21 gramů

Díky bohu za to, že se pořád ještě točí filmy, které dokáží pořádně zabrnkat na duši. Miluju filmy, které mně nevodí za ručičku, které mně nutí klást otázky, přemýšlet o nich. A to je přesně 21 gramů. Iňárritovo důsledné nabourávání časové posloupnosti je v mých očích jasnou výhrou, to skládání mozaiky z časových střípků bylo svým způsobem vzrušující a napínavé. Skvělý dojem ještě umocňuje ruční kamera a místama zajímavá práce se zvukem. Nad těmito technickými záležitostmi stojí emotivnost a hloubka scenáře a herecké výkony. Och, Benicio, Benicio, ty jseš prostě bourák, jinak to říct nedovedu.....Ještě k celkovému vyznění příběhu - na konci se praví " To co skončilo v plamenech, opět se zazelená." Je dobré vědět, že přes všechnu zpackanost života existuje vždycky naděje, ten světlý bod v dáli. A že se pořád točí skvělé filmy :o) (07.08.2004)

Nevím jestli to je nějaká zvláštní úchylka současných scénáristů, že si libují v lidských mozaikách spojených autohavárii. Třeba je to vzrušuje stejně jako hrdiny Cronenbergova Crashe, možná jim to přijde jako ta nejpravděpodobnější možnost střetu několika rozdílných povah, každopádně po Magnólii, po Amores Perros a před Haggisovým Crashem vznikl další film, jehož hrdiny spojuje srážka aut. Alejandro González Iňárritu mnohé oslnil svým debutem tudíž od něj mnozí očekávali mnoho, příliš mnoho. A mnoho toho také dostali. Iňárritu se nespokojil se třemi důležitými postavami prožívajícími nejtěžší chvíle svých životů, rozhodl se navíc nerespektovat základní narativní postupy a děj rozkouskoval do úctyhodného množství dílků, které následně poslepoval v co možná nejefektivnější celek. Ač to není vyprávění chronologické, film nepostrádá relativně stabilní dramatický oblouk, i když je otázkou, zda k 21 gramům přistupovat jako k obyčejnému dramatu a vnímat jej tak, jak běží, nebo jako k jednoduchému puzzle, které teprve dosazením posledního dílku nabývá na smysluplnosti. Možné je obojí, každopádně mě zklamala plytkost ve finále poskládaného příběhu o neměnné hmotnosti duše, rozmělněná navíc melodramatičností čouhající z každého záběru. Obsah je příliš rozmělněn formou. Pokud to režisér dokáže obrátit ve svůj prospěch jako Gaspar Noé ve Zvráceném, pak fajn, ale melodramatická love story si podobné zpracování nezaslouží. 80% Zajímavé komentáře: Lima, Anthony, Marigold, Arius, Jordan, reypal, Alexis (12.08.2006)

filmy, který každý hodnotí spoustou hvězd, mě přitahují. proto jsem zhlédl i tento ponurý snímek. prvně musím napsat, že nesourodé řazení scén mám rád a tady jsem byl nad míru spokojen. bohužel spokojenost menší panovala s pomalejším rozjezdem, protože do ,, tragédie" je to vše takové neurovnané a lidi, kteří nemají trpělivost a chuť zhlédnout něco zvláštního odpadnou. to se málem stalo i mě, ale nelituji, že jsem vydržel. supr B.D.Toro, S.Penn, N.Watts a samo že režie, mě drželi v neustálé pozornosti. a třeba myšlenky - PEKLO, TO SI KAŽDÝ PROŽÍVÁ VE SVÉ HLAVĚ! jsou v kontextu tohoto filmu více než slova. (22.12.2005)

Příliš pozdě na omluvu Ińárrituovi, že jsem si tenhle jeho masterpiece nechal až na počátek listopadu roku 2006. Spletitá mozaika několika lidských životů, jejíž chaotičnost a nepředvídatelnost jakoby kopírovala složitá forma podání, je tak poutavá a oslovující, až nutí k upřímným slzám. Velmi intimní film s naprosto fenomenálními hereckými výkony. Nádherný epilog… (05.11.2006)

Měla bych výhrady ke zdlouhavým scénám plným plačících žen, nicméně jinak jsem se touhle rozlámanou žiletkou pořezala pěkně. Protože na holení, pánové a dámy, na holení to není! --- Dodatek 2018: Panenko Marja, že já jsem to ale bývala básník. Poté, co jsem si přesně po jedné hodině uvědomila, jak to všechno "bylo" (bude) jako by ztratilo smysl dívat se do konce. A po dodívání se do konce si myslím, že mi ta druhá hodina opravdu už nic navíc nedala. (12.12.2009)