye, měl Stroszek skutečně cítit, ale Bruno tohle nedokáže zprostředkovat. Já si naopak celou dobu myslel, že se drží nad věcí a jeho postava tak na mě paradoxně působila optimisticky. Fordužel stojí v samotném centru filmu a ten se točí kolem ní; ač bych rád dal o hvězdu víc, právě proto nemohu. ()
tento film je vynikajúci, netreba sa to báť povedať naplno, lebo je to naozaj skvost, diamant, Herzog je blázon, to sa tiež netreba báť povedať, lebo len blázon (myslené v dobrom, priam tom najlepšom zmysle) dokáže vypovedať o svete takým spôsobom ako práve on a práve v tomto filme. ()
Ako v Nemecku, tak v Amerike, alebo ako máme svoj osud málo v rukách, respektíve vďaka vlastnej povahe a určitým neľahkým životným rozhodnutiam možno práve až moc, to už záleží na divákovi. Strozsek stojí na autentickom výkone hlavného predstaviteľa, ktorému budete mať chuť po celý čas oholiť bokombrady, poriadne ho ostrihať a učesať, aby vás pohľad naňho neiritoval. Herzoga si tu možno budete pliesť s R.W. Fassbinderom, čo je samozrejme výborná vizitka. Strozsek obsahuje viacero výnimočných, absurdne krutých, či vtipných scén a patrí k tomu najlešpiemu, čo som v subžánri drám o sockách kedy videl. 90%. ()
Vymeniť Bruna S. a skrátiť film o polhodinu a možno by som išla aj na štyri hviezdy, pretože ľudia, ktorí sa nevedia zaradiť do spoločnosti, ma vo filmoch naozaj bavia, aj pomalé tempo mi nevadí. Celkom pesimistická záležitosť .. ale čo vlastne čakali tí traja? ()
Stroszek je filmem, který nelze odbýt jednou vetou. Na pozadí smutného příběhu tří lidí rozvíjí postupně hned několik témat, přičemž asi nejvýraznějším motivem je neschopnost úspěšně se vzepřít svému osudu a naplno se vymanit ze svého původu. Bruno se po šťastnějších chvilkách navrátí s narůstajícím zklamáním k alkoholismu, Eva nalezne největší uspokojení ve svém špinavém řemesle, způsobu života a typu společnosti, od něhož dříve utekla, Scheitz jako hlavní strůjce nových vyhlídek spadne časem ještě do většího „bahna“, než bychom čekali... Zajímavé je nejen již předem očekáváné hroucení vzdušných zámků ve jménu nedosažitelného amerického snu, ale i ukázka snahy v rámci tohoto snu o lepším životě postupovat dle návodů „dokonalé americké domácnosti“ a jakási konfrontace dvou způsobu života – toho vzešlého z předchozí generace oproti západnímu konzumu. Asi nejpatrnější je to cítit v momentech s televizí, o kterou trojice z jiného světa má při budování domácnosti za každou cenu nesmírný zájem, přestože si jí finančně dovolit nemohu, přestože jim posléze slouží výhradně jako kulisa s náhodně zaplým televizním programem, který stejně nikdo nesleduje a spíše má podíl na zesilnění odcizení mezi Brunem a Evou. Myslím, že každý si v tomto filmu najde alespoň něco málo zajímavého, co si z něj odnese. Osobně se mi velmi líbily i poetické „road movie“ scény během putování Amerikou a dočasná malá idylka vytvořila kdesi v prostřední třetině pěkný odlehčený protipól k předchozím incidentům s kriminálními pasáky i pozdějšímu vyústění. Bruno S. v hlavní roli má v sobě zvláštní charisma, svým osobitým neherectvím dokáže patřičně zapůsobit, dojmout i pobavit (např. v úvodních rozhovorech před propuštěním) a osobně se mi tu líbil snad ještě víc, než v předchozí roli u režiséra v postavě Kašpara Hausera. I celkově za mě spokojenost a po čase další skvělý zářez v tvorbě Wernera Herzoga, akorát jsem byl trochu rozpačitý z otevřeně pojetého závěru (SPOILER: zastřelil se Bruno nebo střelil jenom do vzduchu? nebo ten výstřel zazněl jen v rámci výbuchu auta, které začlo hořet...?). [80%] ()
Zrovna pro mě prapodivný neherec Bruno S. (a na to vezměte jed, že o této skutečnosti nesvědčí jen nevybělený chrup) svým nezvyklým frázováním, provázeným skelným pohledem, neopakovatelným způsobem objevil Ameriku... Nutno dodat, že mu byl v jeho objevování nablízku Werner Herzog, jehož filmy se tak nějak dobře pozorují, ačkoli se v nich povětšinou nenastřádají žádné příjemné chvilky, takže informace, že se po zhlédnutí Stroszeka oběsil zpěvák Joy Division, mě vlastně ani nepřekvapila... ()
Dobro se šíří napříč čsfd a už dorazilo i ke mně. Díky uživateli A_FISH jsem mohla zhlédnout tento skvost, po kterém jsem dlouho toužila. Naštěstí jsem nebyla zklamaná. Bruno S. se svým nepřítomným pohledem mě nadchnul, stejně jako režisér tohoto filmu. Na jeho další díla se teprve chystám a věřím, že mi mé nadšení vydrží. Ze scén, které mě bavily nejvíc, musím jmenovat dražení Brunova domu (licitátor byl opravdu nepřekonatelný), náklaďák kroužící po parkovišti a samozřejmě evergreen, tančící kuře. ()
"Tváriš sa akoby by si ma ani nepoznala. * Bruno, veď ťa tu nikto nekope. * Nie, nie je to vidieť. Robia to s mojou dušou." Príbeh opäť silný, ale tu mi to neherctvo Bruna S. miestami už trochu prekážalo. Viac mi jeho prejav (či nejprejav) sadol v "Jeder für sich und Gott gegen alle". ()
Zakomplexovaný pouličný hudobník hrajúci sám seba, dedo a kurva idú z nejakej prdele Nemecka do ešte väčšej prdele Ameriky za lepším životom a nech si ich celý svet nepraje ak urýchlene nezbohatnú. Ale to až takmer v polovici filmu, predtým najprv vzdorujú miestnym pasákom. A ja väčšinu času rozmýšľam, prečo je to taká nuda. A prečo sú tie postavy stále viac naivné. A prečo sú všetci takí nesympatickí. A nezachráni to ani fakt, že Bruno S. hrá v podstate sám seba. A ani ten, že Ian Curtis sa po jeho zhliadnutí obesil, ak je pravda čo píše Faye. A nechcem si ani len predstaviť čo by si pomyslel hypotetický Američan, ktorý nevie nič o Nemcoch a má si urobiť mienku na základe tohto filmu. Niečo ako pre nás Hostel. ()
Předtím, než se zpěvák Joy Division Ian Cutris rozhodl pověsit svůj život na prádelní šňůru, shlédnul právě tento film. Tento film je smutný, absurdní ale Herzogovi podle mě tentokrát nevyšla jeho obvyklá sázka na herce-neherce Bruna S. a hlavně mi z toho nakonec nevypadl nějaký celistvější pocit nebo myšlenka. Pro mě zatím nejslabší Herzogův film (neviděl jsem zdaleka všechny) - přesto hodnotím kladně, jde o smysluplný počin, jen ne zcela dotažený... 7/10 PS: s jednodenním odstupem uznávám, že jsem byl zřejmě příliš přísný, film podle všeho Herzog napsal na tělo Bruna S. za čtyři dny a tento spěch se na něm podepsal, přesto za bezprostřednost a uvěřitelnost snimku a za skvělé herecké výkony Evy Mattes a Clemense Scheitze musím dát víc - 8/10 ()