Stranger Things - Season 2

Tak první série nasadila laťku hodně vysoko, co si budeme povídat. Ale druhá řada na ni celkem důstojně navázala a až na první a sedmou epizodu dosahovala u mě taky na max. hodnocení. Celkové dosavadní seriálu je vynikající a trochu se bojím toho pokračování, protože tento level IMHO nejde dlouhodobě s daným tématem udržet.... (20.03.2018)

Stranger Things 2. Nastavený čas v městečku Hawkins, maximálně pro nekritické příznivce. Přibližně sedm epizod zdlouhavé hledání zápletky, přičemž se recyklují témata, příběhy a prostředí první sezóny. Na jednu a půl epizody se nějaký děj objeví, ale většinou jde jen o útěk před monstry/zničení většího monstra, přičemž si tvůrci dopomáhají naprosto předvídatelnými klišé, které už se bohužel nedají omluvit zdánlivou sebeuvědomnělostí, znalostmi žánrů a jejich převracením. Půl epizody dojemný epilog, který jako jediný dokáže vtáhnout do děje. Strážci Galaxie Vol. 2 letošního televizního roku, kde vyčnívá jen atypická sedmá epizoda, v níž se na chvíli objeví záchvěv originality. Jinak jde o příliš bezpečný a předvídatelný fanservice. (28.10.2017)

Druhá série Stranger Things dokázala to samé, co série první. Přišla s dalším mysteriozním příběhem, který nenápadně navazuje na příběh ze série první a přitom si vytváří naprosto soběstačné a sebejisté prostředí, které mě prostě bavilo od začátku do konce. Osmdesátková atmosféra je cítit i z účesů na hlavě a hezké jsou i momenty, kdy tvůrci naprosto vědomě naráží na řadu tehdejších filmařských legend od Terminatora počínaje po Indiana Jonese konče. Ke konci série jsem si přál, aby nám ústřední parta s Jedenáctkou v čele nikdy nezestárla a zůstala pořád tak super, jako tomu je teď. Snad třetí série přijde co nejdříve... (16.11.2017)

Zdá se mi, že oproti první sérii jde o velký propad. Zatímco dříve si Dufferovi s žánrovými schématy a klišé pohrávali, nyní je prostě jen naplňují. Karty jsou rozdány hned od začátku a nasměrované tendence se ani na chvíli nevydají mimo své koleje. Divák se nemá ve vývoji příběhu díky jeho předvídatelnosti prakticky čím zabývat. O známé postavy netřeba se strachovat, protože mají ochranu všeobecné sympatie; umírají jen bezejmenní vojáci a vědci a nově přibyvší hrdinové (Bob Newby), kteří si svým looserovským profilem o smrt jakoby sami říkají. V postmoderně žánrovém pomrkávání se ke světům Spielberga, Carpentera, Kinga apod. přidávají například také aluze na TERMINÁTORA II., CRITTERS nebo VYMÍTAČE ĎÁBLA, ale vyprávění de facto co do žánrovosti i náročnosti zůstává na úrovni rodinných snímků S. Spielberga. Navíc jsou tvůrci proti svému emancipačnímu étosu. Bob Newby představuje přestárlého obtloustlého nerda, který je sice chytrý, obětavý, ale bojácný a nemužný a právě proto představuje typickou oběť – postavu, která vykoná jeden nebo více překvapivě hrdinských činů, po nichž díky své nemotornosti a mimóznosti zahyne. Přeživší jsou totiž jen ženy, děti a alfa samci s vyhraněnou identitou citlivého heroje. Paradoxní ovšem je, že Bob Newby představuje možnou budoucnost právě pro ústřední roztomilé mladé hrdiny (která je stvrzena i jejich poznámkou im meroriam, že právě Newby byl ten, kdo založil jejich oblíbený audiovizuální kroužek). Seriál, který zdánlivě staví na tom, že nerdi jsou winners, vlastně spíše ukazuje, že jde o iluzi – jen co se vyvinou z dětské roztomilosti, čeká je osud chytrých, ale neatraktivních blbečků, nad jejichž mrtvolou si ostatní na půl minuty postesknou, že jich přeci jen byla celkem škoda. K dobru rozhodně neslouží ani špatně napsané scény, v nichž se jinak rozumné postavy vrhají do zcela nerozumných akcí na efekt, aby je pak měl kdo zachraňovat. V blízkosti smrtelného nebezpečí sotva několik minut poté, co strachy ani nedýchali, řvou jako na lesy a hádají se o prkotinách, s lehkou citově vyděračskou závratí nechávají téct slzičky bez utření pěkně až k bradičce, a vůbec se chovají vzhledem k okolnostem nesmyslně (třeba bratr Max v jednu chvíli suverénně odmlouvá svému dominantnímu fotrovi, jakoby nevěděl, co bude následovat – když se mu však záhy dostane reakce v podobě militantního nátlaku, nehne brvou a podvolí se vojenské disciplíně, s níž má evidentně bohaté zkušenosti – celá scéna působí, jako by se v jednom okamžiku do těla postavy vtělil jiný charakter). Možná by se mohli bří Dufferovi snažit trochu víc. (31.03.2018)

Druhá série je možná o maličký ždibec horší, přesto je stále výborná. A hlavně ta chemie mezi všemi aktéry, ta tam prostě pořád je. Vůbec nic mi nevadilo a odbočení v sedmém dílu mně přišlo taky hodně OK. Celá působí velmi přesvědčivě k čemuž přispěli i nové, herecké tváře, kde bych asi jmenoval Seana "Křepelku", na kterého jsem od LOTRa málem zapomněl. Winona se taky trošku zklidnila, malí kluci spolu s Jedenáctou jsou pořád k sežrání a spolu s Davidem hrají ještě líp, než minule a tak mi prostě a jednoduše nezbývá, než hodnotit známkou nejvyšší. Teď můžu jen tiše doufat, že tahle dvojka bude takový předskokan k té poslední, co se snad chystá za rok. Pokud bude lepší, než předchozí dvě, nebudu se vůbec zlobit. (31.10.2017)