Hudba:
Štěpán LuckýObsahy(1)
Pozdější spolutvůrci slávy české kinematografie 60. let Vojtěch Jasný a Karel Kachyňa začínali o desetiletí dříve pochybnými, trapně inscenovanými dokumenty, v nichž hájili tehdejší politické i hospodářské poměry. V tomto snímku, vzniklém jako absolventská práce na FAMU, sledují postupné zvelebování státního statku kdesi v krušnohorském pohraničí, kam po odsunu německého obyvatelstva přicházejí noví osadníci. Když překonají vlastní pochybnosti i úklady nepřátel, začne se jim konečně dařit. Poznají, že ze všeho nejdůležitější je politická uvědomělost. Kachyňa a Jasný zde použili princip inscenovaného dokumentu, jehož aktéři představují sami sebe a pro kameru opakují skutky, které dříve konali, samozřejmě v řádném politickém opracování. Proto je také tolik důležitý průběžně znějící komentář. Přesto se již tady projevil smysl obou režisérů pro výtvarné hodnoty snímaných obrazů i snaha v rámci možností kultivovaně a ve vypravěčky gramotném tvaru postihnout střípky reality. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (16)
Společný debut Kachyni a Jasného není sice taková jobovka jako Běda tomu, skrze něhož přichází pohoršení, ale bohužel k ní nemá daleko. Rádoby fajné zpracování tématu Vsi z pohraničí osciluje mezi parodií a pokusem (v závěru) o sovětskou montážní školu. Celek je velmi efektní paskvil. ()
Jasnokachyňovská poetika spojená s budovatelským nadšením. Vliv ruské kinematografie jsem neodhalila, inspirace Plickou je patrná. Ač se mnozí ošklíbají nad obsahem, podívám-li se na film jako na studentský počin dvou velkých režisérů, vnímám víc zdařilou filmařinu. Kdyby všechny budovatelské dokumenty měly tuto úroveň, dalo by se na ně dívat i dnes. Vynořují se otázky, jak by pohraničí vypadalo, kdybychom po válce nevyhnali starousedlíky navyklé horskému životu nebo jestli by se kravkám nedařilo lépe, kdyby zůstali v rodné stáji. ()
Pro dokreslení doby. Jinak hrůza.!!! ()
Jako školní cvičení je to fenomenální - v tom smyslu že Kachyňa s Jasným natočili vědomě naivní agitku, která tlačí na pilu každým obrazem. Krásné obrazy a střihová montáž, která by se možná obešla i bez voiceoveru. Často je to nechtěně vtipné a morálně je to celé dost na pováženou. Pokud se na to ale díváte jako na dokument o jedné době ( a tím myslím i samotnou formu filmu ), tak "Není stále zamračeno" rozhodně stojí za pozornost. ()
Ideově čirá propaganda, ale zručně natočená a na propagační film vlastně docela lidská. Zvláštní je, že není vůbec používán diegetický zvuk - tipl bych si, že je to omezení dané nedostatečným materiálním zabezpečením JAMU v době jejích začátků. Pokud se v tom ohledu nemýlím, musela to být poměrně bizarní doba pro studenty filmové školy. ()
Velmi dobrý film a už vůbec vzhledem k tomu, že je studentský. Dnes je třeba se na něj dívat historicky. A na tom oceňuju především to, že zde ještě není agitka tak silná. Vychází ze skutečného příběhu skutečné postavy, takže nejde vyloženě o propagandu. Lidé v pohraničí opravdu řešili reálné problémy, ne tolik politiku. A toto se tvůrcům podařilo zachytit. Poplatný době je bohužel zvukový doprovod a pochopitelně místy komentář. Závěr je už vyloženě budovatelský, což je vzhledem k době natočení naprosto pochopitelné. ()
Těžce agitační hraný "dokument". Příšerné "herecké" výkony. Občas však jako by tvůrci využívali westernové schéma a chybí jen třesk pistolí. Ovšem nádherně snímané záběry opuštěné Moldavy a tamější přírody. Podivný mix krásna a agitační tuhosti. ()
Velmi netradicne pojaty dokument o osidleni Moldavy v krusnohorskem pohranici po II. svetove valce. Ktera velmi zabavnou formou ukazuje vesnici od prvniho osidlovani az po prvni uspechy kolektivniho zemedelstvi. Herci mnohdy hraji az groteskne, k tomu vystizny a vtipny komentar a vynikajici kamera. Strasne zajimavy dokument. Urcite je film svym zpusobem dost agitacni, jelikoz se ale snazim dejiny respektovat, ubirat na hodnoceni urcite nebudu. ()
Je to zvláštní,jak se dnes mladí lidé dokáží na první pohled zamilovat-do stroje.... Nejdřív mě poslal k čertu a pak ke komisaři.... Na Moldavě bylo tenkrát možné úplně všechno...Ale vážněji, film je řemeslně velmi dobře natočen. Propagandy na rok 1949 tam ještě není tolik,ale o to více rafinovanější.A závěr to je úplný Ejzenštejn sám :) ()
Vida, jak snadno šlo vyřešit problém vylidněného pohraničí... Stačilo koupit traktor, vystavit na návsi a každý, kdo se mihl okolo, se na něj přilepil jak moucha na mucholapku. A pro úspěšné přežití v divočině je důležitá vytrvalost, nevzdat se... když třeba neprojde první udání, psát pořád další a další. ()
Inscenovaný dokument z transformační komunistické prvoletky. Točit v té době svůj debut muselo nutně znamenat dělat velké kompromisy. Řemeslně to nebylo špatné. Naneštěstí politické zadání zcela pohltilo výraz/obsah díla. Ona KSČ nebyla žádnou obětí sabotážních živlů, naopak...37% PS: Na konci ty běhající zvířátka...uf, to byl nářez :) . Výborný komentář: pytlik... ()
Krásné lyrické čb obrazy našeho venkova a hor jsou hyžděny oslavným komentářem opravdu směšnými hranými scénami o rudé soudržnosti tehdejších venkovanů (třeba ta scéna s tou košilí pro dva traktoristy). ()
na jednu stranu oslava lidské práce a píle, která je mnohdy opravdu obdivuhodná, ale bohužel doprovodný komentář a až přespříliš viditelná inscenace některých scén kazí celkový dojem nádherné horské krajiny, která je pro mě osobně srdeční záležitostí. ()
Na svou dobu poměrně umírněná agitace (prakticky se tu na lidi ještě nehřímá), formou hraného dokumentu. Snímek nabízí zajímavé záběry krušnohorské přírody a pohraničí dané doby. Občas je to ale prostřídano bizarností, která díky doprovodnému komentáři až nabírá ráz groteskní pohádky, viz třeba "Příhoda o jedné košili a dvou traktoristech" nebo "Jak nemocného správce zachránil studující bača" . Finále graduje až freneticky a plnohodnotně dokresluje celý snímek. Co se týče agitačních prací tak tahle je rozhodně jedna z těch zajímavějších. ()
No,čekal jsem víc než koministickou agitku. Ale zase je potřeba říct, že takhle to zejména v oblasti Sudet chodilo. Tedy že na jednoho nadšeného pracanta tam bylo pět zlodějů a flákačů. Už to je pokrok, protože strana tehdy líčila obnovu Sudet jako práci nadšených komunistů. ()
Lehký otřes mozku, pohmožděný hrudník, čtrnáct dní ležet. A co žně? ()