• vitekpe
    ***

    Kontroverzni Jarmila Svabikova tady (jako milenka tovarnikova) vypada proste vytecne. Adina take v dobre kondici, a ani boxer inzenyr Vejrazka mi nevadil tak jako obvykle... Film je takovej zmatenej, zakladni linka mela byt asi "boj dobreho inzenyra s podvody a sizenim pri stavbe prehrady"...ale nevim. 3-(23.4.2015)

  • Pitryx
    odpad!

    Čekal jsem legrační agitku. Tohle mne ani za mák nebavilo a tak jsem přestal film jaksi "vnímat". 20110906asi 30/10604++++++++++++++++Souhlas s mým předchozím komentářem. Jen bych ještě dodal, že se mi Mandlová nikdy nelíbila, ale zde v tomto filmu, v tom účesu a saku jsem měl drobátko potíže ji rozeznat od chlapa. 20170504(9.3.2014)

  • Marthos
    **

    Kontroverzemi stíhaný Holmanův (téměř) velkofilm nepatří k zvlášť jednoduchým dílům soudobé produkce, už proto, že nabízí několik variant obsahové interpretace. Jistě se shodneme, že PŘEHRADA naplňuje představy o filmu z pracovního prostředí, který zdůrazňuje nutnost poctivého pracovního nasazení. Předmětem ideologického rozporu je nejen existence oné přehrady, která je ve filmu zobrazena jako něco veskrze pozitivního, ale především úloha titulní postavy, jíž je mladý stavební inženýr a sportovec v jedné osobě. Charakterová změť této postavy velice dobře ilustruje ideologickou tendenci, kterou se ubírá. Pavelec v podání Vítězslava Vejražky po krátkém morálním selhání nachází východisko v práci na stavbě nové přehrady a po boku nevinné, čisté dívky (Nataša Gollová). V kontrastu s amorálním prostředím podnikatelských salonů a povrchních charakterů (Adina Mandlová v jedné ze svých pozoruhodných negativních egoistek) je tento motiv zvlášť působivý a v podstatě divákovi podsouvá názor o ideálním hrdinovi doby. Závěr filmu je už typickou masovou propagandistickou záležitostí. "Zítra začneme znova na nových poctivých základech, přehrada patří nám všem, musí být věčná, stavíme ji pro sebe a pro ty, kteří přijdou po nás a budou stavět dál! Zítra ráno, kamarádi, do nové čisté práce!", zavelí samozvaný šéf stavby se zaťatou pěstí. Film tedy zcela konkrétně ukazuje bezprostředně přítomnou časovou osu, což nelze v kontextu doby bagatelizovat ani přehlížet. Ideologická tendence je v Holmanově filmu jasně účelová a na mnoha místech snadno identifikovatelná, v širším diskursu pak zrcadlově odráží ideologii poúnorovu, ale ta si z filmu bere jen určité prvky a nástroje, jakými bylo lze docílit opačného ovlivňování diváků. Osobnost levicového básníka K. M. Walló, který je autorem námětu, by pak částečně odpovídala poválečnému znovuuvedení filmu na plátna kin (Walló později přešel k filmové režii a uplatnil se jako tvůrce oficiálních soudobých témat). Není bez zajímavosti, že v době vzniku (počátek čtyřicátých let) patřila PŘEHRADA k nejrozsáhlejším a velkoryse financovaným projektům zkonfiskovaného českého filmového průmyslu, sám Holman na něm pracoval bezmála dva roky a dvě třetiny filmu vznikaly v exteriérech, což v té době nebylo vůbec obvyklé. Recenze na film byly celkově příznivé a některá periodika neváhala PŘEHRADU označit za film evropské úrovně, který splývá v ladný celek, v mohutnou oslavnou symfonii člověka a práce. V jakém smyslu a za jakých podmínek pak budou k tomuto dílu přistupovat současníci, záleží pouze na každém z nás. Bez znalosti historického kontextu a dostupných písemných pramenů jen těžko dosáhneme objektivního hodnocení a tím i vyrovnání se s minulostí války.(11.10.2008)

  • kinderman
    ***

    Málo N.Gollové, více A.Mandlové, nejvíce pracovního a sportovního zápalu V.Vejražky a jeden odporný (protektorátní) antisemitismus na adresu postavy stavebního velkopodnikatele Berky: „Znám ty vaše židovské manýry!“ dávají dohromady „budovatelský“ film vhodný i k poválečnému reprízování. Předtím ovšem byly všechny (původně německo- české) nápisy viditelně překryty nápisy českými (a tak se taky z Hertla stal Berka).(23.7.2011)

  • minus
    **

    Na rozdíl od jiných bych Velkou přehradu neinterpretoval jako nacistickou propagandu. Pokud se nepletu, tak "goebbelsovská dramaturgie" využívala spíš populární žánry a byla daleko víc rafinovanější, než je tento podivný film z pracovního prostředí. Pro mě je to ojedinělý dokument doby. Kam až mohla zajít protektorátní filmová levice (námět sepsal K. M. Walló, který se potom vyřádil na Botostrojích apod.), která se v daných podmínkách možná tímto způsobem chtěla vypořádat s odkazem prvorepublikových poměrů. Že to udělala silně schematicky a že nás překvapí paralely s pozdější budovatelskou estetikou, je věc druhá. Rozhodně ale tento film nevypovídá nic o zrůdnosti nacismu a už vůbec ne o zrůdnosti komunismu - není přece ani produktem komunistického režimu. Moc by mě zajímalo přijetí filmu v době premiéry i okolnosti jeho dalších znovuuvedení po roce 1945. Jak film zapadl nebo nezapadl mezi produkci padesátých let, je složitější otázka, která souvisí i s obecně problematickým statusem meziválečných a protektorátních filmů po roce 1945. Dovysvětlující titulek, o kterém se tu zmiňují jiní, navíc pochází zřejmě z dob před únorem 1948. Titulky totiž mají značku Československé filmové společnosti - podniku, který předcházel poúnorovému Československému státnímu filmu.(6.7.2011)

  • - Filmovanie prebiehalo v povodí Vltavy a na Štěchovickej priehrade. (dyfur)

  • - Berka, postava hraná Karlem Hradilákem, se v první verzi jmenoval Rudolf Hertl. Zřejmě pro poválečné uvedení filmu byly v obraze vykryty všechny cedule označující stavby (původně německo-české) novými, pouze česky psanými. (Karlos80)

  • - Před kameru se společně postavili manželé Josef Gruss a Jarmila Švabíková. (M.B)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace