Wo die grünen Ameisen träumen
Where the Green Ants Dream
Režie:
Werner HerzogKamera:
Jörg Schmidt-ReitweinHrají:
Bruce Spence, Ray Barrett, Paul Cox, Christopher Cain, Nick Lathouris, Hugh Keays-Byrne, Ralph Cotterill, James Ricketson, Bob Ellis, Werner Herzog (více)Obsahy(1)
Geolog Lance Hackett je zaměstnán u australské důlní společnosti a má za úkol zmapovat půdní podloží v pouštní oblasti plné mravenišť, aby zjistil, je-li v místě možné dolovat uran. Jeho práci zdržuje několik domorodců, kteří se mu snaží vysvětlit, že toto je místo, kde sní zelení mravenci. Tvrdí, že jestli zničí jejich snění, zpronevěří se zároveň lidskosti... (Letní filmová škola)
(více)Recenze (20)
Zlatá Palma - výběr ()
Pozor na to! Tohle není žádná ekologická ani "aboriginní" agitka, jak by se mohlo zdát po přečtení obsahu, a toho, komu něco říká jméno Werner Herzog, by to asi ani nenapadlo. Na druhou stranu ten film je samozřejmě o tom, kterak Austrálci cítí přírodu i život poněkud jinak a kterak naše civilizace vstupuje v bludný kruh. Na Herzoga skutečně až moc "chytlavé" téma - ale klasickou cestou těchto snímků naštěstí úplně nejde. V dalším protikladu k tomu je film klasicky herzogovsky improvizovaný - někdy až příliš. Je to solidní směs náboženství, magie, mystiky, ekologie, humoru a hlavně zajímavý film. ()
Jen dvěma filmařům jejich eko-agitátorství žeru - Peteru Weirovi a Werneru Herzogovi. Každému z jiných důvodů. Weirovi proto, že jako rodilý Australan chápe situaci s domorodými obyvateli tak, jak ji jen bílý muž chápat může. Herzogovi proto, že ji nechápe vůbec, je jí fascinován a coby Středoevropan se do ní neustále snaží pronikat, přičemž přiznává, že v mnoha ohledech neúspěšně. Jeho filmy proto mnohem víc vypovídají o nás než o aboridžincích, v čemž ale právě tkví jejich síla. ()
Páni, letos už druhý film Wernera Herzoga, který jsem viděl, a opět tak skvělý zážitek, že uděluji plné hodnocení? Jestli to takhle půjde dál, asi si Herzoga jako režiséra hodně oblíbím. Podobně jako ve Fitzcarraldovi, i v tomto filmu nás Herzog fascinujícím způsobem zavádí s hlavní postavou do exotického prostředí mimo tradiční moderní civilizaci, ačkoliv tímto podobnost obou těchto filmů končí. Střet zapáleného geologa a jeho plánů s duchovně vzdálenou náboženskou kulturou australských domorodců Herzog nejenže vystavěl jako napínavý příběh vrcholící mj. ojedinělým soudním procesem, ale zároveň jej protkal nenásilně dokumentárními prvky a navrch vytvořil úžasnou, chvílemi až mystickou atmosférou (ta obzvlášť na mě zapůsobila v navazujících scénách z hotelového výtahu a restaurace). Už dlouho jsem neviděl ve filmu tolik naplněné dlouhé, zdánlivě obyčejné záběry např. na město s továrnou, na australskou přírodu nebo práci bagrů v poušti, z nichž by díky přesnému zařazení do děje sálala taková myšlenková hloubka. Poutavě natočenému dramatu zároveň vedle toho nechybí výborný spád a občas ani humorná odlehčení, díky čemuž Zelení mravenci (naštěstí) nespadnou do vyloženě agitační nebo přehnaně intelektuální záležitosti. Já v té mysteriózní atmosféře už i začínal normálně věřit, že jestli těm mravencům ublíží, vážně se cosi nadpřirozeně tragického stane... [95%] ()
A tak, řeknu to takhle, kdo se extrémně zajímá o zelené mravence, nebude zklamaný... :-) ()
Austrálski domorodí obyvatelia, akosi nie sú teda príliš extra natešení najmä z toho klasicky prostého hľadiska, že akási ťažobná spoločnosť Ayers, sa akurátne rozhodla vo vskutku ozaj väčšom pomere - [vy]ťažiť urán na ich »katastrálnom území«, kde ["údajne"] zelené mravce snívajú, ako mimochodom stále vyznieva i samotný názov tohto pomerne dosť «environmentálne zaťaženého» titulu → od nemeckého autora v podobe W. Herzoga; aspoň podľa ústredných myšlienok domorodých obyvateľov z kmeňa Miliritbi - to rozhodne platilo, pričom režisér bol počas toho »zaťažený« takmer úplne obdobne, podobne ako i ústredný protagonista Lance Hackett v podaní nie príliš výrazného Brucea Spencea; akéhosi okuliarnatého, a k tomu zároveň i intelektuálne zameraného ekológa, ktorý sa spočiatku stával akýmsi očitým svedkom aktuálnych a nasledujúcich, austrálskych udalostí, skrátka aktívnym «mediátorom»; sprvoti možno len povrchným, no neskoršie zrejme už predsa trocha viacej zainteresovaným v danej veci, keď sa bude následne snažiť prehodnotiť svoj doterajší postoj. • Myslím si, že tohto, pôvodom austrálskeho herca narodeného na Novom Zélande, naprosto a úplne zatienili dvaja poprední a pôvodní predstavitelia: Roy a Wandjuk Marikovci [asi niečo ako bratanci?], ktorí pritom ani nie sú vôbec uvedení v miestnom [ČSFD] obsadení!, a podľa toho, čo som sa o nich predsa trocha málo dočítal, tak v podstate stelesnili samých seba, t.j. „i v skutočnosti bojovali za práva o domorodú pôdu,” tak práve preto pôsobili tak mimoriadne a extrémne autentickým spôsobom, že namiesto toho, aby im režisér ponúkol ešte viac hereckého priestoru sa plne realizovať, tak nevkusne prestrihával - na chvíľu trebárs - do metropoly, kde sa zasekol výťah, alebo s príchodom toho vojenského lietadla, sa moje celkové dojmy začali máličko zadrhávať, čo naostatok predstavovalo akýsi, rušivý element, ktorý ma postupne začal vytrhávať zo zavedených zvykov, ako tomu bolo vlastne zo začiatku, keď som sa pomaličky dostával do ponúkajúceho sa prostredia so zaujímavou atmosférou, ako pridanou hodnotou. • Danú situáciu na úplný záver podtrhnem v tom zmysle, že táto "herzogovina" bola síce mierne roztržitou, nedotiahnutou a mätúcou v rámci celku, no i napriek tomu mi dokázala naozaj pozoruhodnou formou sprostredkovať predovšetkým azda to, čo najviac trápilo domácich príslušníkov daného územia, ku ktorým sa spoločnosť stavala nevšímavým postojom, a v celom svojom rozsahu na to režisérova optika sústavne nazerala akousi kritickou optikou, nad ktorou by sa mali určite mnohí, 'čelní predstavitelia' mocností, hlboko zamyslieť, resp. nazrieť do svojich temných minulostí... PS: Na autorove najväčšie filmové opusy: Aguirre, der Zorn Gottes, Jeder für sich und Gott gegen alle zo 70. rokov, a Fitzcarraldo z 80. rokov XX. storočia, sa príslušný titul ani zďaleka vonkoncom nechytal; totižto, to je celkom iná l-i-g-a. ()
Ja by som si dovolil výhradu, že niektoré scény sa mali zostrihať, aby film pôsobil svižnejšie. Ale to by mohlo narušiť spánok zelených mravcov, čo nemienim riskovať. Ešte by som dopadol ako pes tej starej panej. Určite ho tam hľadá stále. A lietadlo bez krídla tiež zrejme lieta dodnes. Schrödingerove mravce môžu potvrdiť. ()
Jsem rád, že to Herzog nepojal čistě zeleně ekologicko-politicky, jak je dnes v Evropě zvykem. Netlačí násilně na pilu a popravdě ukazuje i věci, kvůli kterým Aborigince pochopit je asi stejně složité jako pochopit mimozemšťany z křemenné planety nebo Japonce a jejich normy „etiky“. Prostě jejich postoje mi přišly zcela mimo - spjati s přírodou, ale cigárem nepohrdnou, tamhle ukradnou bagr, potom olej a nakonec celé letadlo. A jinak celý den sedí, dívají se na východ a sem tam si zazpívají nebo zatancují. Trochu mi to připomíná jednu nejmenovanou skupinu lidí u nás, která se také ráda hojně množí a žije pak jen ze sociálních dávek. Snad o nich nevznikne taky nějaký filozofický dokument, jak jsou vlastně lepší a přírodě blíž. Líbilo se mi, že do toho Herzog dal i humor, pár vtípků mne velmi pobavilo, kamera je fajn, příběh odněkud někam jde, i na tu katastrofu nakonec došlo, dostalo se nám mnohých historických vysvětlení... ale stejně mi přijde, že vlastně nevím nic. Mladý geolog se nakonec rozhodne žít v sepětí s přírodou mimo civilizační sítě (jehož přerod mu moc nevěřím, jak je zde podán), ale vlastně nevíme proč, co mu to dává, čím ta příroda zde působí (když jsou kolem jen haldy strusky a písku, zeleň žádná). Zkrátka mi tady ta myšlenka přijde vlastně hodně utopená a mohlo se víc soustředit na domorodé obyvatele, aby divák více pronikl do jejich světa a pokusil se jej částečně pochopit. ()
Pozoruhodný film o nevyhnutelném střetu dvou světů. Bílých dobyvatelů australského kontinentu s původními obyvateli. Jsou to světy příliš rozdílné na to, aby mohly najít nějakou společnou řeč. Bylo pro mě hodně zajímavé ty pokusy o domluvu sledovat, ať už probíhaly uprostřed australské pouštní krajiny, při návštěvě domorodců v centru moderní civilizace, či v soudní síni. Tu návštěvu města jako by se mi podařilo vnímat očima Australců, cítila jsem z ní odlidštění, neklid a chaos. A zase při zdlouhavých záběry písečných plání jsem pociťovala klid, namísto nudy, který by se mohla nabízet. To se tvůrcům povedlo. Úplně jsem ale neporozuměla tomu, k čemu nakonec dospěl geolog Lance. No, třeba si to chtěl jenom zkusit. ()
To jsem si takhle naplánovala, jak se zasním u zelených mravenců a ono ne, prakticky tam nebyli, škoda.. Očekávaný střet domorodců s moderní civilizací nebyl nijak vyostřený, spíš mi připadal úsměvný a ve finále smutný.. Ani ta atmosféra na mne nijak zvlášť nezapůsobila, táhlo se to v líném tempu a já u toho usnula.. Tedy jsem se dnes večer k filmu vrátila a odkoukala na druhý pokus.. Pravdou je, že myšlenkově souzním, rozumím i chápu, ve stylu zpracování se s tvůrci bohužel míjím.. ()
Myslím, že nejčastěji používaným hudebním nástrojem ve filmech, na které jsem se naposled díval, nebyla kytara, housle ani klavír. Werner Herzog nenatočí pro svou matku běžný film, možná by jeho hrdinům nerozumněla. Proto se také mluví o mravencích a ne termitech. Proto také je tu spousta náznaků a žádný náznak odpovědi či řešení - dokonce ani ten zatoulaný pes se nenašel. Ale když už musíme předpokládat, že tomu rozumněla Herzogova máma, pak tomu přece musíme rozumnět také! ()
Komorní snímek o střetu dvou odlišných kultur (koneckonců Herzogovo životní téma), jehož coby sluníčkářsky hrozící agitku o proradnosti zlého kolonialismu značně převyšuje vnitřní filosoficko-existenciální rozměr. Kde by jiní spotřebovali prázdných tezí, filmař Herzog spoléhá na sugesci obrazu a po čertech svéráznou poetiku, jež jde ruku v ruce se zachycením Aborižinců a jejich dojemně směšných, přesto v mnoha ohledech zásadních návyků. Film s tak prazvláštní atmosférou by smrtelník těžko pohledal. Domorodci pilotující letadlo nemají chybu. Jsou to vlastně tak trochu Ropáci o pár let dříve. Herzog je nenahraditelný mág. A i když Where the Green Ants Dream nepatří po výrobní stránce k jeho nejoslnivějším snímkům (nikdo zde netahá stovky tun vážící parník přes kopec uprostřed Amazonie), a už vůbec ne k těm divácky nejznámějším, v určitém smyslu je to pro mě dokonalý úkaz meditatitivní filmové podívané, jejíž ekumenický přínos by neměl zůstat opomenut. ()
ocenenia : MFF Cannes 1984 - Nominácia na 1. cenu ()
Velmi zajímavý film, to musím uznat. Celý je o tom, že nějaká těžební společnost si chce převzít území, které je ale posvátné pro Aborigince a oni se ho nehodlají vzdát. Na nějakém větším ději to postavené to není, jenže ono to funguje i tak - celé to má zvláštní, skoro až poetickou atmosféru, místy až mysticky, je zde krásná příroda a předá to i dost věcí k zamyšlení. Dokonce i ty záběry, které se snaží předat něco hlubokého, zdě působí dostatečně inteligentně. Prostě je to další skvělý Herzogův film, který dokonale funguje. Připomnělo mi to i Weirovu Poslední vlnu a je celkem možné, že se tím filmem Herzog inspiroval. Na 5* mi tam něco chybělo, na silné 4* to ale je. ()
Nebylo to špatné, ale oproti jiným Herzogovým filmům to bylo málo syrové. Bylo tam dost zajímavých nápadů, poutavá atmosféra, ale téma bylo až moc přímočaré. Žádná velká avantgarda. Kdyby to natočil někdo jiný, asi bych neměl výhrady. ()
Nemohu si pomoci, tento film se mi opravdu nelíbil. Nevím, byl to skorodokument a skorofilm, ale od každého něco a to je problém. Austrálie je krásná a myslím, že to tento film ukázal, ale ostatní bylo hodně zvláštní a řekl bych, že zmatené! ()
Ak máte radi krásne scenérie, prírodu, Austráliu, a Herzogov polodokumentárny štýl točenia je to film stvorený ako pre vás. Nebol to zlý film a na také nedeľňajšie poobedné zhliadnutie ako stvorený. No Herzog dozaista natočil aj lepšie filmy. ()
Nebylo to špatné, ale oproti jiným Herzogovým filmům to bylo málo syrové. Bylo tam dost zajímavých nápadů, poutavá atmosféra, ale téma bylo až moc přímočaré. Žádná velká avantgarda. Kdyby to natočil někdo jiný, asi bych neměl výhrady. ()
Banská spoločnosť by rada ťažila na posvätnom mieste domorodcov, tí ťažbe bránia, pokusy o dohodu nefungujú a tak sa stretnú na súde. Mohla z toho byť otrepaná prvoplánová agitka s nenažranými biznismenmi a ušľachtilými bušmenmi, to by ju ale nesmel natočiť Herzog. V jeho podaní sa jedná o stret dvoch kultúr natoľko odlišných, že o nejakom vzájomnom porozumení a dohode nemôže byť reči. To je sprevádzané atmosférickými skorodokumentárnymi obrazmi za zvukov operných árií alebo didžeridú na polopúšť pokrytú kopami zeminy po skúšobných vrtoch a odstreloch, sediacich Aboridžincov s fľaškami piva hľadiacich skrz stavebné mechanizmy mlčky k východu, babičku márne zháňajúcu strateného psa alebo kultúrny šok z mestskej dopravy. Zaujímavý filmový zážitok, za štyri kazety s nahrávkou komentáru víťazného argentínskeho futbalového zápasu. (vďaka Willy Kufaltovi za zaradenie do premietania) ()
Kdybych to neviděla krátce po Weirově Poslední vlně v rámci kurzu o Austrálcích ve filmu, a kdyby se mi při sledování pořád nevtíralo srovnání s Forsythovým Místním hrdinou ze stejné doby, možná bych i hodnotila výš. Takhle to na mě působilo dost nepovedeně a nedotaženě, jako že by se podobné téma podobným neuchopitelným absurdním způsobem pořád dalo natočit líp, nebo jako by tam někde chyběla nějaká scéna, která původně všechno držela pohromadě. ()
Související novinky
Zemřel herec Hugh Keays-Byrne
Ve věku 73 let včera opustil filmový svět australský herec Hugh Keays-Byrne. Informaci zveřejnil jeho zástupce a později ji na svém facebookovém profilu potvrdil i dlouholetý přítel a spolupracovník,… (více)