The Brown Bunny

The Brown Bunny v podstatě nemá žádný děj. Jeho síla pro mě spočívá v jednotlivých scénách. Jedná se o obyčejnou, nezajímavou road movie, jejíž podstatná část děje spočívá v nezáživné jízdě autem napříč státy a v detailních záběrech kamery na Vincenta Galla. Ukazuje nám svůj ztrápený, plačící obličej, sledujeme, jak mu za jízdy vítr pročesává vlasy a díváme se do jeho modrých očí. Po chvíli začne být tato "dlouhá cesta" stereotypní a tak se může lehce stát, že se člověk pod její mlčenlivostí a volným průběhem poddá vlastním myšlenkám. Jakoby nechává diváka, aby se sám začal postupně unášet na jejích vlnách a zamyslet se nad vším, k čemu mu dá toto tempo prostor. A mezitím jistě všichni nedočkavě čekají na "ten" závěr, kvůli němuž se toto dílo stalo horlivým předmětem diskusí. Od chvíle, kdy se v pokoji objeví Chloë Sevigny, pro mě následovalo nejsilnějších zhruba deset minut celého filmu. Nečekaná pointa mě poněkud vytrhla ze zaujetí posledních scén. Příliš se mi zde nehodila a byla bych radši, kdyby vše skončilo "skutečně." Celkové vyznění snímku, a především závěr, na mě tak zvláštně zapůsobil, že nemohu hodnotit jako obyčejný průměr. (30.07.2011)

Vincent Gallo je muž s opravdu širokým záběrem. Sám si film napíše, zrežíruje, obsadí se do hlavní role a na závěr si ještě střihne jedno speciální číslo. Zvolené schéma vyprávění asi nejlépe odpovídá omezené naraci. Dějovost je sice značně redukována, o hlavním protagonistovi ani o jeho pohnutkách téměř nic nevíme, ale Gallo nám poskytuje fragmenty informací, které jsou pro dějový vývoj do značné míry určující a omezují tak další možnosti interpretace (návštěva u potencionální tchýně budiž zdárným příkladem). Okolní krajinu zachycuje převážně přes špinavé okno své dodávky a mezitím se nám pomalu poodkrývá mozaika jeho osobnosti. Závěr je tak spíš katarzním vyvrcholením, který i to málo, co nám bylo sděleno, určitým způsobem determinuje, než nějakým nepředvídatelným z hlubin podvědomí vyplynuvším šokem. A konečný flashback v podstatě už jenom dovysvětlí předcházející události ke všeobecné spokojenosti méně vnímavějších diváků. (17.06.2010)

Zdánlivě vyprázdněný road trip s divným pavoukem za volantem bílé dodávky, který si cestou fouká na svou emocionální bolístku. Vincent Gallo znovu dokazuje, že pochází z jakési cizí dimenze a láduje do nás tuhle v dlouhých záběrech dávkovanou pocitovku. Rozpočet 10 milionů $? Pak minimálně devět jich musela "spolknout" Chloë Sevigny v její závěrečné miniroličce, jinak si nedokážu představit, kam ty prachy mohli ulít. Moc hezká hudba, v kombinaci obrázků z amerických silnic dokresluje příjemnou atmosféru. (21.11.2012)

Prosim vás, a co chcete? Tohle je jedna z nejlepších one-man show, co kdy plátno spatřilo, filmek dělaný téměř na koleně, a ano, se slečnou na kolenou na konci. Když pro nic jiného, je to tady aspoň pro to gesto: není třeba velkých studií a jejich rozpočtů, aby obraz odvyprávěl příběh. Jímavé je i to, že to vlastně nefunguje: velký pokus o naturalistickou opravdovost, o ponor do hloubi osamělcovy duše, a ztroskotá to právě na tom senzačním závěru -- tajemství je fuč, neboť ho poznáváme. Aha, tak takhle to bylo. V tom případě se dalo vyprávět filmověji. (Ale rozhodně by k tomu bylo potřeba víc lidí a techniky.) Úctyhodný pokus, který ne až tak funguje, to je pro mě tohlo malé odvážné autoporno -- pardon: motoporno. (16.11.2009)

Nezávislá, narcistická a ujetá verze Paříž, Texas. A zároveň laciná verze Jarmusche, krapet zahleděná do sebe. Rozpočet to asi ani nemělo. Jak si tu Gallo udělal všechno sám, tak to působí dojmem, jako by to celé stálo jen pár dolarů, nicméně i přes to, že je to pak hrozně egoistické, musím přiznat, že se mi to nakonec docela líbilo. První půlka je skvělá, její pomalá atmosféra mi sedla hodně a zároveň mě hodně bavilo i gradování děje, které zpočátku hodně věcí tají a člověk vůbec nechápe, která bije a oč Budovi vůbec jde, ale postupně se vše odhaluje a snad žádný dialog a vlastně i většina scén tu není zbytečné, ale vždycky má nějaký účel a něco říká. Jen je třeba tomu věnovat pozornost, ale zase na druhou stranu věřím, že to nebude lehké a pro spoustu lidí bude tempo filmu jedině tak uspávající. Takové mi totiž přišlo v té druhé polovině, kde se ten postupný vývin zabrzdil už úplně a kvůli tomu mě už ani ta atmosféra nebrala, protože posunující a vypovídají scény a dialogy zde jednoduše nahradila nudná vata. A když už jsem si myslel, že nadšení z první poloviny ta druhá zničí, přišel závěr, kde je ta nesimulovaná porno scéna (kvůli které je to zařazené do pornografického žánru, ale popravdě bych ho sem kvůli jedné jediné scéně fakt nepřidával (nakolik má být legendární) a spíš, když už by tu musel být třetí žánr, bych přidal mysteriózní, jelikož takové má ten film vedení, ukotvené v nejistotě toho, co za vším stojí), ale zároveň i rozuzlení celého filmu, které na jednu stranu překvapí a na tu druhou po něm člověku dojde, že to vlastně celé měl Gallo promyšlené a že vše nakonec dá smysl. Kromě jedné věci i bez jakéhokoli volného domýšlení. A i přes to, jak egoistický nádech to má a jak moc to celé kazí, musím uznat, že scénář je slušný, atmosféra místy taky a nejvíc mě potěšil fakt, že ta pocitová road movie, kterou to většinu času je, k něčemu dospěje a není jen výpovědi uzavřenou do sebe. A tomu čtyři hvězdy dát musím, protože si je to za mě zaslouží - i přes tu kontroverzi a silně rozporuplné reakce okolo toho. A asi jsem jediný, kdo má takový názor, ale The Brown Bunny se mi líbilo o něco víc, než Gallův první (a mnohem oblíbenější a úspěšnější) film Buffalo 66´, ze kterého jsem neměl tak silný pocit jako tady. Slabé 4* (28.08.2022)