poster

Chuck Berry: Ať žije Rock and Roll

  • anglický

    Chuck Berry Hail! Hail! Rock 'n' Roll

  • slovenský

    Chuck Berry : Nech žije rock and roll

Dokumentární / Hudební

USA, 1987, 120 min (Alternativní: 60 min)

Komentáře uživatelů k filmu (6)

  • T2

    Rozpočet $-miliónovTržby USA $719,323Tržby Celosvetovo $-(14.6.2009)

  • Mr.Apache
    ****

    Oslava šedesátin jednoho z vynálezců rock 'n' rollu probíhá v roce 1986 ve formě koncertu v prostorách bývalého kina The Fox Theatre v Berryho rodném St. Louis. V doprovodné kapele jsou persony jako Keith Richards z Rolling Stones nebo kytarista a zpěvák Robert Cray, který ve stejném roce vydal nejprodávanější bluesové album všech dob. Za pianem sedí Chuckův dlouholetý pianista Johnnie Johnson, jehož nástroj zní z drážek většiny Berryho hitových singlů a do saxofonu troubí Bobby Keys, známý coby host na deskách Lynyrd Skynyrd, Sheryl Crow, B.B. Kinga nebo Joe Cockera. (O sólových albech téměř všech členů Beatles a valné části diskografie Stounů ani nemluvě.) Doprovodné vokály má pak na starosti Chuckova dcera Ingrid. To ale zdaleka není všechno. Po jedné písničce si s Chuckem zapěje Eric Clapton (jenž se zároveň zhostí i sólové kytary), rhythm & bluesová legenda Etta James, Lennonův syn Julian nebo country rocková ikona Linda Ronstadt. Koncert je prokládán rozhovory se starými rock 'n' rollovými legendami (Jerry Lee Lewis, Bo Diddley, Little Richard) i jejich dodnes hvězdnými a neméně legendárními následovníky (např. Bruce Springsteen). Ke slovu se dostanou také někteří členové početného Chuckova příbuzenstva a v neposlední řadě samozřejmě i Chuck Berry sám. Na koncertě zazní plus mínus asi patnáctka velkých hitů. V záběrech z Chuckova domácího studia pak dostaneme nádavkem několik komorních rarit. Vidíme i záběry ze zkoušek na samotný koncert, kde Chuck v jednu chvíli poučuje Keitha Richardse jak má správně hrát jeho kytarové riffy. V rámci zkoušky uvidíme také téměř kompletní provedení songu Come On v pěveckém podání dua Ingrid Berry a Robert Cray. (- - -) Znalci Chuckovy tvorby dobře vědí, že ty největší a nejznámější hity jsou pouhým zlomkem jeho bohaté tvorby, v níž se najde nemalé množství dalších skvostů. Často i takových, u nichž by náhodného posluchače spojení se jménem jejich interpreta nejspíš ani nenapadlo. Jak už někdo poznamenal dávno přede mnou, zatímco Elvis Presley byl první velký rock 'n' rollový zpěvák, Chuck Berry byl první velký rock 'n' rollový umělec. Nebyl jen inovátorem stylu. Byl také svým téměř výhradním skladatelem a textařem, stejně jako vynikajícím kytaristou. Jeho legendární rify z písní jako Johnny B. Goode nebo Carol zůstanou nesmrtelné. Výčet coververzí jeho skladeb, spáchaných jinými interprety, by byl nekonečný. Vždyť jen Stouni ve svých začátcích nahráli snad deset Berryho písní. A nebyl to jen rock 'n' roll, jehož byl Chuck nekorunovaným králem. Z každého jeho alba můžeme slyšet také pěknou dávku blues té nejvyšší jakosti. Později pak lze registrovat i vlivy britské rockové invaze a sedmdesátkového funky. O Chuckovi by se dalo vyprávět hodně dlouho. Zažil rychlé vzestupy i strmé pády, několikrát se dokonce ocitl na celá léta za mřížemi. V raném mládí založil rodinu a nikdy se nerozvedl. Hrál v zapadlých černošských putykách, na obřích hippie festivalech i v Bílém domě. Skonal třicet let po uvedení tohoto filmu. Snímek Hail! Hail! Rock 'n' Roll zvládne zprostředkovat pouze malinký zlomek toho, co Chuck Berry skutečně představuje. Já měl navíc při sledování tu nevýhodu, že jsem k filmu nesehnal ani anglické titulky. Takže třeba z toho, co na kameru mumlá evidentně společensky unavený Keith Richards, jsem rozuměl stěží polovinu. A když došlo na jižanským akcentem vyzbrojeného Jerryho Lee Lewise, nechytal jsem se už vůbec. I tak jsem moc rád, že jsem tenhle film viděl. Řek bych, že vzhledem k nutnosti úplného pochopení většiny tamních rozhovorů to určitě nebylo naposledy. Zatím tedy čtyři hvězdičky a více snad příště.(29.3.2020)

  • tahit
    ****

    Tak tohle je příjemná vzpomínka na zlatou éra rokenrolu se vším všudy. Skvěle natočeno. Jedinou vadou na kráse, že jsem nikdy předtím moc Berryho neposlouchal, byť dělal poctivou muziku a ovlivňoval spousty lidí. Inu, snad se k tomu rád někdy vrátím. Ještě dodám, kdosi řekl, snad Lennon, rokenrolu se může taky jinak říkat Chuck Berry.(24.2.2020)

  • Othello
    ****

    S výraznou filmařskou patinou snímaný ani ne dokument, jako spíš oslavný pomníček neuvěřitelně živelného hudebníka, který by jednomu dovolil těšit se na šedesátku. Veškeré nekomfortní aspekty Berryho života jsou ponechány stranou, protože se o nich prostě odmítá bavit, takže prostor má krom něho pak akorát kytarová šlechta v čele s psychopatem Ericem Claptonem a mužem-heroinem Keith Richardsem. Už jen za možnost si pozvat tuhle bandu do pokoje v jejich stále kreativním období, si stojí tenhle dokument sjet. Mimo to totiž obsahuje ještě dva bonusy. První je, že můžete být svědky toho, jak se natáčely v danou dobu živáky. Zatímco dnes stačí čtvrtkilový foťák se zabudovaným stabilizátorem, zde v pozadí koncertu můžete sledovat, jak se tam sunou kameramani obalený čtyřicetikilovými steadycamy, nad publikem krouží hydraulické rameno jak kretén a na obřích stativech se zaostřuje v průběhu koncertu skrze klapku. Druhej pak je fakt, že k filmu neexistují titulky v žádném jazyce a snažit se zachytit, co mumlá Richards sjíždějící do heroinového rauše, se vám asi ještě podařit může, nicméně jakmile se dostane ke slovu živý luisianský stereotyp Jerry Lee Lewis, tak to budete potřebovat, aby vám někdo otíral čelo (půlhodinovou sérii jenom onoho rozhovoru pro tento film naleznete na YT).(7.5.2020)

  • carlos 2010
    *****

    Nahraté pri príležitosti 60. narodenín Chucka Berryho, vo Fox Theatre v St. Louis, Missouri 1986.(4.4.2014)

  • Merťas

    V pražských kinech se promítal od 12.7.1990 (Pasáž)(5.10.2012)