21 gramů

filmy, který každý hodnotí spoustou hvězd, mě přitahují. proto jsem zhlédl i tento ponurý snímek. prvně musím napsat, že nesourodé řazení scén mám rád a tady jsem byl nad míru spokojen. bohužel spokojenost menší panovala s pomalejším rozjezdem, protože do ,, tragédie" je to vše takové neurovnané a lidi, kteří nemají trpělivost a chuť zhlédnout něco zvláštního odpadnou. to se málem stalo i mě, ale nelituji, že jsem vydržel. supr B.D.Toro, S.Penn, N.Watts a samo že režie, mě drželi v neustálé pozornosti. a třeba myšlenky - PEKLO, TO SI KAŽDÝ PROŽÍVÁ VE SVÉ HLAVĚ! jsou v kontextu tohoto filmu více než slova. (22.12.2005)

Nemám nič proti experimentom s formou. Bolo však len otázkou času kedy do toho niekto tak "praští" až to bude vadiť. A to je problém tohto filmu. Napriek tomu, že v máloktorom filme dnes nájdete také herecké výkony ako podali Naomi Watts (no nemôžem si to odpustiť ..... dobré štuple :-) ), Sean Penn ale najmä Benicio del Torro tomuto filmu čosi chýba. Pointa filmu mohla byť omnoho silnejšia keby pán Iňarritu nezostrihal film na päťsto poprehadzovaných scén ale povedzme na 30 - 40. Krátko po odchode z kina som rozmýšľal nad plným hodnotením, keď však vidím tú nekritičnosť okolo, dávam štyri (a pol). (17.06.2004)

Skvostná ukázka postmoderní filmové narace – Iñárritu rozbíjí chronologii příběhu na malé kousíčky a z těchto kousíčků skládá své vyprávění. Nevypráví v tradičním smyslu proto, aby sdělil příběh, ale proto, aby ho v duchu postmoderní narace donutil diváka spoluvytvářet, být jakýmsi druhým autorským hlasem. Narozdíl od Andersonovy "Magnólie" ale zachází v dekonstrukci příběhu ještě dál – ignoruje i pravidla konvenčního časoprostoru a servíruje divákovi změt dějů, které nejsou ukotveny jednotou času a místa. Výsledkem je strhující vypravěčská forma, která vnímavému divákovi znemožňuje odtrhnout od příběhu oči, stanout mimo děj. Prožitek z filmu je umocněn způsobem nasnímání – ruční kamera se po trierovsku vyžívá v neurotickém třasu a nevypočitatelném pohybu. K tomu všemu přistupuje výtečná práce se zvukovou stopou, ve které se v klíčových momentech krom přirozených zvuků objevují monotónní zvukové plochy, ještě zesilující citový prožitek. Alejandro González Iñárritu je skutečným mistrem moderní dramatické formy, byť z mého subjektivnímu pohledu jeho formální brilanci chybí bezprostřednost prožitku a intimita, jaká je charakteristická například pro díla Larse Von Triera. Něco ještě více absorbujícího. Subjektivní zážitek. Na vině je možná i fakt, že jsem měl po celý film pocit, že jsem zbytečně o krok napřed v odhalování zápletky... Jinak – absolutorium za herecké výkony (věru nevím, komu se klanět dříve, ale asi přeci jen vítězí strhující viník Benicio Del Toro), za scénář, námět i nenápadnou hudbu. "21 gramů" patří k nejlepším filmům o vině, trestu, odpuštění, soucitu... jaké jsou dnes k vidění... Rozhodně patří do mého TOP 3 za rok 2003 hnedle vedle Burtonovy "Velké ryby" a "Ztraceno v překladu" od Sofie Coppolové. (28.03.2004)

Zrovna v tomhle případě mi netradiční postup vypravování přijde pouze jako efektní berlička sloužící k tomu, aby se film udělal zajímavějším, než ve skutečnosti je. Docela se divím, že tu plno lidí píše o tom, jak je 21 Gramů velmi emotivní snímek, kdežto mně se zdálo, že podobné téma už ani chladněji zpracovat nešlo. (14.02.2009)

Ze začátku může 21 gramů vypadat roztodivně. Příběh nemá děj, rozvíjí se pomalu, promítá se v něm život tří rodin. Každá z nich svým způsobem trpí a zásahem do života se to má ještě zhoršit. Neznal jsem co je realita, co je minulost a budoucnost. Prostě čekal, co se z toho nakonec vyloupne. Možná mi to chvílemi přišlo až značně překombinované, ale i tak neuvěřitelně chytlavé, že ony dvě hodiny dokázali utéct svižně na úkor toho, jak se tep filmu ubíral pomalým tempem. Nemá cenu popisovat herecké výkony. Byly ze všech úhlů pohledu naprosto výborné. Možná kdyby film nebyl tak negativní, byl bych pro plné hodnocení. Takhle mi 21 gramů v paměti vynikne jako velmi solidní krapet depresivní drama, na které se nepodívám s radostí zas tak často. Respektive jednou a dost. --- Tohle auto mi dal Ježíš. On dává a taky bere. - To určitě. Ten na nás úplně sere. (28.08.2007)