Režie:
Emilio EstevezScénář:
Emilio EstevezKamera:
Michael BarrettHudba:
Mark IshamHrají:
Anthony Hopkins, Lindsay Lohan, Demi Moore, Sharon Stone, Elijah Wood, Harry Belafonte, Nick Cannon, Laurence Fishburne, Heather Graham, Helen Hunt (více)VOD (1)
Obsahy(1)
4. června 1968. Senátor Robert F. Kennedy přijíždí do hotelu Ambassador v Los Angeles přednést projev v rámci své kandidatury na prezidenta Spojených států. Ve všech lidech vzbuzuje naději, vzrušení a dojem, že jeho zvolení bude příčinou velkých změn. V následujících dvou dnech však celý svět bude svědkem události, která změní historii a životy mnoha lidí. Atentát v Ambassadoru není politický film. Není to ani příběh Roberta Kennedyho (ve filmu ho vidíme výhradně ze skutečných archivních záběru). Je to pohled do životů několika lidí, jejichž cesty se na pár hodin protly. Příběh lidí, kteří byli v bezprostřední blízkosti jednoho z největších incidentů 20. století. Režisér a scenárista Emilio Estevez získal do jednotlivých rolí jedinečné herecké osobnosti. Před kamerou se sešly nejzkušenější hollywoodské hvězdy několika generací: držitelka Oscara Helen Hunt (Lepší už to nebude), držitel Oscara Anthony Hopkins (Mlčení jehňátek), Laurence Fishburne (Matrix 1-3), Demi Moore (Neslušný návrh, Striptýz), Sharon Stone (Základní instinkt, Casino), Elijah Wood (trilogie Pán prstenů, Sin City - město hříchu), Lindsay Lohan (Mezi námi děvčaty), Heather Graham (Z pekla, Kurs sebeovládání). (oficiální text distributora)
(více)Videa (2)
Recenze (318)
Režisér Estevez rozehrál velikou šachovou partii se spoustou figurek, a každé se snažil dostat až na kůži. Budiž. V tom případě bych ale nedával tolik prostoru "Bobbyho věcem". Anebo se pustil blíž do senátorova života a neukazoval až zase tolik postav. Takhle, jak to nakonec "uplácali", je to příliš rozmělněné, natahované a v závěru povrchní. Odbýt postřelení podstatné části našich "nových známých" stručnou větičkou, že všichni přežili, to je, nezlobte se na mě - slabota. Líbily se mi autentické záběry, povedeně pospojované s těmi filmovými. Celkově - viděl jsem už horších 120 minut. ()
Zkuste přehlédnout fakt, že téměř v každé nově příchozí postavě poznáváte známou osobu a zaručuji vám, že už se neodtrhnete a zůstanete pohlceni životními pravdami o válce, lidskosti, ochotě zachránit, unáhlenosti, osudových zaváháních, nešťastných náhodách a mnohými dalšími. To, že je obsazení plné celebrit nakonec vůbec není na škodu, protože je to záruka hereckého koncertu. Dokonalých jich bylo víc, nejvíce snad Wood, Macey, Joshua Jackson a Laurence Fishburne, zaváhání přijde bohužel u klíčových partů, Sharon a Demi mi ani trochu neseděly a svým přehráváním v intimních scénách téměř zkazily dojem. Ale to je jen drobná piha na kráse nevyzpytatelné mozaiky, kde se úsměv střídá s dojetím a kde se dočkáte úchvatného audiovizuálního tripu s dlouhovlasým Kutcherem a nahým Shiou LaBeoufem, zasnoubení na základě záchrany muže před vietnamskou válkou a neodvratného závěrečného propletení a nic z toho vám nemůže přijít násilně naroubované. RFK je sice skutečná postava, ale i kdyby zde byl zobrazen jako bezejmenná ikona, stejně k vám dojdou jeho spravedlivé a čestné ideje a v jeho použitých slovech není patos, je to jen lidskost bez příkras. Při nich jednomu dojde pravá velikost takového filmu. ()
Dnes není den vhodný pro politiku. Tuto příležitost chci využít. Při svém jediném dnešním vystoupení k vám chci krátce promluvit o zbytečné hrozbě násilí v Americe, které opět poskvrňuje naši zem a životy nás všech. Není to problém jedné rasy. Oběťmi násilí jsou černí i bílí, bohatí i chudí, mladí i staří, slavní i neznámí. Jsou to, a to především, lidské bytosti, jež zase jiné lidské bytosti milují a potřebují. Nikdo, bez ohledu na to, kde žije a co dělá, si nemůže být jist, kdo bude obětí dalšího nesmyslného krveprolití. A tak to jde v naší zemi stále dokola. Proč? Čeho lze násilím dosáhnout? Kdo se ho vždy dopouštěl? Kdykoliv nějaký americký život zbytečně zničí jiný, ať už ve jménu zákona nebo při jeho překračování, ať už ho spáchá jednotlivec či skupina, chladnokrevně nebo v afektu, je to akt násilí nebo odpověď na něj a vždycky se tím přerve niť života, kterou někdo v bolestech a v potu tváře předl pro sebe a své děti. Kdykoliv se toho dopouštíme, ponižujeme celý národ. Přesto stále jakoby přehlížíme vzrůstající násilí, jež ignoruje naše prosté lidství i naše právo na civilizovanost. Příliš často oslavujeme aroganci, chvastounství a lidi s ostrými lokty. Příliš často tolerujeme ty, kdo své životy budují na troskách snů jiných lidských bytostí. Ale jedno je jisté: násilí plodí násilí. Útisk vyvolává odplatu. A pouze očištění celé naší společnosti může naši duši zbavit této nemoci. Protože když někoho učíte nenávidět jeho bratra a bát se ho, když ho učíte, že je něco méně kvůli barvě kůže, kvůli víře nebo kvůli politice, již prosazuje, když ho učíte, že kdo je jiný, ten ohrožuje jeho svobodu, jeho práci, domov nebo rodinu, zároveň ho tím učíte přistupovat k ostatním nikoliv jako ke spoluobčanům, ale jako k nepřátelům. Neučíte ho spolupracovat, ale dobývat. Učíte ho být zotročen a ovládán. Až nakonec na své bratry pohlížíme jako na cizince. Na cizince, s nimiž sdílíme město, ale nikoliv pospolitost. Na lidi, s nimiž nás pojí místo bydliště, ale nikoliv společný zájem. Učíme se jenom společným obavám, společné touze udržovat si od ostatních odstup. Pouze společnému puzení vyjadřovat nesouhlas silou. Naše životy na této planetě jsou příliš krátké. A dílo, které nás čeká, je příliš veliké, než abychom tomuto přízraku dovolili dál strašit v této naší zemi. Jistě, nemůžeme ho odsud vykázat zákonem nebo vládním usnesením, ale snad bychom mohli mít na paměti, alespoň někdy, že ti, kdo s námi žijí, jsou naši bratři, kteří s námi sdílejí stejný krátký okamžik života, kteří stejně jako my nehledají nic než možnost prožít své životy smysluplně a štastně, dojít co největší spokojenosti a naplnění. Z tohoto pouta společného osudu, z tohoto pouta společných cílů se můžeme začít něco učit. Přinejmenším se můžeme učit rozhlížet se kolem sebe, po našich spoluobčanech, a můžeme se víc snažit ovázat si vzájemně naše rány a proniknout ke svým srdcím, být znovu bratry a krajany... // Robert F. Kennedy: ON THE MINDLESS MENACE OF VIOLENCE, Indianapolis, Indiana, 5. duben 1968 // () (méně) (více)
Puzzle několika příběhů odehrávajících se na pozadí demokratických voleb v Kalifornii. Nutno říci, že příběhy jsou kvalitou nevyrovnané, poslepované jsou ale velmi dobře a jako celek to funguje. Estevez dokázal filmu vtisknout patřičné emoce a určitou myšlenkouvou hloubku. Bobbyho si navíc užijete i bez nějaké velké předešlé znalosti politických dějin USA a to rozhodně není nedůležité. ()
Už akoby náš distribučný názov preznamenával nevydarený film. Volá sa to Bobby, ale náš návštevník v kine pri okienku musel vysloviť názov Atentát v Ambassadore. Ale dobre, k filmu. Zostaviť takúto mozaiku ľudí v jednom hoteli pred istou udalosťou bol myslím dobrý nápad. Lenže Estevez je častokrát sentimentálny, patetický, nie všetky osudy sú zaujímavé a mal sa venovať iba tým, ktoré zohrávajú v závere istú prekvapivú úlohu. Tento moment sa mi páčil, dal filmu zmysel a previazanosť. Lenže potom sú tu okrem presladenosti Shia pod vplyvom LSD, Ashton ako ťažký hipík a Sharon s Demi v úlohách, ktoré sú pre film málo podstatné. Práve fakt, že vidieť Shiau pod vplyvom LSD v relatívne klubovom filme sa mi zdá dosť od veci, rozhodlo o konečnom hodnotení. Kombinácia hraných a archívnych záberov niekomu sadne, inému nie, podľa mňa sa sem najmä pri Kennedyho vystúpení v hoteli nehodila, systém záber- protizáber touto formou pôsobil amatérsky. ()
Galerie (57)
Zajímavosti (10)
- Snímek distributora MGM (Weinstein) vydělal během prvních třech dnů (17. – 19. 11. 2006) promítání 69 039 dolarů ve dvou kinech. Stačilo to na 40. příčku žebříčku návštěvnosti. Celkový zisk v amerických kinech se nakonec vyšplhal na 11,2 milionu dolarů. (imro)
- V 70. minutě, když si Samantha (Helen Hunt) zkouší černé botičky, sedí na úplně stejné židli, jaké jsme mohli vidět ve filmu Cesta do Ameriky (1988) v 8. minutě, když princ Akeem (Eddie Murphy) snídá s královskými rodiči okolo hodovního stolu. (Petsuchos)
Reklama